Ladislav Smejkal a Jiří Stržínek stojí od loňského roku v čele advokátní kanceláře Dentons. Coby šéfové největší mezinárodní kanceláře v tuzemsku mají vhled do byznysu jako málokdo. A i když jim stále přísnější legislativa přináší novou práci, ani je přílišná regulace netěší.
Původně klasicistní stavba Šporkova paláce v centru Prahy sloužila začátkem minulého století jako banka, dnes téměř tři patra v jedné z budov komplexu mezi ulicemi V Celnici a Hybernská zaujímají právníci z advokátní kanceláře Dentons.
Budova, v níž architekt Josef Gočár zasadil kdysi vícepodlažní administrativní objekt i s bankovní halou a trezorem, prošla před několika lety rozsáhlou moderní rekonstrukcí. Betonové prostory s nepravidelným půdorysem budí na první pohled fascinaci, do tradičních kancelářských open spaců mají více než daleko.
„Dnes by přestavět takovou budovu bylo složitější, než kdy dřív,“ říká Ladislav Smejkal, jeden z managing partnerů advokátní kanceláře, zatímco se rozhlíží po prosklené zasedací místnosti s výhledem na pulzující náměstí i obrysy Pražského hradu.
Naráží tak na komplikovanou regulaci, kterou se svými klienty řeší na denní bázi a která paradoxně ani právníky samotné netěší.
„Nedávno jsem mluvil s jedním z našich klientů, významným developerem, a říkal mi: Už tady nic stavět nebudu. Trvalo by nejméně deset let, než by to prošlo kolaudací. Raději budu stavět v Londýně nebo v Srbsku,“ popisuje Smejkal a nastiňuje tak realitu nejen tuzemského stavebnictví.
Právníci z kanceláře Dentons jsou obecně jiní, než byste možná čekali. Přehnané regulaci byznysu příliš nefandí, ani coby největší právnická firma na tuzemském trhu si nepotrpí na korporátní struktury, a ačkoliv jsou součástí největší advokátní sítě na světě, tady v Praze mají ve srovnání s mnoha jinými mezinárodními kancelářemi vlastní slovo.
„Možná je to důsledek toho, že z Prahy vyvážíme mnohem víc práce, než k nám plyne z ostatních poboček,“ vysvětluje Jiří Stržínek, druhý z managing partnerů kanceláře. „Sami bychom byli rádi, kdyby tomu bylo naopak,“ přikyvuje jeho kolega.
V tandemu vedou Jiří Stržínek a Ladislav Smejkal kancelář poslední rok, ve vedení nahradili Petra Zákouckého, který se nyní soustředí na rozvoj klientů v čím dál významnější energetické praxi.
Foto Jan Rasch
„Ani jako vedoucím partnerům nám neodpadá povinnost dělat byznys. I proto si vedení rozdělujeme napůl,“ svorně popisují změnu vedoucí partneři kanceláře, kteří jsou zároveň součástí pražské skupiny šesti partnerů, kteří o směřování pražské kanceláře nejčastěji rozhodují kolektivně.
Jiří Stržínek je pak zároveň vedoucím nemovitostní praxe, Ladislav Smejkal je šéfem týmu litigací, tedy sporů všeho druhu.
Oba tito právníci začínali ve velkých, mezinárodních kancelářích, valnou část své kariéry pak strávili právě v Dentons. A oba mají do tuzemského byznysu vzhled jako málokdo.
Jen loni se svým týmem sedmdesáti právníků radili u akvizice české energetické firmy Tedom japonskou skupinou Yanmar, byli u refinancování skupiny developera CPI, bankám asistovali u financování skupiny KKCG miliardáře Karla Komárka po koupi firmy Avenga a zastupovali i Unibail Rodamco Westfield při vstupu skupin Upvest a RSJ Investments do obchodního centra Centrum Černý Most.
Během rozhovoru se oba doplňují a zasvěceně komentují vývoj v právních oborech, včetně těch, které nejsou jejich specializací. Diskutují o směru právních regulací i o tom, kam směřuje tuzemský byznys.
Zmiňovali jste, že mnohem častěji přinášíte práci svým zahraničním kolegům, než by tomu bylo naopak. Není tento trend pozitivním signálem pro český byznys?
Jiří Stržínek (JS): Určitě ano. To, že české firmy expandují do zahraničí, svědčí o jejich schopnostech a dobrých byznysových plánech. Mají dostatečný kapitál a existuje i řada investičních fondů, které jsou schopné vybrat velké množství prostředků.
