Kafka, Petschek, Löw-Beer. Příběhy židovských podniků, které zničili nacisté

Forbes Před 3 hodinami

Když dnes míjíme paláce v centru Prahy, někdejší továrny v Brně nebo obří vily, většinou netušíme, že mnohá z těchto míst byla kdysi srdci podnikatelského světa. Tedy do doby, než jeho tep zastavil příchod nacistů.

V centru meziválečné střední Evropy vznikaly velké židovské podniky, které formovaly průmysl, finance i design. S nástupem nacismu však přišla arizace, vyvlastnění a smrt. Připomeňme si osudy některých z firem, které tehdy přišly o budoucnost.

Jejich podnikatelské příběhy jsou vskutku fascinující a tragické. Jsou to příběhy o odhodlání, o extrémní pracovitosti i o vizionářském čtení budoucnosti.

Petschkovi, uhelní páni

Když se v první polovině dvacátých let minulého století mluvilo o energetice v Evropě, jméno Petschek znělo ve všech významných kruzích. Rodina byla původem z Kolína nad Labem, dříve se mu přezdívalo kvůli početné židovské komunitě „Jeruzalém na Labi“. Ostatně právě i příjmení Petschek je původně odvozeno od názvu blízkého města Pečky.

Postupně se vypracovali na nejvlivnější uhlobarony kontinentu. Jejich podnikání se zakládalo na chytrém propojení těžby uhlí, dopravy, exportu a bankovnictví.

V době největšího rozmachu kontrolovali téměř polovinu obchodu s hnědým uhlím v celé Evropě. Spolupracovali s průmyslovými magnáty v Německu, Rakousku i Velké Británii.

V Praze si postavili monumentální sídlo Petschkův palác. Novoklasicistní budova z let 1923–1929 byla architektonickým ztělesněním moci i centrem moderního managementu. V kancelářích pracovali špičkoví ekonomové a právníci, kteří řídili síť podniků od Mostu až po Porýní.

S příchodem nacismu ale přišel konec zlatých časů.

Rodina musela nebezpečí urychleně řešit. Část odešla do Švýcarska, část do Londýna, jiní dál zamířili do Spojených států. Dějinným paradoxem je, že během okupace se Petschkův palác stal sídlem gestapa, které tam vedlo výslechy a mučení českých vlastenců a odbojářů.

Firma byla nenávratně rozbita, vlastnictví zabaveno a banky zlikvidovány. Po válce se rodina do Československa nevrátila. Některé majetky, včetně paláce, byly předmětem dlouhých restitucí, ale většinu se získat zpět nepodařilo. Dnes žije většina potomků v USA a mnozí netuší, že kdysi patřili k nejbohatším lidem Evropy.

Gutmannovi, průmysloví rytíři

Gutmannové byli zástupci staré průmyslové šlechty s konexemi až k rodině Rothschildů. Z malého židovského rodu se během devatenáctého století stali rytíři rakousko-uherské monarchie. Jejich moc sahala z Ostravy do Bratislavy, Vídně i mnohem dál. Budovali železárny, doly, přístavy, investovali do energetiky a těžkého průmyslu.

Wilhelm Gutmann rozšířil své podnikatelské aktivity i do mnoha dalších oblastí, včetně cukrovarnictví, lihovarnictví a zakládání sodovkárenských, šamotových a celulózových továren. Na přelomu devatenáctého století se stal jedním z nejvýznamnějších evropských zaměstnavatelů, když jeho společnosti poskytovaly pracovní příležitosti pro více než padesát tisíc lidí.

Wilhelm byl dokonce povýšen do rytířského stavu císařem Františkem Josefem I.

V Ostravě Gutmannovi dále založili Vítkovické železárny, podnik, který tehdy patřil mezi tři největší hutní komplexy v Evropě. Stavěli dělnické kolonie, nemocnice, financovali školy a podporovali technické vzdělávání. Zkrátka a dobře, byli považováni za průkopníky moderního průmyslu i osvíceného podnikání.

