Německý kancléř Friedrich Merz roztleskává návrh na vznik jednotné evropské burzy. Myšlenka, která má zamezit odlivu firem na Wall Street a posílit konkurenceschopnost unijní ekonomiky, současně vyvolává pozdvižení i skepsi.
Francie a Německo se teď sice shodují na potřebě hlubší integrace kapitálových trhů, avšak experti upozorňují, že za technokratickým snem se skrývá složitá realita právních rozdílů, investičních zvyklostí a lokálních zájmů.
Evropský sen o jedné burze
Myšlenka propojení evropských kapitálových trhů není nová. Patřila k prioritám bývalého šéfa Evropské centrální banky Maria Draghiho i bývalého italského premiéra Enrica Letty, kteří ve svých zprávách upozorňovali na nutnost odstranit vnitřní bariéry bránící růstu produktivity.
Merz, jenž má za sebou působení ve vedení německé burzy cenných papírů Deutsche Börse i jako poradce jednoho z největších správců aktiv na světě BlackRocku, nyní přebírá štafetu a snaží se o nový impulz.
Stéphane Boujnah, výkonný ředitel skupiny Euronext, která sdružuje burzy sedmi členských států Evropské unie včetně Francie a Nizozemska, Merzovu výzvu uvítal a prohlásil, že Euronext je připraven přispět k dalšímu stupni konsolidace evropských trhů.
Německá vláda mezitím ve spolupráci s Francií připravuje konkrétní návrhy na rozšíření dohledu nad systémově významnými infrastrukturami, mezi něž by patřily i burzy, depozitáře či centrální protistrany.
Mezi ideálem a realitou
Z českého pohledu zní idea jedné burzy lákavě, ale naráží na realitu evropského trhu, který se vyvíjel desítky let na základě národních systémů.
„Vypadá to, že si Francie a Německo umějí spravedlivě rozdělit panevropské instituce – dohledové orgány i burzu. O tom, zda to může mít pro evropský kapitálový trh valný přínos, ale panují pochybnosti. Burza není jenom domeček se zvonečkem a software, je to celý ekosystém a kontakty s potenciálními emitenty, investory a veřejnou správou,“ říká výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh Jana Brodani.
Podle ní funguje „domácí bias“ přirozeně na úrovni jednotlivých států, nikoli celé Evropské unie. Společnosti proto často hledají kapitál doma, kde znají investory, prostředí i pravidla.
Inspiraci tak Brodani vidí spíše ve fondech UCITS, tedy v evropských podílových fondech s jednotnými pravidly, které se staly globální značkou kvality, ale zůstávají zakotvené v národních právních rámcích.
„Když už se domluví Německo a Francie, tak to bude mít pořádný evropský výtlak. Zda na to pozitivně zareagují emitenti a investoři, to ukáže teprve čas,“ dodává.
Ministerstvo financí České republiky k tématu přistupuje umírněně. Podle jeho tiskové mluvčí Petry Vodstrčilové Česko vítá debatu o prohloubení a zefektivnění evropských kapitálových trhů, pokud povede k lepší dostupnosti financování a vyšší konkurenceschopnosti evropských firem.
Resort zdůrazňuje potřebu přejít od „regulační smršti“ k důrazu na efektivitu, transparentnost a praktickou použitelnost pravidel.
Ondřej Dusílek, generální ředitel Centrálního depozitáře cenných papírů, považuje jednotnou burzu za smysluplný krok jen tehdy, pokud bude doprovázen hlubší právní harmonizací.
„Pokud to Evropská unie myslí vážně s jednotným prosperujícím kapitálovým trhem, tak je nutné, aby Evropská komise přesvědčila členské státy, aby jednotně na její přesné doporučení implementovaly právní úpravy z těch zemí, kde to již prokazatelně má velmi pozitivní vliv na kapitálové trhy, jako je Švédsko, Dánsko nebo Nizozemí,“ říká Dusílek.
Podle něj může být řešením takzvaná koalice ochotných, tedy postupné zapojení států, které jsou připravené přijmout společná pravidla a vytvořit tak jádro integrovaného trhu.
Dusílek je přesvědčen, že po jejich vzoru se k iniciativě časem připojí i další země, což by mohlo vést k tržní konsolidaci burz a centrálních depozitářů. Tento vývoj by podle něj zároveň otevřel prostor pro vznik celoevropských investičních bank, které hrají klíčovou roli v procesech primárních emisí akcií.
Jednotná pravidla
Podle mnohých je ale jednotná evropská burza zkrátka nerealistická. „S trochou nadsázky geniální nápad. Jen bych to spojil s plnou federalizací Evropské unie, absolutní liberalizací vnitřního trhu a digitalizací všech států na úroveň Estonska. Jako třešničku na dortu bych pak klidně přidal i jednotný kapitálový trh,“ komentuje záměr s úsměvem Jan Sýkora z WOOD & Company.
Podobně zdrženlivý je i Jiří Kovařík z Burzy cenných papírů Praha, podle něhož je důležité vyjasnit, co přesně znamená pojem jednotná burza. Upozorňuje, že ani ve Spojených státech neexistuje pouze jedna burza a že Evropská unie před lety sama podpořila diverzifikaci obchodních platforem prostřednictvím směrnice MiFID (unijní rámec, který měl zvýšit konkurenci a transparentnost na finančních trzích).
Kovařík navíc upozorňuje, že většina evropských burz jsou soukromé společnosti. Jejich slučování nebo omezování činnosti by znamenalo zásah do vlastnických práv, což by bylo nejen politicky, ale i právně sporné.
Podle něj dává větší smysl usilovat o sjednocení standardů pro vstup na burzu a reporting, nikoli o vznik jediné instituce. Zároveň upozorňuje na roztříštěnost účetních pravidel. Menší společnosti často nepoužívají mezinárodní standardy IFRS, což komplikuje jejich srozumitelnost pro zahraniční investory.
V praxi ale podle Kovaříka většina menších firem zůstává závislá na lokálním kapitálu. Jako příklad uvádí slovenskou společnost Gevorkyan a českou Primoco UAV, které postupně přešly z neregulovaného trhu na regulovaný trh pražské burzy.
Díky tomu se staly viditelnějšími pro zahraniční investory, avšak stále těží především z domácí podpory. „Pokud by přišly o možnost čerpat kapitál přes lokální trhy, burza jako taková se pro ně uzavře, a budou tak dále závislé na bankovním financování,“ upozorňuje.
Z pohledu menších a středních podniků podle něj tedy jednotná evropská burza nemusí znamenat větší přístup ke kapitálu, ale spíše komplikaci. Kapitálové trhy jsou totiž nejen technická infrastruktura, ale i kulturní a právní prostředí, v němž investoři i firmy důvěřují domácím institucím.
Otázkou tedy zůstává, zda Evropa dokáže překonat své tradiční rozdíly. Francie a Německo sice udávají tón, ale skutečná integrace bude vyžadovat shodu všech členských států i harmonizaci právních rámců, daňových systémů a účetních pravidel.
„Z mých dvaceti let zkušeností s evropskou regulací vidím, že většina evropských nápadů se povede až napodruhé. Tak se necháme překvapit,“ uzavírá trefně Jana Brodani.
The post Kapitálový sen made in Brusel. Dočká se Evropa vlastní burzy? appeared first on Forbes.
