Vázy sklářské výtvarnice Anny Jožové, organicky tvarovaný objekt designéra a pedagoga Tadeáše Podrackého a bakalářská práce studentky Sofie Artemevy. To všechno bude k vidění na Venice Design Biennial, akci, která se od letošního září koná souběžně s prestižním architektonickým bienále v Benátkách.
Zrcadla mladé designérky Sofie Artemevy, studentky produktového designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, vypadají obzvlášť křehce. Jejich autorka při výrobě své bakalářské práce totiž na jejich konstrukci použila velmi netradiční materiály: vosk, mýdlo a nevypálenou hlínu.
Její práce, kterou ukončila bakalářské studium v ateliéru Michala Froňka a Jana Němečka, bude od 5. září do začátku listopadu k vidění na akci Venice Design Biennial, kde se představila v sekci Collectible po boku několika dalších designérů, studií a studujících z celého světa.
„Na akci jsem narazila vlastně vcelku náhodou. Když jsem si ale četla její anotaci, nestačila jsem se divit: vždyť je téměř totožná s tématem mé bakalářské práce,“ líčí studentka UMPRUM Sofie Artemeva, proč se rozhodla zúčastnit opencallu na designérskou akci, kterou v roce 2016 založili italští kurátoři Luca Berta a Francesca Giubilei.
Letošní ročník nese název Extinction / Salvation a skrze díla svých vystavujících se ptá: Může design utvářet naše životy, nabídnout řešení pro záchranu, nebo by nás měl provést nevyhnutelným zánikem? A také: Je design naše možná spása, nebo naopak přispívá k blížícímu se konci?
Tuto otázku si kladla ve své bakalářské práci Terra Aesthetica právě i studentka Ateliéru produktového designu a absolventka Design nábytku a interiéru na plzeňské Sutnarce, kterou na základě její bakalářské práce na bienále pozvali.
„Většina mých spolužáků se ve svých pracích pustila do navrhování svých vysněných produktů. Já jsem ale tuhle touhu nikdy neměla,“ vysvětluje s tím, že během studia opakovaně svou roli v rámci oboru zpochybňovala.
Byť výstupem absolventské práce jsou objekty – ona křehká zrcadla vytvořená ze znovu použitelných materiálů –, hlavním tématem je kritická reflexe oboru: Opravdu si myslíme, že návrhem nadčasové židle zachrání designéři svět? Má vlastně smysl vytvářet to, co už existuje, jen v jiném estetickém provedení? A nebylo by lepší si přiznat, že tvoříme ne proto, abychom zlepšili svět, ale proto, že my, designéři, jednoduše chceme? ptá se Sofie Artemeva.
„Mám za to, že design se v tomto ohledu zacyklil,“ říká. I proto za sebe nechala mluvit 25 zrcadel vytvořených z materiálů, které se dají donekonečna transformovat. Slouží nejen jako odkaz k environmentálním dopadům oboru, ale také jako hmotný prostředek reflexe.
Foto Eda Babák
Foto Eda Babák
Foto Eda Babák
Foto Eda Babák
„Zrcadlo je v tomto ohledu vděčný objekt: funguje samo o sobě, jen my na něj neustále lepíme novou estetiku. Funguje i jako vlastní sebereflexe: také mám touhu tvořit, ale zároveň cítím jako designérka zodpovědnost,“ dodává.
„Náš ateliér na UMPRUM dlouhodobě podporuje zahraniční vystavování a konfrontace našich studentů. Jedna věc je totiž udělat kvalitní práci na akademické půdě, druhá pak ji ukázat odborné veřejnosti a kolegům. A kdy jindy si tohle vyzkoušet než ještě za studií,“ říká k účasti jedné ze svých studujících profesor Michal Froněk z Ateliéru produktového designu.
„I když jsme v práci Sofie Artemevy nesouhlasili zdaleka se vším, jde o kritický pohled nastupující generace. Sofie si klade otázku, jak se dívat na svět designu. Nejvíce cenné jsou na její práci upřímnost a zaujetí, se kterým ji zpracovala,“ dodává pedagog, který se se svým ateliérem, jejž vede společně s Janem Němečkem, běžně účastní zahraničních designérských přehlídek.
Na kurátorované výstavě, která se odehraje i na benátském ostrově Giudecca, se vedle Sofie Artemevy představí i designér a pedagog pražské UMPRUM Tadeáš Podracký, jehož dílo sem přiveze jeho zastupující londýnská galerie Sarah Myerscough Gallery. Ta ho v minulosti reprezentovala například i na prestižním Design Miami či PAD Paris.
Vystavovat tu bude ručně vyřezávanou a broušenou stoličku z kolekce Bloom of Bones, v níž se vedoucí ateliéru K.O.V. zabýval českými lidovými mýty a tradicemi a jejich hybridizací a proměnami v současné materiální kultuře. Na benátském designérském veletrhu není poprvé – už v roce 2021 se stal vítězem programu Venice Design Biennial Residency.
„Se zakladateli mě pojí přátelské pouto a mám tuto akci osobně rád,“ uvádí designér ke své účasti. Stejně jako on nebude v Benátkách vystavovat poprvé ani Anna Jožová, sklářská designérka a umělkyně, která na sebe v minulých letech upozornila kolekcemi odrážejícími témata, jako je klimatická krize a s tím související ztráta diverzity nebo znečištění oceánů.
Na letošním ročníku akce, které se zúčastnila v letech 2021 i 2023, představí svou poslední kolekci Dysplasio čítající vázy a originálně tvarované podstavce. Vznikla minulý rok a byla vystavena v galerii Kuzebauch. Věnuje se v ní tématu vztahu dvou organismů, stejně jako růstových odchylek a nenadálých změn ve vývoji.
„Vystavuji v zahraničí poměrně často, přesto je většina mých sběratelů lokálních. Myslím ale i tak, že účast na podobné akci dává určitou šanci ‚upíchnout se‘ v nějaké prestižní zahraniční galerii nebo to může přinést jiné zajímavé kariérní příležitosti jak za naším českým rybníčkem, tak i v něm,“ říká ke své účasti umělkyně, která se představí v benátském uměleckém prostoru SPARC.
Protože přehlídka není primárně prodejní, Sofie Artemeva se svou teoretickou prací doufá, že jí účast přinese kontakty a otevře dveře novým spolupracím. A odpověď na otázku, kterou řeší bienále i její práce? „Design může podle mě být nástrojem hledání řešení. Strukturu oboru lze proměňovat i zevnitř, například větším zaměřením na lokální výrobu, ale i doprovodnou edukací,“ dodává.
The post Jožová, Podracký a Artemeva. Čeští kreativci míří na benátské bienále designu appeared first on Forbes.