Po roce 1938 Gutmannovy jakožto židovské podnikatele zasáhly nacistické represe. Někteří členové rodiny emigrovali, jiní to už nestihli. Například baron Eduard Gutmann byl zatčen a zavražděn v koncentračním táboře.

Firma byla převzata německou správou a začleněna do válečné výroby. Po válce byly zbytky podniků znárodněny. Po Gutmannových zůstaly záznamy v archivech, památky v podobě jejich vil a zničené rodinné dědictví.

Waldesovi, knoflíkáři

Usměvavý self-made podnikatel. Tak bychom v dnešní době nejspíš popsali Jindřicha Waldese. Narodil se kousek od Tábora, vystudoval už v Praze a později pracoval v závodě na kovové zboží. A teď už se rovnou dostáváme k meritu věci. Podnik totiž rovněž vyráběl knoflíky, konkrétně ty manžetové.

O pár let později Jindřich Waldes s mechanikem Hynkem Pucem přicházejí s inovativním dvoudílným stiskacím knoflíkem, tou dobou už v samostatné firmě Waldes a spol. Na svět přišly patentky.

Firma sídlící na pražské Letné rostla do Karlína, později i do Vršovic a obrat se závratně násobil. Postupně zaměstnává i rodinné příslušníky. Cizích jazyků znalý a chytrých reklamních kampaní schopný Waldes záhy jde se svým výrobkem i za hranice, postupně dodává do 73 zemí světa, a po první světové válce v New Yorku zakládá pobočku továrny.

Dokonce už za svého života zakládá muzeum, kde si návštěvníci mohou zadarmo prohlédnout onu patentku, jakož i další světové invence v oblasti ošacení, v množství vyšších desetitisíců. Továrník a tou dobou už magnát Waldes měl také blízký vztah k umění a byl například přítelem i mecenášem Františka Kupky.

S příchodem války byl ale progresivnímu podnikateli zabaven veškerý podnikový majetek i jeho umělecké sbírky. Waldes se vlastenecky zapojuje do odbojářského časopisu V boj. Na nacistických seznamech jeho jméno přímo svítí a Waldes je postupně převezen do koncentračního tábora Buchenwaldu.

Rodina Waldesů uniká za hranice a lobbuje za jeho svobodu. Nacisté za něj požadují astronomické částky. Smlouvání se nakonec daří, jenže pětašedesátiletý diabetik Jindřich den před svými narozeninami a pár dní od shledání s rodinou umírá. V zajetí se mu samozřejmě léčby nedostávalo a na jeho tělo byly útrapy přílišné.

Waldesův majetek byl během války rozkraden a později znárodněn. Výrobní zařízení bylo převzato státem a firma Waldes a spol. začleněna do státního hospodářství. V rámci restitucí byla o dekády později rodině vrácena některá umělecká díla, jiná byla postoupena Národní galerii či prodána.

Kafkovi, obchodníci mezi galanterií a knihami

Osamělý spisovatel, jehož dílo se prolíná s existencialistickými otázkami. Postava Franze Kafky je všeobecně známá.

Málokdo se ale zamýšlí nad rodinným zázemím posmrtně slavného Franze Kafky. Jeho otec Hermann Kafka (na úvodní článkové fotografii) byl typickým židovským podnikatelem první generace. Ambiciózní muž v srdci Prahy vedl prosperující obchod s galanterií, kde také angažoval své děti.

Vládl zde s pevnou vůlí, byl občas tvrdý, přesto schopný a pracovitý. Franz Kafka zde v mládí pracoval a tato zkušenost, kdy se střetával svět tvrdého byznysu s jeho vlastními ideály, měla zásadní vliv na jeho pozdější tvorbu.

Širší rodina Kafků byla pevně zakotvena v židovské střední třídě, která zahrnovala širokou škálu profesí. Od advokátů přes lékárníky až po obchodníky a intelektuály.

