Čtyři atentáty, které se dotkly Čechů i Slováků. Spustily represe i válku

Forbes Před 11 měsíci

Od Caesara přes Lincolna po Gándhího. Seznam politiků, na které byly spáchány atentáty, je dlouhé čtení. My jsme se zaměřili na ta jména, jejichž násilná smrt nějakým způsobem ovlivnila Čechy a Slováky. Politické atentáty mají totiž často nepředvídatelné následky.

William McKinley

Na počátku dvacátého století žila ve Spojených státech asi čtvrtina slovenského obyvatelstva. A podle sčítání lidu v roce 1910 žil v USA také asi půlmilion Čechů a Moravanů. Úspěšný atentát na amerického prezidenta Williama McKinleyho se tak dotkl i statisíců našinců.

McKinleyho 6. září 1901 postřelil sedmadvacetiletý anarchista Leon Czolgosz, syn polských imigrantů. Prezidenta zasáhl zblízka revolverem, který ukrýval pod kapesníkem. McKinley zraněním podlehl o týden později.

V té době už byla debata o viníkovi – a jemu podobných – v plném proudu. Chudí přistěhovalci z východní Evropy včetně Slováků a Čechů upadli v nemilost.

Po atentátu americký Kongres změnil imigrační zákon a úředníci se začali příchozích přistěhovalců ptát, zda nepatří k anarchistům nebo zda neplánují vyvíjet protispolečenskou činnost. Slovenští i čeští imigranti to měli za velkou louží ještě těžší.

František Ferdinand d’Este

„Tak nám zabili Ferdinanda.“ V slavné první větě románu Osudy dobrého vojáka Švejka paní Müllerová mluví o atentátu na následníka trůnu Rakouska-Uherska Františka Ferdinanda d’Este v Sarajevě.

Atentátníkům se vražda podařila až na druhý pokus. Bombový atentát byl neúspěšný, Ferdinanda i jeho manželku Žofii však nakonec zastřelil devatenáctiletý bosenskosrbský nacionalista Gavrilo Princip.

To změnilo nejen život románové postavy Švejka, ale i velkou část skutečného světa. Atentát se odehrál 28. června 1914 a stal se záminkou k vypuknutí první světové války, která začala přesně o měsíc později.

Trvala čtyři roky a jen v rakousko-uherské uniformě, kterou nosili i Češi a Slováci, zahynulo 1,5 milionu vojáků.

Alois Rašín

Nové Československé republice, která vznikla i nepřímo v důsledku atentátu na Ferdinanda, nebylo ještě ani pět let, a už se v ní odehrál politický atentát.

Obětí se stal historicky první ministr financí společného státu Alois Rašín. Resort financí vedl i 5. ledna 1923, když ho před jeho domem při nastupování do služebního vozu zezadu smrtelně postřelil devatenáctiletý anarchokomunista Josef Šoupal.

Kromě Rašína plánoval zabít i další známé prvorepublikové kapitalisty, ale po činu ho zatkli a později odsoudili k osmnácti letům vězení. Atentát se však nakonec dotkl všech obyvatel Československa.

V reakci na násilný čin vláda přijala nepopulární zákon na ochranu republiky, který byl namířen proti snahám o její rozbití – ať už ze strany slovenských autonomistů, nebo německé či maďarské menšiny.

Reinhard Heydrich

Jeden ze strůjců nacistického holokaustu se v roce 1941 stal zastupujícím říšským protektorem pro Čechy a Moravu. Úspěšný atentát na něj vykonali českoslovenští výsadkáři vycvičení pro tento úkol v Británii – třicetiletý Slovák Jozef Gabčík a osmadvacetiletý Čech Jan Kubiš.

Dvojice si počkala na Heydrichovo auto, které směřovalo na Pražský hrad – Gabčíkovi sice zbraň selhala, ale Kubiš způsobil nacistickému pohlavárovi smrtelné zranění granátem.

K útoku došlo 27. května 1942, Heydrich na následky zranění o několik dní později zemřel. Někteří historikové v tomto případě odmítají termín atentát, protože šlo o vojenskou operaci.

Tragické následky pocítili zejména obyvatelé protektorátu – nacisté v odvetě hromadně popravovali za schvalování atentátu a vypálili obce Ležáky a Lidice. I díky úspěchu akce však Britové přislíbili poválečné obnovení Československa v „předmnichovských“ hranicích.

Pokračovat na celý článek