Společnost České Radiokomunikace (CRA) staví dosud největší datové centrum ve střední Evropě, které může být součástí evropského projektu AI Gigafactory a je už jen kousek od prodeje ikonického vysílače na Ještědu.
Její služby využívá téměř každý obyvatel Česka, díky ní se šíří rozhlasový i televizní signál. CRA vlastní ty nejznámější vysílací věže v zemi, mezi nimi i Praděd nebo Ještěd, stavbu ověnčenou architektonickými cenami.
V čele společnosti, která zaměstnává čtyři sta lidí a ročně utrží téměř 2,9 miliardy korun, stojí od roku 2022 Miloš Mastník. Předtím zastával post obchodního ředitele. „Pozice CEO mi dává možnosti strategicky přemýšlet, kam firmu posunout. To je něco, co mě neskutečně baví,“ říká Mastník v rozhovoru pro Forbes.
České Radiokomunikace jsou největším hráčem na trhu s televizní, rozhlasovou a internetovou infrastrukturou. Co dalšího se za firmou skrývá?
Představte si model Žižkovské věže – tam jsou úplně všechny služby, které děláme. Když začnu odshora, vidíte DVBT anténu na šíření televizního signálu. Dnes obsluhujeme jen z Žižkovské věže a z Cukráku Prahu a střední Čechy, což jsou dva miliony lidí. O malinko níž jsou antény na FM radio a DAB, digitální rádio, o další kousek níž uvidíte spoustu antén, díky nimž nabízíme přes point připojení k internetové síti.
Kousek vedle jsou antény všech tří mobilních operátorů, kterým naše věže poskytujeme. Ještě dál byste našla antény pro IoT – tedy internet věcí, kde dnes už máme přes šedesát tisíc aktivních čidel v síti. Pak je tam restaurace a pod věží leží datové centrum, které po rozšíření kapacity o 1,3 megawattu na tři a půl megawattu nabízí sedm set stojanových pozic, tedy racků. A kromě datového centra je tam i technologie našeho vlastního cloudu.
Dnes poskytujeme služby privátní korporátní klientele, ale běží na něm i naše kompletní nabídka OTT a HbbTV služeb, které jsou doplňkem klasickému terestriálnímu broadcastu, tedy pozemnímu digitálnímu vysílání. Poslední jsou pak služby kybernetické bezpečnosti.
A jaké služby jsou u vás dominantní? Televize? Rádio?
V roce 2019 jsme 68 procent našich tržeb generovali prostřednictvím služeb broadcastu, tedy rádia a televize. Letošní fiskální rok to bude poměr čtyřicet procent rádio a televize versus šedesát procent veškeré nové služby.
Není to o tom, že by šel broadcasting dolů, ten pořád roste, ale datová centra, cloud, telko služby nám rostou dvouciferným číslem. Díky tomu jsme vybudovali druhou velmi stabilní nohu našeho byznysu.
S tím souvisí i stavba nového datového centra Prague Gateway na okraji Prahy? Protože už vám kapacita těch osmi stávajících nestačí?
Z minulosti jsme zdědili spoustu nemovitostí, kde byla dřív analogová technologie. Když se podíváte na ten relativně velký dům pod Žižkovskou věží, tak ten byl analogem doslova nacpaný. Ať už to byly hlasové ústředny, vysílací sály. To dnes nahradíte jedním dvěma stojany a dál už ten prostor nepotřebujete.
My se rozhodli jej využít pro datová centra. Většina má dvě nezávislé energetické přípojky, je na optice, takže kromě toho, že máme velké datové centrum na Žižkově, máme ještě větší v Lužicích u Hodonína, doplněné o další datová centra v regionech, kde jsou řádově desítky racků a slouží za účelem poskytování služeb konkrétnímu zákazníkovi v dané lokalitě.
Co se týče datového centra v lokalitě Jíloviště, to budujeme z několika důvodů. Jedním, jak jste správně zmínila, je, že nestačíme kapacitně s tím, co máme dnes k dispozici. Ten druhý je, že chceme uspokojit požadavky zákazníků a nechceme, aby odcházeli jinam.
Foto se souhlasem CRA
Vysvětlíte to?
Často se stávalo, že do regionu střední Evropy, konkrétně do Česka přišla poptávka po větší kapacitě, než jsou jeden, dva megawatty nebo co se plochy týkalo, tak pět set racků. A nenašel se subjekt, který tomu byl schopný vyhovět. Takže pak takové zakázky končily v Polsku nebo v Německu. A to nám vadí. Dnes vidíte obrovský rozvoj umělé inteligence a obrovskou poptávku po další a další energii.
V klasickému hubu, kterému se říká DFLAP – což je Dublin, Frankfurt, Londýn, Amsterodam, Paříž, je v současnosti problém získat novou kapacitu co se týče energie. Praha jako taková je vlastně bílé místo na mapě. Věříme tomu, že výstavba datového centra o kapacitě 26 megawattů, což je zdaleka největší datové centrum ve střední Evropě, přichází ve správný čas a na správném místě.
Jak je složité centrum s takovou kapacitou vybudovat?
V Česku je mnohem složitější projít si celým stavebním řízením a získat veškerá povolení, než pak fyzicky samotná výstavba. Obecně tak přicházíme o spoustu investic a jen trpělivý investor je ochoten projít tohle martyrium.
Pak to porovnávání s Polskem či Rumunskem, kde je schvalovací procedura výrazně kratší, Česku ubližuje. Složitá je v tomto konkrétním případě příprava projektu. Samotná výstavba by měla být záležitostí zhruba dvou let.
Musíte u takových staveb splňovat nějaká speciální bezpečnostní opatření?
Stavíme ho podle parametrů určených na základě různých certifikací. Začíná to fyzickou bezpečností, musíme stavět v nezáplavových oblastech, v oblastech, přes která neprolétávají letadla, v určité vzdálenosti od čerpacích stanic. Pro datové centrum potřebujete vlastně jen tři věci – pozemek v dobré lokalitě, dostatečnou konektivitu, optiku a poslední věc jsou energie.
To všechno v případě Jíloviště máte?
Co se týče pozemku, tak ten je historicky náš. Občas slýchám, že jsme tam nešetrně vykáceli les, ale na tom pozemku žádný nebyl, stály tam jen tři středněvlnné vysílače, které jsme odstranili. Je to tedy brownfield.
Co se týče konektivity, tak dokončujeme spojení Cukrák – datové centrum – Žižkovská věž a odtamtud zase na Strahov. Ze Strahova pak přes Černošice zpět na Cukrák. Objem energie bude 26 megawattů, přičemž IT příkon bude kolem osmnácti megawattů.
Už máte předběžný přehled, jaký bude o tohle datové centrum mezi zákazníky zájem?
Ještě předtím, než jsme získali územní rozhodnutí a stavební povolení, jsme byli kontaktováni několika nadnárodními společnostmi, které chtěly celý projekt koupit. Dnes, když už máme stavební povolení a územní rozhodnutí, tak těch firem je ještě víc. Ale my to nechceme prodat, chceme to provozovat, takže máme v běhu jednání s celou řadou potenciálních klientů.
Žádný kontrakt zatím podepsaný nemáme, nicméně i v Londýně jsme najali osobu, která bude toto centrum nabízet nadnárodním klientům. Troufám si tvrdit, že ještě než otevřeme, budeme mít část kapacity vyprodanou.
Foto se souhlasem CRA
Ostatní datová centra vyprodaná máte?
Na Žižkově už jsme stávající kapacitu vyprodali, což je důvod, proč jsme právě dostavěli další sál pro 180 racků a můžeme tak kapacity nabídnout dalším zájemcům. Pak máme nějakou volnou kapacitu v datovém centru Lužice, jinak ta ostatní, regionální, jsou plná.
Mluví se o tom, že vaše datové centrum by mohlo být součástí AI Gigafactory, pakliže zakázku na jeho výstavbu Česká republika získá. Co byste pro to museli splnit?
Během nějaké doby tam musíme dostat energii na úrovni zhruba 78 megawattů. Tomu odpovídá spotřeba kolem 150 tisíc grafických Nvidia karet, či karet jiných výrobců, což je představa Evropské unie, která chce takových gigafactory vybudovat pět nebo šest.
