Galerie hlavního města Prahy posledních pět let připravovala retrospektivní výstavu jednoho z našich nejvýznamnějších fotografů, Tona Stana. Jeho slavné i méně známé fotografie do 24. srpna zdobí všechny sály výstavního prostoru Městské knihovny v Praze.
Jde o téměř kompletní záběr celoživotní tvorby pětašedesátiletého autora, od prvních fotografických prací ze střední školy a FAMU přes slavné studiové akty (ač to slovo nemá rád) až po experimentální abstraktní nebo exteriérové fotografie.
Na produkci výstavy začalo studio Tona Stana intenzivně pracovat po loňském otevření expozice Stars v Karlových Varech. Ukázka portrétní tvorby osobností z řad návštěvníků Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary je i součástí retrospektivy, jež ukazuje tvorbu slavného fotografa z různých období.
Nepostupuje při tom ale chronologicky, fotografie jsou v expozici promíchané v různých kontextech. Nechybí ani světoznámý snímek Smysl nebo dokumentace toho, jak vznikala trofej Křišťálový globus, jejímž je Tono Stano autorem. Výstava připomíná také porevoluční časopis Raut, který vydával společně s Alešem Najbrtem, i Stanovy první školní práce.
Podstata obsáhlé retrospektivy tedy nespočívá jen v inscenovaných figurálních kompozicích – umělecké disciplíně, v níž Stano jakožto režisér situace a fotograf v jedné osobě vyniká především.
„Hlavním cílem výstavy bylo ukázat, že Tono Stano není jen autorem figurálních kompozic – protože on nerad používá termín akt – a ikonických fotografií, které proběhly různými médii, ale že je jeho tvorba daleko širší, mnohovrstevnatá a neustále se vyvíjí,“ uvádí ředitelka GHMP Magdalena Juříková.
Foto GHPM
Celkem je ve druhém patře Městské knihovny v Praze k vidění 350 exponátů, respektive 420 fotografií (někde je jich více v jednom rámu). Úplně nejnovější autorovy práce však na výstavě chybějí, protože je podle Stana nejdříve musí prověřit čas.
„Čerstvé práce tu nejsou, protože jsem vyznavačem jakési fermentace fotografií. Jakmile něco udělám, tak to dám do takového fermentačního archivu a nechám to tam nazrávat. Jen výjimečně – a ne úplně rád to dělám – něco čerstvého hned vystavím,“ odpovídá autor pro Forbes Life na dotaz, proč.
Samotné focení je pro něj tak silný zážitek, že by se pod jeho vlivem mohl dopustit nesprávné selekce snímků: „Jde o proces podobný performance, kde se děje spousta silných momentů. Ty tam vidím já, ale divák už je nevidí. Kdybych vybíral z čerstvého materiálu, neodezní dostatečně tento zážitek z představení a můžu být pod vlivem toho, co na té fotce vlastně není,“ vysvětluje autor.
Proces selekce probíhá podobným způsobem i u prvotních nápadů a skic: „Rád nechávám věci takzvaně vyhnít. Něco si nakreslím a nechám si to, pak se na to podívám třeba za rok, za dva a postupně to vyhazuju. Když něco nepřežije, není to dobré,“ dodává.
Foto GHMP
Na focení si Stano připravuje jakýsi scénář, ale často se stává, že podle něj zrealizuje jen minimum.
„Jakmile máte něco připravené, dá vám do toho univerzum nebo všemohoucí, nebo jak bych to popsal, úplně jiný program. A já jsem připraven jej přijmout. Scénář, který mám připravený, klidně odložím, protože se začnou dít věci, které jsou naprosto nepředstavitelné, a začíná improvizace. Kdybych ale svůj scénář neměl, tak se nikdy nic takového nestane,“ popisuje svůj proces tvorby a doplňuje: „Jdete za něčím, ale po cestě se vám ukazují další větve a další možnosti. A je otázka, jak na to každý tvůrce dokáže zareagovat.“
Zásadní je při Stanově práci fotografa výběr člověka, s nímž chce svou myšlenku realizovat, tedy svého modelu: „Nepřistupuju k modelům tak, že by mě zajímal ten člověk jenom jakožto jeho fyzično. Zajímá mě, co z něj vyzařuje, co v něm je. Ideální je najít spolupracovníky, kteří chápou to, oč mi jde,“ říká k němu. Připouští ale také, že vliv na jeho tvorbu má i lokalita, v níž právě pracuje. V tomto směru jej ovlivnila především Praha, do níž přišel z Bratislavy, aby tu v roce 1980 nastoupil na FAMU.
Foto Tono Stano
Původně se chtěl přitom věnovat grafice, na FAMU se ale seznámil s netradičním přístupem k fotografii, kterému jsou vlastní i různé přístupy z výtvarného umění, promyšleně pracující s kompozicí i prvkem náhody.
„Měl jsem plány, co se svým časem, a chtěl jsem se stát umělcem na volné noze. Jediná cesta byla vystudovat FAMU a pak jít na volnou nohu. Ovlivnění Prahou pro mě bylo tak významné a silné, že většina věcí, které jsou na výstavě, vznikla díky tomu, že jsem přišel do Prahy,“ říká autor.
