Nebyla by to Evropská komise, kdyby se chvilku nesnažila něco dalšího pořádně zregulovat. Tentokrát padl její jestřábí zrak na externí zdroje napájení. Co se chystá na naše zdroje od notebooků, nabíječky mobilních telefonů, monitory, routery, piana a vůbec všechny další elektronické přístroje bez vestavěného napájecího kabelu?
Evropská komise minulý týden revidovala požadavky na takzvaný ekodesign externích zdrojů energie pro elektronická zařízení. Hlavním požadavkem nařízení je, aby se externí napájecí zdroje, bezdrátové nabíječky, ale také nabíječky pro přenosné baterie dostaly do většího souladu s platící směrnicí Evropského parlamentu a Rady o ekodesignu.
Zjednodušeně jde o to, aby všechny slabší externí zdroje napájení – limitem je 240 wattů – byly univerzální a mohly pracovat s více přístroji, třeba i od konkurenčních firem.
Nejde přitom o žádnou hudbu vzdálené budoucnosti. Novinka by měla začít platit již ke konci roku 2028. Výrobci mají mít tři roky na to, aby na změnu zareagovali. Nařízení by mělo být v nejbližších dnech až týdnech zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie a v platnost vstoupí dvacet dní poté.
Podle Evropské komise se každý rok v Evropské unii prodá přes 400 milionů externích napájecích zdrojů. To by chtěla Komise omezit a přikázat výrobcům, aby zdroje byly energeticky účinnější a multifunkčnější. Cílem je snížit energetickou a environmentální stopu spojenou s výrobou a i používáním zařízení.
V praxi budou muset mít například všechny USB nabíječky na evropském trhu alespoň jeden port USB typu C a budou muset fungovat s odnímatelnými kabely.
Výjimku z nových pravidel budou mít zařízení, která se používají ve specifických podmínkách, jako například přístroje určené k práci ve vlhkém prostředí. Tato výjimka má za cíl zajistit, že zařízení nebudou mít zbytečně omezující standardy, které by mohly ovlivnit jejich výkon nebo bezpečnost při použití v prostředí s vodou.
Podle odhadů Komise by to mělo do roku 2035 přinést roční úspory spotřeby energie během životního cyklu zařízení přibližně o tři procenta, což EK přirovnává k roční spotřebě asi 140 000 elektromobilů. Snížit by se tím podle Komise měly také související emise skleníkových plynů – přibližně o devět procent – a o přibližně třináct procent by měly klesnout související emise znečišťujících látek.
V současné době dosahuje podle EK celková spotřeba energie takových zdrojů energie v celé EU přibližně 11,6 terawatthodiny, což je asi půl procenta konečné spotřeby elektřiny v celé unii. Problematická má být také jejich výroba, během které podle Komise dochází k emisím skleníkových plynů ekvivalentním emisi dvou milionu tun oxidu uhličitého.
Evropský komisař pro energetiku a bydlení Dan Jørgensen obhajuje snahu o novou regulaci následovně: „Zavedení společných nabíječek pro naše smartphony, notebooky a další zařízení, která používáme každý den, je chytrým krokem, který staví spotřebitele na první místo a zároveň snižuje plýtvání energií a emise. Praktická změna, kterou dnes zavádíme v oblasti externích napájecích zdrojů, pomůže Evropanům ušetřit peníze a zároveň snížit dopad na životní prostředí a dokazuje, že inovace mohou být hnacím motorem pokroku i odpovědnosti.“
Právě argument s úsporou pro spotřebitele je ale přinejmenším dost nejistý. Je sice pravda, že podobně, jako tomu bylo u USB-C, se novou regulací zvýší interoperabilita zdrojů, což je pro spotřebitele pohodlnější. Zároveň to ale výrobcům přinese zvýšené náklady a ty se, jak také jinak, promítnou na evropské zákazníky.
Pěkným příkladem tohoto principu je evropská direktiva EU 2023/1542 neboli Nařízení o bateriích, které vstoupilo v platnost v srpnu 2023. Zavádí se sice postupně, takže všechny odpady ještě nepociťujeme, ale znát již je (někteří výrobci telefonů například do Evropy již nyní dodávají přístroje s nižší ampérhodinovou kapacitou) a další dopady jsou poměrně dobře předvídatelné.
U průmyslových baterií pro elektroauta pak například EU stanovila minimální hodnoty pro recyklovaný materiál jako kobalt, lithium, nikl, či olovo od roku 2031, což výrobcům přinese zvýšený náklad s recyklací a jejím.
Od roku 2027 také budou muset být všechny přenosné baterie v zařízeních demontovatelné uživatelem. To speciálně pro výrobce přístrojů, které jsou již dnes občas malým inženýrským zázrakem, jako například mobilní telefony, přináší nutnost vymyslet, jak upravit konstrukci, aniž by ohrozili funkčnost zařízení. Opět to znamená nemalé zvýšení výrobních nákladů, pravděpodobně opětovné snížení kapacity baterie a nejspíš vyšší koncovou cenu.
Samostatnou kapitolou je pak požadavek na snadnou recyklovatelnost a povinné štítky s CO₂ stopou baterie a QR kód s informacemi o obsahu recyklovaného materiálu, které přináší nový dodatečný náklad na infrastrukturu, sledování, značení a databáze a mohou být zahrnuty do ceny výrobků.
Aby toho nebylo málo, tak letošní rozhodnutí 2025/934, které vstoupilo v platnost devátého června, zpřísnilo podmínky nakládání s bateriovým odpadem. Týká se to hlavně těch s obsahem lithia, ze kterých se nově v EU stává nebezpečný odpad.
The post Nejen mobily. Eurokomise chce do tří let univerzální nabíječky pro všechna zařízení appeared first on Forbes.