My ale, bez ohledu na to, jestli nakonec gigafactory získáme, nebo ne, chceme stejně jedno z našich center vybavit podem nebo dvěma, které budou v sobě mít grafické karty.
Vyzkoušeli jsme si v průběhu léta, že když jsme na trh zkušebně uvedli produkt GPU EZO servis, tedy pronajímání grafických karet pro výpočty, školení, jazykový model nebo další věci spojené s AI, tak jsme je v relativně krátkém čase byli schopni prodávat nedočkavým zákazníkům. Poptávka tady je.
Je pro vás umělá inteligence výzva? Uzpůsobujete jí vaše procesy?
Stoprocentně. Interně je celá řada našich zaměstnanců zapojená do dlouhodobého programu edukace, jakým způsobem AI používat, jak s ní pracovat, jak zjednodušit naše procesy, zrychlit je a začít jinak přemýšlet.
Druhá věc je, že jako infrastrukturální hráč a poskytovatel cloudu a datových center přicházíme na trh s řešením. Proto jsme naši cloudovou nabídku, která je primárně na pronájem výpočetního výkonu a datových úložišť, rozšířili o už zmíněný GPU EZO. To je ta cesta, kterou chceme jít, umožnit firmám, které se AI zabývají, aby pro ně existovala i infrastrukturální platforma, kterou budou moci využívat.
Staráte se o vysílání, o sítě. Jak jste na tom s kyberbezpečností a jak vás zasahuje nový zákon?
Nás se netýká jen kyberbezpečnost, ale i ta fyzická. Jsme z definice součástí kritické infrastruktury státu, protože šíření televizního a rádiového signálu do ní spadá.
Klademe větší důraz na tu fyzickou bezpečnost a co se týče té kybernetické, pak samozřejmě si chráníme náš perimetr. Ale vzhledem k tomu, že víme, že naše zkušenosti ohledně kyberbezpečnosti jsou nadstandardní, tak nabízíme celou řadu produktů i našim klientům.
Kybernetický zákon nás určitě zasáhl. Měnili jsme některé interní procesy, ale také jsme oslovováni celou řadou firem, abychom jim pomohli vyřešit, co zákon nově ukládá.
Stáváte se často terčem hackerských útoků?
Spolupracujeme se státními institucemi a orgány, které se zabývají kyberbezpečností a dostáváme dopředu signály, že něco může nastat. Podle toho se můžeme zařídit. Vzhledem k tomu, že poskytujeme služby Českému rozhlasu i České televizi, jsme z tohoto důvodu na takové hrozby připraveni.
Jsme členy Fénixu, který má možnost uzavřít internetovou síť, která pak bude fungovat jen v rámci určitého perimetru. Sami pak monitorujeme snahy penetrovat naši síť, ale zatím to vypadá, že jsme schopni těmto útokům odolat a ani v minulosti se nestalo, že by ji někdo prolomil. Nicméně, pohybujeme se ve světě, kde neexistuje stoprocentní ochrana, takže jsme v tomto ohledu velmi pokorní.
Jak jste se vůbec vy sám dostal k telekomunikacím?
V roce 2000 jsem skončil se svým vlastním podnikáním a přemýšlel, co dál. A tehdy jsem dostal nabídku podílet se na transformaci českého Telecomu. Byla to doba, kdy se zaváděla HDSL, celá řada změn, firma procházela totální rekonstrukcí. Od té doby jsem v telekomunikacích zůstal a obor mi přijde zajímavý.
V čem se změnila vaše pracovní náplň? Předtím jste byl v Českých Radiokomunikacích obchodním ředitelem, teď jste už tři roky CEO.
Nejsme vlastnění private equity a vzhledem k tomu, že náš vlastník, což je společnost Cordiant je stoprocentně obchodován na londýnské burze, teoreticky nás může vlastnit donekonečna. Proto role CEO přináší zajímavé změny. Jsme vyzývaní akcionářem, abychom firmu posouvali a formovali tak, jak si myslíme, že je to správně. A pokud ho přesvědčíme, tak nám k tomu dává volnou ruku.
