Ční impozantně nad krajinou a nejen nad ní. Větrná elektrárna Oriv vyrostla díky celosvětově největší zahraniční investici v oblasti energetiky na Ukrajinu. Stojí za ní společnost MND ze skupiny Karla Komárka.
Suma, za niž Oriv vznikl, není tajemstvím. „Projekt větrného parku celkem vyšel na 61,5 milionu eur,“ neskrývá ředitelka divize Energy MND Jana Hamršmídová.
Za částku, která v přepočtu na koruny převyšuje půldruhé miliardy, se Komárkovy větrníky roztočily v druhé polovině loňského září. Jsou dominantou podmanivého panoramatu podhůří Karpat na západní Ukrajině a MND je postavila ve spolupráci s místní firmou Eco-optima.
Podle původního plánu se však mělo deset turbín ve Lvovské oblasti roztočit o dost dřív. „Měření větru, schvalovací proces a výběr vlastních turbín začal dávno před rokem 2020. Vlastní výstavba odstartovala na podzim 2021 s plánovaným dokončením v srpnu 2022,“ vzpomíná Hamršmídová.
Zvažovalo se, že kvůli válce bude projekt odložen, nakonec jsme se rozhodli pokračovat.
Rok 2022 ovšem dokončení projektu nepřinesl. Zato přinesl začátek Putinovy agrese, jeho napadení sousední země, přičemž krutý konflikt zuří doteď a fatálně ovlivňuje globální vývoj.
Ovlivnil i harmonogram výstavby elektrárny. „Válka vše značně zkomplikovala. Stavba se zastavila a zvažovalo se, že projekt bude odložen,“ netají Hamršmídová. „Nakonec jsme se po dohodě s ukrajinským partnerem rozhodli pokračovat. Komplikovaná byla hlavně přeprava velkých dílů, ty cestovaly z Německa a Polska, na ukrajinských hranicích se překládaly a na místo je transportovali místní dopravci.“
Když Jana Hamršmídová vysvětluje motivy, proč se skupina třetího nejbohatšího Čecha Karla Komárka ještě před válkou rozhodla, že větrnou elektrárnu postaví právě na západní Ukrajině, má snadnou práci. Motivy jsou totiž logické: v regionu fouká stabilně a silně vítr, navíc se jedná o méně obydlenou oblast.
Méně obydlená oblast samozřejmě neznamená liduprázdnost. Cesta k Orivu, jehož stožáry a točící se vrtule je vidět z velké dálky, takže slouží jako navigace, se vine víceméně udržovanými vesnicemi.
Foto Michael Tomeš
Foto Michael Tomeš
Foto Michael Tomeš
Při průjezdu jimi jsou nejpoutavějšími objekty kostely, zjevně středobody vesnic, o čemž svědčí jejich zdobnost a velmi dobrý stav. Svatostánky jsou dokonce často rekonstruované, zlatě z nich září kopule věží cibulovitého tvaru, což je zřetelný architektonický prvek odkazující na pravoslaví.
Obyvatelé vesnic vytvářejí až kýčovité obrazy v Česku už prakticky zaniklého světa: tamhle jdou sekáči s kosami přes ramena, tamhle jede koník zapřažený do povozu naloženého dřevem, jinde si zase stařenka v šátku rovná záda, protože byla králíkům na pampeliškové listy.
Díky tomu všemu se před člověkem otevírá krajina tonoucí ve starosvětské idyle a zbožném míru. Tedy otvírá se před ním iluze takové krajiny. I za normální situace by to patrně iluze byla, avšak aktuální stav, v němž se Ukrajina nachází, možnost rustikálního soužití s přírodou a klidného prostého života naprosto vylučuje.
Fólie suplují náhrobky a v nich jsou fotografie mladých mužů a žen.
Nejdou přehlédnout čerstvé hroby na každém z hřbitovů, podél kterých auto projíždí. Hroby, nad nimiž stojí kříže a na nich ve fóliích papíry s fotografiemi a s daty narození a úmrtí. Tyto fólie suplují náhrobky, které dosud nikdo nestačil udělat, a fotografie přinášejí portréty mladých mužů i žen; většina z nich se na fotce usmívá, o to je vše tísnivější…
Je proto svým způsobem úlevné, když z vesnic začnete stoupat vzhůru k obřím větrníkům. Opustíte asfaltku a s přibývající nadmořskou výškou se trasa stává pro vůz čím dál obtížnější, protože výmoly způsobené vodou dělají do cesty stále hlubší a hlubší „vrásky“.
Ujíždíte před výjevy ze hřbitovů a vaše mysl se musí věnovat slalomu mezi dírami, což jsou ve srovnání s těmi předchozími jednoznačně příjemné myšlenky.
Na horizontu, kam se nakonec dokodrcáte, se za odměnu můžete kochat zvlněným úpatím Karpat. Ano, turbíny jsou zde cizorodým prvkem, přesto nejde říct, že by zdejší kopce hyzdily. Dávají jim jiný ráz, nikoli nezajímavý, však je prý elektrárna poměrně častým cílem výletů místních.
Těsně pod stožáry je dobré připomenout plán MND, že už letos dosáhne stoprocentní energetické soběstačnosti ze zelených zdrojů. A že do roku 2040 míní Komárkova skupina KKCG dojít k uhlíkové neutralitě a tři čtvrtiny jejích tržeb za energie mají pocházet z obnovitelných a přechodných zdrojů.
„Nadále investujeme do obnovitelných zdrojů a inovativních projektů,“ říká Hamršmídová. „Pro představu – výkon větrné elektrárny Oriv je 150 gigawatthodin, spotřebu celé naší skupiny tak pokrývá téměř desetkrát.“
Větrný poryv právě roztáčí Oriv. Na okamžik odvál i myšlenky na válku, jenže vážně jen na okamžik. Poté letí na Janu Hamršmídovou otázka, zda nepanují obavy, že Oriv může být potenciálním strategickým cílem útoku Rusů. Odpověď je velmi stručná a zároveň výmluvná: „Toto nemůžeme komentovat…“
The post Globálně největší investice na Ukrajinu. Komárkovy větrníky se točí ve zlých časech appeared first on Forbes.