Z pohledu naší kanceláře by bylo ideální, kdybychom dostávali více práce z mezinárodní sítě a mohli tak rozšířit naše aktivity i opačným směrem. Nicméně pro český byznys je to jednoznačně pozitivní vývoj, který ukazuje na jeho rostoucí sílu a ambice.
Jaký za sebou máte rok?
JS: Měli jsme velmi dobrý rok. Podařilo se nám výrazně překonat loňské výsledky – bez započítání mezinárodního týmu jsme dosáhli přibližně o patnáct až sedmnáct procent vyššího obratu než v předchozím roce.
Navíc se nám dařilo ve všech klíčových praxích, už to dávno není tak, že bychom stáli jen na jedné nebo dvou. Pracovali jsme na zajímavých projektech v oblasti korporátního práva, energetiky, M&A i realitních transakcí, ale také výrazně rozšiřujeme zaměření na oblast technologií, telekomunikací, datových služeb či umělé inteligence.
Ladislav Smejkal (LS): Historicky jsme byli extrémně silní v některých oblastech, zatímco jiné byly menší nebo jsme je neměli vůbec. Dnes se nám ale daří lépe budovat více vyvážené portfolio právních služeb, a to nám pomáhá vyrovnávat případné výkyvy v jednotlivých segmentech.
Snažíme se vytvořit takzvaný one-stop shop – tedy poskytovat klientům komplexní právní služby napříč všemi oblastmi.
Kdo za vámi dnes typicky chodí?
JS: Samozřejmě se za těch dvacet let naši klienti změnili. Například v oblasti nemovitostí jsme dříve pracovali hlavně pro velké mezinárodní fondy, které dnes už v Česku tolik nepůsobí. Museli jsme se tedy přizpůsobit a začali jsme zastupovat lokální subjekty.
Ve finančním světě jsou našimi klíčovými klienty banky, protože ty zde budou aktivní vždy. V oblasti korporátního práva se pak jedná o různé velké podnikatelské skupiny, jako je Draslovka, EPH, Seven Energy a další, které expandují do zahraničí nebo tam už mají mnoho projektů.
Pro ně je výhodné mít v Praze někoho, kdo jim pomůže s právními záležitostmi v zahraničí, aniž by si museli hledat lokální právní zástupce.
LS: Postupně se ukazuje, že našimi klíčovými klienty jsou úspěšné české firmy, které chtějí expandovat do zahraničí. Naše výhoda je, že máme kanceláře na většině kontinentů a můžeme jim poskytnout právní služby v zahraničí v rámci jedné značky.
Například pokud se česká firma rozhodne koupit větrné elektrárny v Jižní Africe, můžeme to obsloužit odtud, stejně jako když klient kupuje důl v Austrálii nebo chemickou továrnu v USA. Klient ví, že jeho právní záležitosti má na starosti stejný tým, ačkoliv reálně na nich pracuje někdo z našich zahraničních poboček.
Dlouho byla vaše kancelář spojována především s nemovitostmi.
JS: Je pravda, že v Česku byla naše kancelář dlouho vnímána jako lídr v oblasti nemovitostního práva. Nicméně se snažíme, aby byla dnes viděna jako univerzální kancelář se silnými týmy ve všech právních oborech.
Nemovitosti dnes vůbec nepředstavují dominantní část našeho byznysu, i když samozřejmě zůstávají klíčovou součástí naší praxe.
Do nemovitostního trhu přesto vidíte. Jak byste řekl, že na tom dnes v tuzemsku je?
JS: Každý rok si říkám, že se situace zlepší, ale stále to chce čas. Trend posledních dvou let je pozvolný nárůst, ale stále jsme daleko od úrovně let 2018 až 2019.
Například loňské transakce dosahovaly odhadem kolem dvou miliard eur, což není špatné. Je to ale stále výrazně méně, než v době před covidem, kdy ty hodnoty přesahovaly ročně v součtu i tři až čtyři miliardy eur.
Vrátí se to?
JS: Nemyslím si. Jedním z klíčových faktorů je pokles velkých fondových struktur, další výzvou je pomalá výstavba – celý proces od nákupu pozemku přes povolení a výstavbu až po prodej může trvat až deset let, což trh výrazně zpomaluje.
Pandemie také ovlivnila kancelářský sektor, který už není tak atraktivní jako dříve. Nejvíce se daří retailovým nemovitostem, jako jsou obchodní centra a retail parky, které tvoří významnou část transakcí.
Retailové parky?
JS: Ano, tenhle segment myslím bude výrazný vždycky. Dokonce téměř polovina transakcí, alespoň u našich klientů, je v retailovém sektoru. Je zajímavé sledovat, jak se měnil přístup k nakupování. Dříve se říkalo, že lidé přestanou chodit do obchodů a vše se přesune do online prostředí.