Fond nás většinu peněz, které tady vyděláme, nechává v Česku „utratit“, díky tomu jsme mohli za poslední dva roky koupit čtyři nové společnosti, investovat do datových center.
Občas se ve mě duše „obchoďáka“ nezapře, ale zase pozice generálního ředitele mi dává možnost strategicky přemýšlet a zajistit, jak se ve službách posouvat. Je to nesmírně zajímavé.
Mluvil jste o investicích. Jaké hodnoty dosahují řekněme za posledních pět let?
To budou určitě jednotky miliard korun. Jenom, když se podíváte zpátky. Tak pět, šest let dozadu byla obrovská investice do přechodu na DVB-T2. Co se týče vysílacích služeb, tak investice šla právě do platforem OTT, HBTV, poslední dobou do výstavby sítí pro digitální vysílání rádia.
Koupili jsme velkou cloudovou společnost od KKCG (skupina miliardáře Karla Komárka – pozn. red.), investujeme do datových center, rozvoje telekomunikačních technologií.
Náš byznys vypadá hodně atraktivní a zajímavý, co se týká hrubého zisku a marže, kde se pohybujeme na téměř padesáti procentech. Ale je potřeba podívat se na to, že obecně ten telekomunikační a technologický byznys je investičně velmi náročný. Většinu hrubého zisku, který dosahuje 1,4 miliardy korun, použijeme právě na další investice.
Jak spoluupracujete s mobilními operátory?
Na několika úrovních. Jednak jim pronajímáme naše věže, některým zajišťujeme i konektivitu, a pak jsme tak trochu ve schizofrenní roli.
Jsme mezi sebou zákazníky, ale občas i konkurenty. To když se potkáme u velkého korporátního klienta, který poptává privátní virtuální sít a tam už si mezi sebou zasoutěžíme. Ale ten, kdo vyhraje, si od ostatních koupí konektivitu. Tak to funguje.
Jedním z vašich vysílačů je i Ještěd. Ikonická stavba tyčící se nad Libercem. Teď ho chcete prodat. Proč?
Jako vysílač funguje Ještěd od roku 1973, kdy se stavěl pro radiokomunikace. V roce 1989 přešel na tehdy Okresní úřad Liberec a ten Ještěd v roce 1992 prodal soukromému vlastníkovi.
Následně došlo k tomu, že postupně chátral a České Radiokomunikace začaly mít problém s přístupem do objektu. Takže byly nuceny v roce 2000 Ještěd zpátky koupit a zainvestovat do něj, aby mohl být znovu zpřístupněn veřejnosti a my tam mohli provozovat služby.
Ještěd je symbol Liberecka a i do budoucna je správné, aby byl místem, kde se budou lidé potkávat. Když fungovala lanovka, vyvezla tam tři sta tisíc návštěvníků ročně. Liberecký kraj o Ještěd usiluje dlouhodobě a nám dává smysl prodat ho právě jemu.
Vím a otevřeně i říkám, že jako soukromý subjekt máme velmi omezené možnosti, jak žádat o dotace na rekonstrukci, která je dřív, nebo později nezbytná. Kraj má tyto možnosti neporovnatelně větší.
Vysílač na Ještědu zůstane i nadále, v kupní smlouvě je vyznačen jako věcné břemeno a vy budete kraji platit za služebnost. Jak moc je pro vás toto místo strategické?
Je to jeden z našich klíčových bodů. Dnes je televizní vysílání zajišťované z dvaceti šesti hlavních bodů. Zmiňoval jsem Cukrák, Žižkovskou věž, a patří mezi ně právě i Ještěd, Lysá hora, Praděd. Tyhle velké vysílače zajišťují spolu s dokrývači pokrytí signálem v místech, kam se odjinud prakticky nedá „dosvítit“.
Druhá věc je, že přes Ještěd vede naše severní optická trasa a díky poloze vysílače poskytujeme celou řadu internetových připojení, protože viditelnost z toho kopce je skvělá.
Máme tam služby internetu věcí, kromě televize i rádio, DAB, je to jedno z klíčových míst, které potřebujeme pro provozování našeho byznysu. A i ty prostory, které používáme jsou nevhodné pro cokoli jiného.