Franz se toho nedožil, jeho rodina se však nástupem nacistického režimu stala terčem antisemitismu. Kafkovy sestry Elli a Valli zahynuly ve vyhlazovacím táboře Chelmno. Sestra Ottla v Osvětimi. Jejich osudy byly po mnoho let neznámé a teprve výzkumy a dokumentace z devadesátých let je přiblížily širší veřejnosti.

Kafka jako spisovatel přežil pouze díky svému příteli Maxu Brodovi, který proti jeho vůli uchoval jeho rukopisy a přenesl je do Palestiny, kam s manželkou Elsou v roce 1939 stihl emigrovat. Dnes je Kafka považován za literárního génia, ale jeho kořeny jsou neodmyslitelně spojeny s pražským židovským obchodním prostředím, které bylo zpustošeno nástupem nacistické diktatury.

Löw-Beerovi, textilníci a milovníci umění

Textil, moderna, prestiž.

Löw-Beerové platili za jednu z nejvýznamnějších židovských podnikatelských dynastií na Moravě. Srdcem jejich byznysu byly továrny ve Svitávce a Brně. Podniky byly příkladem tehdejšího moderního přístupu k technologiím i sociálním inovacím. Vyráběly vlněné tkaniny, sukna a exkluzivní materiály určené pro evropské trhy a zaměstnávaly stovky pracovníků.

Rodina Löw-Beer měla v Brně nádherný domov. Elegantní vila stála v těsné blízkosti pozemku, na němž se později rozhodla Alfredova dcera Grete postavit ikonickou funkcionalistickou vilu.

Ano, tušíte správně.

Autorem návrhu byl renomovaný architekt Ludwig Mies van der Rohe, a i dnes je tento dům známý jako vila Tugendhat, jeden z nejvýznamnějších symbolů meziválečné architektury.

Osud rodiny se však rovněž tragicky změnil v roce 1939. I u Löw-Beerových většina rodinných příslušníků opustila svou vlast. Někteří se uchýlili do Švýcarska, jiní emigrovali do Spojených států.

Co budovali, bylo zabaveno. Továrny i rodinné vily byly konfiskovány. Během války sloužily okupantům, po jejím skončení následovalo znárodnění. Vila Tugendhat, kdysi domov rodiny a symbol jejího úspěchu, po válce dlouhé roky chátrala. Dnes se podařilo alespoň částečně obnovit část jejich dědictví, avšak podnikatelský rozmach, který rodina Löw-Beerových zažila, už vrátit nelze.

Kolbenovi, vizionářští elektrotechnici

Lidské životy, vize, talent a generace budovaného dědictví.

Příběh rodiny Kolbenů je silným svědectvím o tom, co může válka vzít. Rodinný podnik začal vznikat v průběhu devatenáctého století, kdy Emil Kolben, vynikající inženýr a později ikona československého průmyslu, otevřel dílnu, jež se postupně transformovala v jedno z nejvýznamnějších průmyslových impérií v zemi.

Firma se specializovala na výrobu elektrických zařízení, generátorů, ale i na výrobu komplexních strojních zařízení. Položila základy pro moderní český průmysl, který konkuroval těm nejlepším ve světě. Před vypuknutím války podnik ve svých továrnách „kolbenkách“ zaměstnával tisíce lidí a produkoval široké spektrum výrobků, od elektrických zařízení po těžkou strojírenskou produkci.

Okupace Československa a druhá světová válka znamenala pro Kolbeny a kolbenky nezvratný zlom.

Emil Kolben byl v roce 1943 deportován do Terezína, kde v nuzných podmínkách a nedožitých osmdesáti letech zemřel. Rodinný podnik byl v tu dobu násilně přetvořen na součást válečného průmyslu a jeho produkce plně podřízena potřebám nacistického válečného státu.

I když podnik přežil, jeho původní rodinný charakter a hodnoty byly po válce nenávratně ztraceny. Československo prošlo obdobím hlubokých změn a naděje na obnovení původní slávy podniku se rozplynuly.

The post Kafka, Petschek, Löw-Beer. Příběhy židovských podniků, které zničili nacisté appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek