Už více než třináct let se připravuje dokument, na který Praha čeká trochu jako na smilování. Jde o Metropolitní plán, tedy nový územní plán Prahy, jenž má nahradit ten stávající, který už řadu let přesluhuje. Současný územní plán platí od roku 1999 a vznikal v devadesátých letech, přičemž už vůbec nevyhovuje aktuálním potřebám města. A navíc definitivně přestane platit v roce 2028.
Metropolitní plán, který je teď ve fázi takzvaného opakovaného veřejného projednání a veřejnost se s ním může seznámit jak online, tak i v pražském Centru architektury a městského plánování, bude minimálně do roku 2050 určovat, jak se bude město rozvíjet.
Nový plán říká, kde se stavět smí a kde nesmí a jak má vypadat, nebo jak se má proměnit podoba každé části města. A také stanovuje jasná pravidla pro developery. Ti by měli mít podle Institutu plánování a rozvoje (IPR), který na plánu pracuje, možnost své projekty stavět rychleji a předvídatelněji.
Vedení města deklaruje, že chce plán schválit do léta příštího roku. A současnému vystavení jeho tvůrci neformálně přezdívají veřejná generálka. V následujících bodech se můžete seznámit s hlavními zajímavostmi, které se k Metropolitnímu plánu pojí.
Rychleji, levněji, efektivněji
Asi nejočekávanější změna, kterou tvůrci Metropolitního plánu slibují, je rozpohybování výstavby. Vzhledem k tomu, že je stávající plán už výrazně zastaralý, musí v podstatě každý stavební projekt v Praze projít takzvaným procesem změny územního plánu. Při něm musejí zastupitelé odsouhlasit, že se dané území, které je v plánu vedené například jako plocha pro výrobu, může přeměnit na funkci, která povoluje výstavbu bytů. To je zdlouhavé, drahé a neefektivní.
Nový územní plán už nepracuje s funkcemi území, kterých je ve stávajícím plánu z roku 1999 několik desítek, ale určuje, jestli jde o zastavitelné, nebo nezastavitelné území, a pak stanovuje jeho strukturu. Pro zastavitelné lokality je typů struktur deset a jde například o rostlou strukturu v historickém jádru města, blokovou strukturu, kterou známe třeba z Vinohrad nebo strukturu zahradního města v případě vilových čtvrtí.
Tvůrci Metropolitního plánu uvádějí, že nový dokument otevře prostor pro zhruba 350 tisíc nových bytů a na ně navázanou občanskou vybavenost.
Červená Palmovka i Bubny
Nové městské čtvrti plné bytů by měly vznikat hlavně na brownfieldech, které v Metropolitním plánu spadají pod takzvaná transformační a rozvojová území, na nichž plán předpokládá největší rozvoj města. Tato území jsou v grafické podobě plánu znázorněná výrazným šrafováním. Červeně jsou vyznačené budoucí obytné čtvrti, modře produkční zóny a žlutá znázorňuje vybavenost.
Do této oblasti spadají ty největší pražské brownfieldy, například Bubny, nákladové nádraží Žižkov nebo Bohdalec. A také území, která jsou stále nedořešená a jako součást města příliš nefungují, tedy například Palmovka.
Stometrová poklička
Jasnou výškovou regulaci bude mít Praha vůbec poprvé. V Metropolitním plánu ji představuje síť asi 35 tisíc malých čtverců s čísly, která říkají, kolik podlaží mohou v daném místě domy mít. Pokud si tedy ve výkresu najdete nad konkrétním pozemkem číslo 4, znamená to, že tam může být dům se čtyřmi klasickými podlažími plus jedním ustoupeným podlažím.
Zároveň mohou mít čísla tři barvy. Černá znamená stávající stav, modře je označena nově navržená výšková regulace – třeba v rozvojových lokalitách nebo průmyslových areálech, a růžová označuje takzvanou hladinu věží. V tomto případě je do plánu zanesená základní výšková hladina a číslo v závorce pak označuje počet podlaží, kterých by mohly dosáhnout případné vyšší budovy.
Když bychom se podívali třeba na příklad brownfieldu v Bubnech, je z plánu patrné, že většina budov by měla být osmipodlažních, ale hladina věží umožňuje v centrální části území až dvanáctipodlažní stavby a na severním okraji až jedenadvacet podlaží.
Ohledně výškové regulace se během přípravy Metropolitního plánu vedla dlouhá debata, do níž výrazně zasahovali také památkáři. Výsledkem je kompromis, který maximální možnou výšku nových staveb v Praze zastropuje na sto metrech. A také má chránit 44 pražských vedut, tedy specifických výhledů na město.
Ačkoli IPR prosazoval, především na brownfieldech, co největší koncentraci výstavby a výšku budov, je stometrová poklička nad Prahou podle tvůrců plánu maximální možná shoda, na kterou se ovšem snáší kritika především ze strany developerů.
To ovšem neznamená, že by byly vyšší stavby kompletně zapovězené. I Metropolitní plán bude možné dílčími změnami měnit, i když je snaha o to, aby byla potřeba změn minimální. V případě celospolečenské a politické shody na nějaké výškové stavbě bude možné plán upravit podobně, jako se to nyní děje s platným územním plánem.
Politická shoda
Proces přípravy Metropolitního plánu začal v roce 2012. Vzhledem k jeho složitosti i vzhledem k tomu, že má Praha 57 městských částí s vlastními zastupitelstvy a nespočet dalších institucí, které do plánu promlouvají, není příprava klíčového dokumentu stále u konce.
Veřejnost, vlastníci pozemků i instituce se mohli k podobě plánu vyjadřovat v průběhu jednotlivých kol projednávání a připomínkování. Během nich přišlo k nejrůznějším částem plánu více než šedesát tisíc připomínek, které museli jeho tvůrci vypořádat.
To, co se v plánu od posledního kola projednávání změnilo, může veřejnost nyní opět připomínkovat, což umožňuje stavební zákon. Dá se ale očekávat, že město už v plánu příliš velké změny dělat nebude, protože je napříč politickým spektrem shoda na tom, že je nutné plán co nejdříve schválit.
The post Jak se bude stavět Praha? Čtyři věci, které máte vědět o novém Metropolitním plánu appeared first on Forbes.
