Od chvíle, kdy před pár dny naplno vzplanul konflikt mezi Izraelem a Íránem, zaplňují lidé sociální sítě až sci-fi vzhlížejícími videi zářivých raket stoupajících noční oblohou, kde mizejí v oslňujícím záblesku. Co záblesk, to zásah útočné rakety. Zásahy jdou na vrub izraelskému obrannému systému Iron Dome (česky železná kopule, či chcete-li deštník). Ani ten však není dokonalý.
Dění na nebi je odrazem střetu technologicky špičkového obranného raketového systému Izraele s útočnými systémy Íránců. Štít v současném konfliktu ale Izraelcům nemusí stačit. Ačkoli většinu íránských útoků Iron Dome zachytil, několik raket zasáhlo izraelská města, včetně Tel Avivu a Haify. Rakety tam zabily osm lidí a další tři stovky jich zranily.
Íránské revoluční gardy tvrdí, že použily „novou útočnou metodu“, která způsobila, že se vícevrstvý obranný systém zaměřil sám na sebe.
Čerstvé exploze íránských raket v centru Tel Avivu jsou bezprecedentní. A to i přes fakt, že se ani při konfliktu s Hamásem kopule neukázala jako stoprocentní. Některé rakety se přes ni přece jen dostanou: firma Rafael Advanced Defense Systems, která za systémem stojí, uvádí, že kopule zachycuje rakety s úspěšností devadesát procent. Znamená to, že každá desátá střela protiraketové obraně proklouzne.
Ukazuje se, že má štít omezený limit raket, které najednou dokáže zvládnout. Dobrou zprávou pro Izraelce je, že jde o limit vysoký. Špatnou, že jeho výši se zatím nedaří přesně určit.
Foto Wikimedia Commons, IDF, CC BY 2.0
I přes nedokonalosti se Iron Dome za dobu své existence Izraeli vyplatil. První záchytnou střelu bránící izraelské území před sprškou útočných raket vyslal systém do vzduchu před více než čtrnácti lety.
Jedná se o komplexní systém složený z řady senzorů, monitorovacích radarů a bitevních řídicích středisek umožňujících automatické odpalování a navádění. A samozřejmě ze samotných záchytných raket.
Ty jsou rozmístěny po celém území Izraele, aby chránily maximální možnou plochu. Konkrétní radar pak monitoruje několik raket mířících na izraelské území a takzvaný Battle Management & Control systém vyhodnotí, která z nich představuje reálnou hrozbu.
Ve chvíli, kdy radar letící raketu zaměří, pošle proti ní systém jednu nebo více protiraketových střel.
Grafika Forbes US
Velké množství vystřelených útočných raket způsobuje, že některé z nich „vypadnou“ ze sledování a obranným deštníkem proletí.
Konečný raketový poměr navíc není vždy jedna ku jedné – Iron Dome mnohdy na jednu raketu vypálí dvě vlastní. Pokud by Izraelcům obranné rakety došly, počet obětí na jejich straně by mohl prudce narůst. I proto se v posledních dnech do akce zapojily minomety a tanky pozemního vojska.
Jeden izraelský odpalovací nosič nese dvacet raket Tamir, z nichž každá váží devadesát kilogramů a má dolet až čtyřicet kilometrů. Dle odhadů stojí jedna raketa v rozmezí od dvaceti do sta tisíc dolarů, v přepočtu tedy od 420 tisíc do 2,1 milionu korun.
Foto Flickr, paffairs_sanfrancisco, CC BY 2.0
Železná kopule je ve výsledku velmi efektivním obranným systémem, který zachytí valnou většinu raketových útoků. Klíčové je tedy slovo většina.
Spoléhání se jen na Iron Dome může mít pro vládu i obyvatele Izraele vážné následky. Jakkoli jsou na vojenské konflikty a poplachy více než zvyklí.
Nová hrozba
Ukazuje se, že je Írán pro Izrael větší problém než Hamás, jehož rakety byly zastaralé, a který proto spoléhal na jejich odpalování ve vysokém počtu. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu prohlásil, že nedávný útok Izraele na Írán byl nezbytný kvůli rychlému zrychlení íránského jaderného programu, který označil za „okamžitou existenční hrozbu“. Ačkoli oficiálním důvodem útoku bylo zastavení jaderného pokroku Íránu, Izrael pravděpodobně sledoval i širší strategické cíle.
Proto útok Izraele necílil jen na jaderná zařízení, ale i na raketové základny – konkrétně s cílem zabránit přesunu raket z úložišť na odpalovací rampy. Izrael rovněž zasáhl části íránské protivzdušné obrany a zničil desítky radarových stanic a odpalovacích zařízení.
Írán podle svého vyjádření dosud nevlastní jaderné zbraně, ale podle Izraele by mohl během dvou týdnů vyrobit štěpný materiál na osm bomb.
Zatímco zasáhnout jaderné zařízení je obtížné, rozšíření izraelské převahy v oblasti letectva je mnohem jednodušší. Izrael má moderní letectvo s F-35I stealth stíhačkami, vylepšenými F-15 a F-16, průzkumnými letouny a přesně naváděnými střelami.
Foto IDF Spokesperson's Unit / CC BY-SA 3.0, Wikimedia Commons
Naopak íránské letectvo je zastaralé a zanedbané. Většina pochází ze sedmdesátých a osmdesátých let. Síť protivzdušné obrany je slabá. Írán se místo modernizace letectva soustředil na hromadění raket.
V minulosti byly nejúčinnější íránskou zbraní balistické rakety. Spojené státy odhadují, že má Írán největší arzenál balistických raket na Blízkém východě (asi tři tisíce), plus neznámý počet řízených střel. Často na nich dělá ve spolupráci se Severní Koreou.
Izrael má na druhou stranu zároveň technologickou převahu v obraně. Kromě systému železné kopule má taky systémy David’s Sling a Arrow, které pokrývají střední a dlouhý dolet. Tato obrana obstála například v dubnu 2024 v rámci „operace Skutečný slib“.
Írán teď nemá kapacitu způsobit Izraeli velké škody. Místo toho se uchyluje ke kyberútokům a sabotáži. V minulosti například napadl saúdskoarabská ropná zařízení v roce 2019 nebo základny USA v Iráku v roce 2020 a 2024. Tyto útoky destabilizují, ale vojensky mají jen omezený dopad.
Zastavení íránského jaderného programu je i nadále prioritou pro USA a Izrael. Zatímco administrativa Donalda Trumpa prosazovala diplomatická jednání, Izrael se rozhodl jednat samostatně. I když úplné zastavení íránského jaderného programu je nepravděpodobné, Izrael tímto útokem zásadně oslabil íránský raketový arzenál.
The post Hvězdné války nad Izraelem. Írán tvrdí, že našel slabinu železné kopule appeared first on Forbes.
