V Karlových Varech z toho byl divácký hit. Teď se komedie italského hitmakera Paola Genoveseho dostala do běžných kin. Režisér se opět pustil do příběhu s vysoce lákavým konceptem, tentokrát místo tajemství v telefonu nahlíží do nitra muže a ženy během rande.
Původem reklamní režisér Paolo Genovese našel ideální formuli pro hořké komedie, které mnohdy lavírují na hraně moralizace. Nejznámější z nich je v několika zemích, taktéž u nás, remakovaný hit Naprostí cizinci. Tvůrce si zakládá na hutných dialogových výměnách, komorním rozhraní mezi několika postavami a lehce existenciálních motivech, vždy však v „lidových“ tendencích.
Vše předkládá v kosmopolitní, maximálně srozumitelné formě. Jeho premisy se většinou odvíjejí od zajímavého a z nadhledu hledícího konceptu, naposledy například pomyslná variace hollywoodské klasiky Život je krásný (1946) s názvem První den mého života. Vždy ohledává problematiku mezilidských vztahů a Bláznivě není výjimkou.
Zápletka na první dobrou připomene pixarovku V hlavě. Když Genovese přišel s námětem, zeptal se v Disneym, zda nevadí podobný koncept, a společnost se dokonce stala koproducentem. Jednoduché schéma tvoří první rande muže a ženy, přičemž paralelně sledujeme mozek obou z nich, který vždy řídí čtyři nedefinované emoce, ztělesněné herci.
Mozkovny jsou realizované jako rozsáhlé společenské prostory zaplněné knihami, fotkami a archivy. Mužský je tmavších barev, ženský zase prozářený teplými světly.
Klíč ke každé emoci nalézáme skrze jejich kostýmy. Barvy a styl oblékání definují jejich atributy. Jeden je vášnivý, druhý nadržený, třetí racionální, čtvrtý skeptický morous. Mezi těmito kategoriemi však neustále oscilují a nelze je jednoznačně kategorizovat.
Komika tak logicky vychází právě z interakce mezi protichůdnými částmi podvědomí a jednání postav, přičemž se mezi nimi přestřihává značně mechanicky, předvídatelně. Slovní přestřelky znějí nezastavitelnou rychlostí, jsou v ostrém kontrastu s cudným oťukáváním sbližující se dvojice. Jakékoli chvíle trapného ticha či tápání jsou ihned přehlušeny segmenty z mozkoven.
Koncept se po čase ohraje. I kvůli tomu, že tvůrci debaty v mozkovně využívají čistě pro výstavbu jednotlivých vtipů. Film sám sebe vyprázdní a hloubavější aspekt do vyprávění trochu na sílu implementuje až v závěrečné fázi. Celkově vyprávění vyznívá spíše strojeně a vypočítavě. Organická chemie vyprchává.
Humor staví na rozdílech mezi mužskými a ženskými světy, obejde se bez laciných stereotypů. Genderová dynamika se tak nese ve vkusném a chvílemi i ztotožnitelném duchu. Genovese má cit pro inscenaci, ve vytyčených mantinelech pracuje přesvědčivě, jakkoli rezignuje na jakékoli nápady stran snímání. Zkrátka rozehrává komedii, jež nemá větší ambice, než abychom se u ní cítili fajn.
Nelze se ale ubránit dojmu, že by to celé přece jen lépe fungovalo na divadelních prknech, jelikož film chvílemi skutečně připomíná sterilní a didakticky ilustrovanou rozhlasovou hru, jejíž dialogy nejsou natolik vtahující, aby si zvolenou formu obhájily.
Problematika kontrolovaného či nekontrolovaného jednání je jasně rozkreslena, o filozofii se ve filmu pouze mluví. Genovese zůstává u absolutního konformismu.
Bláznivě se daří vyobrazit nepostihnutelnost lidského ducha a jen zřídka utišitelný vnitřní dialog mezi racionalitou a iracionalitou, stejně tak univerzální zkušenosti z randění po třicítce. Rozhodně jde o vkusnou a líbivou komedii pro masy, nemá se za co stydět.
Určitý kalkul však srší takřka z každého záběru. Pravděpodobně se bude jednat o další hit s vícero jazykovými mutacemi, protože právě v globální univerzálnosti tkví největší síla této italské komedie.
The post Co se děje v hlavě během rande? Chaos, říká italská komedie Bláznivě appeared first on Forbes.