Když jsme začínali, stavěla se a prodávala hlavně velká nákupní centra, zejména kolem Prahy. Postupně se tento trend projevil i v regionech – Brno, Olomouc, Ostrava.
Pak se začaly rozvíjet retailové parky v menších městech s dvaceti až padesáti tisíci obyvatel. Dnes už developeři staví retailové parky i v lokalitách třeba i s pěti tisíci obyvatel. Jsou to často města, jejichž názvy ani neznáme, ale přesto tento koncept funguje.
Lidé raději nakoupí v menším retailovém parku, kde najdou drogerii, zverimex, oděvní obchod a samozřejmě nějaký supermarket, než aby jezdili do velkého nákupního centra. I proto myslím, že retailové parky budou i do budoucna výrazně nemovitostnímu trhu přispívat.
Foto Jan Rasch
Co oblast rezidenčních nemovitostí?
JS: My se k rezidenčním projektům dostáváme hlavně při komplikovaných developmentech nebo pokud se prodávají celé bytové domy nebo portfolia.
Pokud developer prodává byty jednotlivcům, obvykle se řeší jen standardní kupní smlouvy bez nutnosti využití právní kanceláře, jako jsme my. V případě, že jde o institucionální transakce – tedy prodeje celých domů nebo portfolií investičním fondům – těch jsme loni realizovali několik.
Tento sektor stále funguje, protože nájmy rostou. Pokud se ale bavíme o individuálním vlastnictví bytů, situace je složitější.
Ceny stále rostou a občas si říkám, kolik lidí si může dovolit platit dvě stě tisíc korun za metr čtvereční. Je ale pravda, že někteří z našich klientů prodají okamžitě vše, co dají na trh. Ale kdo jsou vlastně kupující? Myslím, že to jsou hlavně bohatší lidé, kteří si pořizují další byt na investici.
Jak je na tom trh obecně?
JS: Určitě sledujeme dva hlavní trendy: expanzi českých firem na Západ a technologický sektor. Před deseti lety jsme si nedokázali představit rozsah tohoto odvětví. Tehdy neexistovala umělá inteligence, datová centra a podobné oblasti.
Dnes mají obrovský potenciál, i když starší generaci může překvapovat, kolik nových věcí se musí naučit.
Dalším faktorem je regulace ze strany Evropské unie a finančních institucí. To přináší hodně práce, například při zavádění nových směrnic do praxe. Tento sektor zažívá velký boom.
U jiných oblastí, například sporů nebo nemovitostí, vidíme určité limity. Administrativních komplexů a nákupních center už se nestaví tolik jako v devadesátých letech – spíše se renovují.
LS: Pokud se bavíme o byznysu obecně, souhlasím s kolegou. Často se říkalo: Čína kopíruje, Evropa reguluje, Amerika inovuje. Dnes se ale situace mění – Čína inovuje, Evropa stále reguluje a Amerika možná spíše dereguluje.
Vidíme, že tradiční advokacie se transformuje na regulační poradenství. Přibývá práce v oblasti IT a regulací. To je nezvratný trend, který bude pokračovat. Dostáváme se do situace, kdy nám klienti rádi platí za poradenství související s evropskou regulací než za tradiční právní poradenství.
A my se tak dostáváme do situace, kdy čím dál větší část našich příjmů pochází z regulatorní práce – ať už v bankovním nebo technologickém týmu – a klasická advokacie ustupuje. To nás upřímně úplně netěší, ale i my se přizpůsobujeme poptávce našich klientů.
Nárůst regulatorní práce je ale hlavně evropským trendem. Když se podíváte na Indii, Argentinu, nebo USA, tam je jasná tendence regulace omezovat. Osobně jsem toho názoru, že regulace sice vytváří právní práci, ale zároveň zabíjí konkurenceschopnost Evropy.
Záleží na tom i z pohledu právníka?
LS: Moje zaměření je na spory. Ten problém je, že pokud chceme mít soudní spory, musí se napřed něco stavět a budovat. Nedávno jsem mluvil s klientem, který u nás občas něco staví, a říkal mi: „Já už tady nic stavět nebudu, vždyť by to trvalo přes deset let, než by to prošlo kolaudací. Raději budu stavět v Londýně nebo v Srbsku.“
Pokud se tady nebude budovat a investovat, nebude tady ani právní práce. Česká republika se příliš spokojeně drží při zemi. Když se podíváme na Evropu, v Česku se toho příliš nestaví, všechno je administrativně velmi složité.