Přikládá to i tomu, že tu našel dost modelek, které měly odvahu s ním spolupracovat. Nedávno byla jednou z nich například i Eva Herzigová – její portrét je jednou a mála barevných fotografií na výstavě a hned vedle něj visí i zarámovaný kapesník s otiskem barev z jejího obličeje, které při focení Stano použil. Výstava připomíná i další osobnosti, s nimiž Stano spolupracoval, nebo ty, které jej ovlivnily v tvorbě, jako byla především Milota Havránková nebo také Gábina Fárová.
Stanovy figurální kompozice se neodehrávají jen v ateliéru, ale i v exteriéru, ačkoli to není notoricky známá poloha jeho tvorby.
„Snažili jsme se výstavu komponovat tak, aby vynikla různorodost námětů,“ říká ředitelka GHMP Magdalena Juříková, jež se s fotografem zná pětadvacet let. Právě z její iniciativy výstava, již kurátoruje společně s Helenou Musilovou, vznikla. Jedna část expozice sleduje i několikaleté Stanovy projekty realizované v krajině, a to nejen akty v přírodě, ale také aranžování architektonických objektů v různých venkovních lokalitách.
Jedním z takových projektů je například Kosmos, kdy Stano nechal vyrobit velká geometrická tělesa a instaloval je v krajině. Vystaveny jsou také Stanovy abstraktní fotografie ze série Polaroidy, které vznikly takřka laboratorním způsobem nebo unikátní (technikou vzniku i co do počtu originálů) snímky ze série Bílý stín, které pracují s převrácením pozitivu a negativu.
Foto Tono Stano
Tono Stano se neopakuje, nevykrádá se. Principy, jež ve své tvorbě používá, zpravidla opouští, aby mohl začít něco nového. „Když mu ale přijde, že ještě nebylo řečeno všechno, tak se k tématu navrací třeba z úplně nového úhlu,“ popisuje Stanovu tvorbu Barbora Ban z jeho studia, která stojí za produkcí výstavy, ukazující různorodé polohy Stanovy tvorby.
Od začátku v nich nechybí humor, ironie, nadsázka, hravost a někdy až teatrálnost, což se projevuje už v prvních pracích, které fotograf vytvářel ještě na střední škole a poté na FAMU. Toto vše zůstalo ale i v autorově známé studiové tvorbě, ačkoli došlo ke zjednodušení sdělení, často v podobě jasného symbolu – ať už jde o oko vykukující mezi trojúhelníkem zkřížených kolen (Čekání na pohlazení, 1993), nebo zvlněnou linii propojující hlavu a patu, jako ve snímku Smysl.
Ikonický snímek Smysl, na němž modelka odhaluje pouze linii těla pokračující od hlavy přes krk a tělo až ke stehnu a noze, má na výstavě svůj samostatný oddíl, který se věnuje dokumentaci různých podob toho, jak byl použit i zneužit.
Snímek se stal nejčastěji citovaným dílem v historii české fotografie. Objevil se například na plakátu k filmu Showgirls z roku 1995 nebo na obálce knihy The Body od Williama A. Ewinga (1994). I na počátku této fotografie byla nejdříve autorova kresba zachycující jeho myšlenku, která vznikla kolem roku 1991: „Zaujalo mě to úplnou jednoduchostí, kdy jsem si všiml, že krk a stehno mají něco společného svojí silou a proporcí. Hledal jsem vlastně cestu z krku do stehna,“ vzpomíná autor na první nápad.
Při hledání, jak tuto myšlenku zrealizovat formou fotografie, mu byla o rok později modelkou přítelkyně jeho tehdejšího asistenta. „Byla malinká, ale jakmile zvedla nohu do špičky, aby ji zkusila prodloužit, najednou to dostalo dobrý výraz,“ vzpomíná Stano na realizaci snímku, který tvoří jakousi zkratku mezi krkem a stehnem. „Všechno je to o znaku a zkratce. Jde o to vystrojit fotografii tak, aby mohla samostatně žít. Aby měla nějaký náboj, který ji udržuje při životě,“ vysvětluje umělec.
Foto Tono Stano
Tono Stano není jen fotografem, ale zajímá jej spousta dalších různorodých činností. Maloval minimalistické abstraktní obrazy, sléval objekty z nalezených kovů a k tomu si do šuplíku pravidelně píše krátké texty: „Ze všeho toho, co řeším, na co myslím a co ve mně zrovna probíhá, vykrystalizuje nějaký text. Vyloženě se mi v očích zjeví hotový text, který pak napíšu a někam ho odložím,“ popisuje Stano.
Jeho obrazy ani plastiky na výstavě sice k vidění nejsou, ale šuplík s texty při přípravě výstavy Helena Musilová pootevřela a několika autorovými citáty jeho fotografie doprovodila. Na stěnách je možné přečíst si například pro dnešní dobu aktuální úkol: „Všechny silné koně svojí osobností přesvědčit, aby tahali za jeden provaz,“ nebo třeba i to, co je podle umělce kouzlem žití.
„Na svět přicházíme zabaleni v krabici. Celé kouzlo je rozbalit se. Seznámit se s návodem k použití.“ K výstavě, která potrvá do 24. srpna, vyšla také knižní publikace (ve spolupráci s GHMP ji vydalo nakladatelství Slovart), již graficky zpracovalo Studio Najbrt.
The post Jde o to vystrojit fotografii tak, aby mohla samostatně žít, říká Tono Stano appeared first on Forbes.
