Ligu mistrů dosud vyhráli jen čtyři čeští fotbalisté. Na vrcholu Everestu stálo našich krajanů několikanásobně víc. I to ilustruje, jak těžko dosažitelná je to meta. Výstižně to popsal Marek Jankulovski po finále v roce 2007, kdy triumfoval s AC Milán: „Tohle se prostě nestává každý den.“ Peníze, které se v souvislosti s finále točí, tomu odpovídají.
Petr Čech o tom mluvil jako o chvíli, na kterou nikdy nezapomene. V květnu 2012 chytil rozhodující penaltu a také on nakonec zvedl nad hlavu vytoužený pohár. Podle svých slov byl v extázi a několik vteřin po ukončení zápasu si vůbec neuvědomoval, co se děje.
Je docela možné, že podobný blackout zažijí majitelé, finanční ředitelé a účetní vítězného klubu i letos. I když asi o pár dní později. Finále Ligy mistrů totiž dávno není jen sportovním vrcholem sezony. Je to zároveň obchodní příležitost, která jedním večerem završí výnos, jaký jiní nevygenerují za dlouhé sezóny.
S trochou nadsázky jde vlastně o takový evropský Super Bowl na větším jevišti. Finále sleduje každoročně přes 400 milionů lidí po celém světě, což je téměř čtyřnásobek oproti americké show, jejíž globální sledovanost se pohybuje kolem 100 milionů diváků.
Zatímco Super Bowl je jednodenní sportovně-reklamní událostí se silným „lokálním“ efektem, finále nejprestižnější klubové soutěže je vyvrcholením desetiměsíčního seriálu s celosvětovým dosahem. UEFA loni na vysílacích právech a komerčních příjmech z Ligy mistrů vygenerovala přes tři miliardy eur, z čehož víc než 2,4 miliardy rozdělila mezi kluby.
Letos se finálové emoce přesunou do Mnichova, kde na stadionu nablýskané Allianz Areny s kapacitou přes 60 tisíc diváků nastoupí Paris Saint-Germain proti Interu Milán. Vstupenky se pohybují od 70 do 950 eur v závislosti na kategorii.
Prémiové VIP balíčky byly k mání v řádu nižších tisíců eur a přesto se po nich jen zaprášilo. Ceny začínaly na 5 900 eurech za osobu (zhruba 145 tisíc korun) za přístup do sdíleného salonku. Nejvyšší kategorie v podobě soukromé lóže vyšla na 12 900 eur, tedy přibližně 317 tisíc korun.
Čím vyšší atraktivita, tím živější černý trh. Například podle serveru SeatPick se ceny vstupenek u překupníků pohybovaly v průměru kolem 5 500 eur (asi 140 000 korun). UEFA pochopitelně neschvaluje prodej lístků prostřednictvím neautorizovaných kanálů a varuje fanoušky před rizikem nákupu padělků. Ale pokud chcete zažít adrenalin ještě před úvodním výkopem, jděte do toho. Jen s rizikem, že u toho nakonec nebudete.
Pojďme k porcování hlavní části skutečně tučného medvěda. UEFA aktuálně operuje s rozpočtem přesahujícím 4,4 miliardy eur, z čehož celých 93,5 procenta míří zpět ke klubům. Pro klubovou pokladnu vítěze letošního finále to znamená okamžitý výnos přes 25 milionů eur jen za tento zápas, přičemž příjmy z celé sezony Ligy mistrů mohou překročit hranici 140 milionů eur – tedy zhruba 3,5 miliardy korun.
To vše v systému, který čím dál víc odměňuje reálné výkony na hřišti a méně sází na historickou prestiž či týmové koeficienty.
Nový model rozdělování výnosů, který UEFA a Evropská klubová asociace (ECA) představily pro období 2024–2027, přináší i jednu klíčovou změnu. Výrazně navyšuje objem prostředků určených na solidaritu, tedy pro kluby, které se Ligy mistrů přímo neúčastní. Pro týmy mimo evropské soutěže a ty vyřazené v kvalifikaci je nově vyčleněno celkem 440 milionů eur ročně. Český fotbal by si z tohoto balíku měl letos připsat přes 5,6 milionu eur.
Peníze se přitom rozdělují podle několika kritérií. Nejde jen o postavení země v přístupovém žebříčku UEFA, ale také o výkonnost jejího nejlepšího klubu. Právě ten totiž zprostředkovaně ovlivňuje příjmy všech ostatních, včetně těch, které se na evropské trávníky nikdy nedostanou. Zjednodušeně řečeno – když se Slavia, Sparta nebo Plzeň probojují do základní skupiny Ligy mistrů a obstojí, finančně z toho bude profitovat i zbytek české ligy.
UEFA také nově upravuje, jak rozděluje peníze z televizních práv. Záleží nejen na tom, jak si klub vede na hřišti, ale i na tom, odkud pochází. Tedy kolik peněz jeho země přináší díky sledovanosti. Výsledkem je, že kluby z velkých trhů jako Anglie, Německo nebo Francie dál dostávají větší podíl, i když jejich výsledky nejsou vždy lepší. Pro kluby ze střední a východní Evropy to zůstává méně příjemnou, ale danou realitou.
Finanční pravidla hry v zákulisí se mění, ale sen zůstává stejný. Před dvaceti lety zažil evropský fotbal jednu z nejsilnějších nocí své historie s českou stopou. V roce 2005 zvedl trofej Ligy mistrů nad hlavu Liverpool a s ním i Vladimír Šmicer a Milan Baroš. Po neuvěřitelném obratu proti AC Milán v istanbulském finále křičeli v euforii do kamery vzkaz pro bývalého spoluhráče Patrika Bergera: „Číčo, máme to!“
Bude to letos Paříž nebo Milán? Je to již patnáct let, co do pařížského klubu majetkově vstoupili bohatí investoři z Kataru. Obří investice zatím vytouženou trofej nepřinesly. I to je důkazem, že peníze jsou sice klíčová součást projektu, ale fotbal je především týmová hra, na kterou jsou někdy i neomezené rozpočty krátké.
V sobotu večer se ukáže, jestli Paříž konečně prolomí své prokletí. Inter by si v opačném případě připsal už čtvrtý zářez do historie této soutěže.
„Kdybych si mohl vybrat jediný zápas z celé své kariéry, který bych chtěl prožít znovu, bylo by to instanbulské finále Ligy mistrů,“ říká Šmicer. Počkejme si, zda si to samé řeknou s odstupem času i letošní vítězové. Další šťastlivci, kteří v sobotu večer zdolají fotbalový Mount Everest.
The post Čtyřikrát víc diváků než Super Bowl. Finále Ligy mistrů je koktejl emocí a miliard appeared first on Forbes.