Moc do toho nešlapeme, sedíme tady a jsme se sebou spokojení. Ale podívejte se jinde. Poláci dnes jedou úplně jiným tempem, tam se ve velkém buduje a investuje, kam se podíváte, a s tím souvisí i spousta právní práce. Podívejte se na Dubaj, Turecko, tam se pořád něco děje, zatímco tady stagnujeme.
V poslední době řešíme spíše zadání od klientů, kteří v automobilovém průmyslu uzavírají továrny a propouští zaměstnance, což není práce, která by nás těšila, protože víme, že toho klienta za rok už mít nebudeme.
Vnímáte jako důsledek i odchod velkých tuzemských skupin – ne proto, že by expandovaly globálně, ale jednoduše proto, že pro ně na trhu už nebude prostor?
JS: Já si myslím, že jste to absolutně vystihla. Jen v lednu vím o dvou silných hráčích, kteří oznámili, že v Česku končí své aktivity. A to je problém.
Dalším problémem je úřední šiml. I kdyby se tu něco budovalo, je velmi komplikované to prosadit úředně. Důkazem může být například plánovaná výstavba druhé fáze metra D – tendr běží tři roky, ale stále nemáme vítěze.
Úřad pro hospodářskou soutěž ho zrušil kvůli formální námitce. Tři roky příprav a žádný výsledek. Kde je pak nějaká právní jistota pro klienty?
Týká se to jen stavebnictví?
JS: Nejen, ale je pravda, že katastr, stavební zákon, digitalizace – to vše jsou zásadní oblasti, které pokulhávají.
LS: Pokud bude Česko fungovat jako dosud, nepřitáhne velké zahraniční investice, ani v jiných oblastech. Ten problém je dlouhodobý a zlepšení zatím není v dohledu.
Být součástí Evropské unie je pro nás nutnost. Původní myšlenky Evropské unie pak byly o společném trhu a volném obchodu, ale v nějaký okamžik se to jaksi zvrtlo a z evropského společenství se stal symbol regulace, stále se rozšiřujícího systému pravidel.
Je tedy až příliš intenzivní?
LS: Ano. Mnozí se například zabývají Green Dealem a vedou se diskuze o tom, zda je skutečně potřeba. Máme tady novou evropskou regulaci v oblasti ESG (environmentální, sociální a správní faktory – pozn .red.), která se dotýká i nás jakožto advokátní kanceláře.
Pokud chceme, aby evropské společnosti zůstaly konkurenceschopné, musíme zajistit, že si mohou dovolit splnit tyto regulace. Kritikové tvrdí, že ztrácíme konkurenceschopnost ve srovnání s Čínou nebo Spojenými státy, kde tyto regulace nejsou tak striktní. A to nás dostává do zásadní konkurenční nevýhody.
JS: I my máme zájem na tom, aby naši klienti prosperovali, nejen v Česku, ale i v rámci Evropy.
Foto Jan Rasch
Vidíte v Česku naopak perspektivní byznysovou příležitost?
LS: Určitě, u našich klientů v Česku vidíme silný byznysový potenciál, například v oblasti IT nebo v oblasti vývoje počítačových her. Jsme ale silní i v tradičních odvětvích, jako je strojírenství, a máme řadu úspěšných rodinných firem.
Mnohé z nich mají opravdu světový dosah, i mě samotného někdy překvapí, jak malá rodinná firma se sídlem v Česku dokáže působit ve dvaceti zemích a mít miliardové obraty. To ukazuje, že máme obrovský potenciál.
JS: A je pravda, že i v oblasti infrastruktury je ještě stále co zlepšovat a otevírá se tak obrovská příležitost pro spoustu firem. Sami teď zastupujeme klienta v tendru na výstavbu dálnice D35, která má sloužit jako alternativní spojení k přetížené D1 mezi Čechami a Moravou.
Pokud se projekt, podaří, bude se jednat o další úspěšný PPP projekt (projekt, při kterém stát nebo veřejná instituce spolupracuje se soukromou firmou, pozn. red.) a přinese jednak spoustu práce, jednak příležitosti. Obdobně například rychlodráha nebo nový terminál na letišti jsou strategické projekty, které mohou přinést zajímavé příležitosti.
Často tyto projekty brzdí právě pomalá administrativa, netransparentní tendry a neefektivní povolovací procesy.
JS: Ano, je tady spousta projektů, které mají potenciál, ale je to pomalé. Mnozí investoři přicházejí s nadějí, že se projekty uskuteční, ale často se ztrácí kvůli byrokracii.
The post Český potenciál dusí regulace, firmy jdou jinam, říkají právníci z Dentons appeared first on Forbes.
