Jackie Tran patří k nejvýraznějším postavám pražské kavárenské scény. Na co nedá dopustit, když zrovna nespřádá plány na nový podnik?
Cesta Jackieho Trana k malému gastronomickému emporiu nebyla nijak přímočará. Původně se chtěl i přes protesty rodičů věnovat designu a focení.
„Ještě když jsem zvažoval otevření Cafefinu (brunchového bistra na Jiřího z Poděbrad, pozn. red.), tak jsem trochu naivně doufal, že by to mohla být galerie, kde budu prodávat svoje fotky,“ směje se Jackie Tran. Veřejnost mu ale rychle dala najevo, že jídlo v Praze funguje daleko lépe než umění.
Narodil se v severním Vietnamu rodičům, kteří ho, když mu bylo osm, přivezli do Česka. „Začínali v Chebu výrobnou vietnamských tlačenek pro další Vietnamce, kteří bydleli kolem. Na tehdejší největší tržnici Dragoun jsem byl jako doma. Potom jsme se stěhovali do Mostu a nakonec na dlouho zakotvili na Vinohradech,“ vzpomíná.
Tehdejší bistro Pho Vietnam Tuan & Lan bylo jedno z prvních v Praze, kde mohli zákazníci ochutnat pho nebo vietnamské rolky.
„Já jsem ale v gastronomii dělat nechtěl, viděl jsem rodiče pořád v práci a řekl jsem si, že to není pro mě. Dlouho jsem se věnoval grafickému designu. V roce 2017, když se naskytla možnost převzít bistro na Jiřího z Poděbrad (dnešní Cafefin, pozn. red.), který tehdejší provozovatelé vedli jako francouzskou kavárnu, jsem se začal o gastronomii ale přece zajímat. A rodiče mi řekli: Asi je načase, aby ses podívat, jak dělají zápaďáci kafe,“ vypráví.
Tehdy tedy absolvoval svůj první baristický kurz a poprvé – doslova – přičichl k výběrové kávě. „To lehké pražení mě bavilo hned, protože nejsem moc fanoušek tradiční vietnamské kávy, je na mě moc hořká,“ směje se.
Dnes jeho podniky kromě zmiňovaného vinohradského bistra zahrnují ještě An Bistro na Hradčanské, pražírnu a tasting bar Mazelab v Bubenči a kavárny Format a May Cafe. Teď se chystá na otevření další, Pleiku na Palmovce.
„Na gastru je nejhorší, že musíte konstantně řešit personál, naštěstí o tohle se už teď stará moje žena Thu. Já se můžu soustředit na pražení a kafe, ona má na starosti provoz,“ dodává.
Fotografování
Moje dlouhodobá záliba, která mě provází skoro od dětství. Vždycky mě bavilo focení přírody. Můj sen je podívat se s foťákem do Chile a Patagonie. Příroda tam vypadá jako nikde jinde na světě. Na focení v přírodě nedám dopustit na Canon, ale když cestuji, používám radši Fujifilm, protože je kompaktnější.
Ósaka
Rád se vracím do Japonska. Těch důvodů je celá řada, od gastronomie po kávovou kulturu až po jejich design. Jestli můžu vypíchnout jedno město, tak je to Ósaka.
Možná za to může fakt, že tam žije kamarád, který mi to tam pořádně ukázal, ale připadá mi, že z těch tří hlavních měst (Tokio, Kjóto, Ósaka, pozn. red.) je nejvíc pohodová a zároveň je to pořád takové „Japonsko jako z filmu“, včetně mrakodrapů a neonů.
Foto Masahiro Miyagi / Unsplash
Fotbal
Jako malý jsem hrál fotbal, pak mě ale rodiče přihlásili na bojové sporty a tím to pro mě „profesně“ tak trochu skončilo. Stejně ho mám ale doteď ze všech sportů nejradši. Dlouhodobě jsem vždycky fandil Realu Madrid a to se dodnes nezměnilo.
Rybaření v Amazonii
Chování rybiček jsem měl rád taky odmalička. Přednedávnem jsem byl v brazilské Amazonii a pár rybiček si tam ulovil. Jejich převoz přes hranice je ale komplikovaná disciplína, je třeba mít agenta, který s vámi převoz profesionálně řeší. Moje oblíbená ryba je terčovec (discus), i když její chování kvůli teplotě vody a podmínkám je spíš pro zkušenější akvaristy.
Saigon
Ačkoli moje rodina pochází ze severního Vietnamu, poslední dobou začínám přicházet na chuť jihu a Saigonu (česky oficiálně Ho Či Minovo Město). Připadá mi, že je tam lepší klima, a mám taky pocit, že tam není takový ruch a stres jako na severu a lidi jsou tam víc v pohodě.
Foto Unsplash / Kim Hanh Do
Koffee Mameya Kakeru
Jedna z nejznámějších japonských kaváren v Koto City v Tokiu pořádá tasting, který stojí za všechny peníze a který jsem si hrozně užil. Japonci vždycky dají všechno jak do přípravy, tak do toho ceremoniálu i interiéru. Perfektní chuť i prezentace kávy, tohle je takový Michelin mezi kavárnami. Pokud se chystáte do Japonska, doporučuji.
Doubleshot
Mám respekt k lidem, kteří v Česku dělají gastronomický byznys dlouhodobě na vysoké úrovni. Za mě tam patří nejen Ambi, ale z kávy určitě taky Doubleshot. Nedávno předělali komplet Můj šálek kávy a otevřeli nový koncept Loka. Dělají to u nás skoro nejdéle a pořád, i po těch letech, to dělají na velmi vysoké úrovni a nepolevují.
Foto Tomáš Zumr, Doubleshot
The post Fotografování, Saigon i akvarijní ryby. Sedm srdcovek Jackieho Trana z Mazelabu appeared first on Forbes.