V jaké fázi je prodej?
Pořád věřím, že ho dotáhneme do konce roku 2025. Záměr si zastupitelstvo schválilo, teď musí schválit finální verzi smlouvy. Máme tam pozemky, které přejdou do rukou kraje, jediné, které si necháme, jsou tři malinké parcely.
To pro případ stavby lanovky, kdy bude potřeba z její střechy vymýtit zhruba šedesát antén. Máme připraven projekt výstavby tří malých stožárů, kde je pak po dobu rekonstrukce umístíme. Poté je zase vrátíme zpět, ať už na novou konstrukci lanovky, nebo přímo do objektu.
Jak si stojíte s rozšířením datového centra na Žižkově?
To je víceméně hotové. Žižkov měl bohužel velmi podobnou historii jako Ještěd. Věž se dokončila v roce 1992, kdy proběhlo veřejné výběrové řízení na provozovatele restaurace, ubytování i dvorany. Tehdy to architekt Václav Aulický navrhoval tak, aby věž fungovala podobně jako Centre Pompidou v Paříži.
V devadesátkách se konkurzu účastnila i francouzská firma, která provozovala Eiffelovu věž. Jenže nakonec vyhrál nějaký místní podnikatel a vedlo to k tomu, že vše bylo zdevastované a kolem roku 2000 to nefungovalo vůbec.
Jsme rádi, že se tam zase vrací život. Je tam restaurace Oblaka, dole Miminoo, kluziště, venkovní zahrada, divadlo. Akorát to jsme museli na chvíli rozebrat, protože jsme pod něj umisťovali nové diesel generátory a zasedací místnosti, které byly v úrovni země, jsme přeměnili na nové datové sály.
Samotná stavební činnost v datovém centru je už ukončená a od začátku roku jsme připraveni získat tam nové zákazníky.
Foto se souhlasem CRA
Kdo vůbec patří mezi vaše klienty? Malé firmy, nebo nadnárodní velcí hráči?
Je to mix. Jsme čistě B2B firma, neděláme vůbec domácnosti, i když by si člověk mohl říci, že když zajišťujeme televizní vysílání, tak ano. Ale to jsou zákazníci televizí nebo rádií. My se soustředíme na typicky větší firmy, jak české, tak nadnárodní.
Buď to jsou mobilní operátoři, nebo zahraniční telekomunikační firmy, kterým tady u nás poskytujeme infrastrukturu. A pak to jsou firmy, které v Česku podnikají s domácími nebo zahraničními vlastníky, které potřebují telekomunikační portfolio, cloud, datové centrum.
Jak velká je v tomto odvětví konkurence?
Na telekomunikačním trhu je konkurence velká, o každého zákazníka bojujeme. Máme konkurenci i ve službách vysílacích.
V datových centrech je teď hráčů jen pár, ne každý si ho může dovolit postavit. Co se týče cloudu, tak tam máme konkurenci domácí a pak třeba ve firmách typu Microsoft, které nabízejí nadnárodní řešení.
Bojujete s nimi cenou?
Nesnažíme se být cenový lídr, snažíme se bojovat tím, že jsme čistě B2B firma, která se soustředí jen na určitou vybranou skupinu klientů, na jeden segment a snažíme se mít s klientem velmi intenzivní vztah.
Co vás čeká v následujících letech?
Máme ambici firmu zvětšovat, jsme součástí fondu Cordiant – my jsme byli jeho první investice, ale teď nám rostou sestry po Evropě. Jednu máme v Polsku, v Belgii, v Irsku, na Manhattanu. Vzhledem k tomu, že začínáme mít lidi i mimo Česko, tak se díváme rovněž na zahraniční akvizice. Zajímavým trhem je pro nás Německo.
Soustředíme se na oblast datových center, cloudu, bezpečnosti a tady máme apetit jak organickým růstem, tak zase prostřednictvím akvizic firmu posouvat dál.
The post Ještěd vlastnit nechceme, i když je pro nás klíčový, říká šéf Českých Radiokomunikací appeared first on Forbes.
