Na jedné straně zničené cesty zelená cedule informující o přírodní památce a evropsky významném mokřadu s čolkem, na druhé varování s tím, že je tu úložiště těžebního odpadu. Z desítek metrů vysokého odvalu se navíc na řadě míst kouří a všude je tu cítit těžký sirný zápach, z něhož při silnějším závanu začíná být člověku nevolno.
"Přímo tady jsem pracoval," oznamuje starší muž, který se náhle objevuje v doprovodu dvou mladých lidí a jednoho dítěte. Jak po chvíli rozhovoru s reportérem deníku Aktuálně.cz oznamuje, jmenuje se Jan a dorazil sem na jednodenní výlet až z Kunovic.
"Víte, přímo tady jsem v letech 1958 až 1968 těžil uhlí," říká a vytahuje černobílý obrázek s mohutnou a ojedinělou kozlíkovou těžní věží, která po dlouhá desetiletí představovala symbol Heřmanic. "Bylo tu tak kvalitní uhlí, že se používalo k jedinému - k výrobě koksu," chválí Jan. Ze sáčku vytahuje lesklý kousek antracitu, který tu prý dneska dopoledne našel a odveze si jej na památku domů.
"Málokdo mi to věřil, ale v roce 1961 jsem si tu měsíčně vydělal dvanáct tisíc tehdejších korun," vybavuje si, kolik jako havíř "na předku" dolu Stalin a později Rudý říjen vydělal. Průměrný plat tehdy v Československu činil jen 1378 Kčs.
Těžká a smrtelná zranění, které v šachtě často viděl a "vůbec se o tom nepsalo", ho však přiměla k tomu, že se před 57 lety rozhodl z Ostravy vrátit na Slovácko a dělat za mnohem menší peníze. Ale bezpečnější práci.
"Ten odval si pamatuju," hledí směrem ke stolovému kopci. "Byl ale daleko menší a byl tu jen ten kopec," ukazuje rukou. Během desítek roků zdejší těžby, která skončila v devadesátých letech, heřmanická halda skutečně narostla do obřích rozměrů. A problém znásobilo to, že sem náklaďáky vozily i velké množství chemického odpadu.
Zničené fasády už nikdo neřeší
Na konci minulého tisíciletí tahle nebezpečná směs "bouchla". Zhruba 2,7 milionu tun hlušiny na devíti hektarech začalo hořet a odval prohořívá doteď. Do vzduchu se kromě prachu uvolňují i další nebezpečné a toxické látky. Ostatně i teď v horkých prázdninových dnech je na řadě míst kopce znatelné, jak z něj stoupá kouř.
Dlouhodobě neřešená situace je o to kritičtější, že jen kousek od hrozivého epicentra stojí desítky rodinných domů. "Bydlím tady od roku 1978. Smrad je tady velmi často a kouř vidíme hlavně, když prší," popisuje muž žijící v domku na kraji Vyhlídalovy ulice.
"Z nebe padá taková mastná špína, však se podívejte na moji fasádu," zve reportéra deníku Aktuálně.cz na svou zahradu. Zblízka je skutečně znát, že stěna, která na dálku vypadá zašle, je prostě zašpiněná. Ostatně jako u většiny dalších domů v téhle oblasti.
"Smrad je tu silně cítit tak šestkrát nebo sedmkrát do měsíce," pokyvuje hlavou jeho soused, který dřív jako horník ovládal těžební kombajn. "Špíny ve vzduchu bylo víc, když se na ten odval ukládal materiál," dodává.
O pár desítek metrů dál nese starší žena plný košík švestek. "Samozřejmě že je tu ovoce z toho vzduchu špinavé, ale teď to není vidět, protože dost lilo," tvrdí důchodkyně Lenka. Podle ní je hlavní problém v tom, že na odval se ve velkém navážel "bordel z chemičky", čímž po podpálení vznikl smrtící koktejl zamořující celé okolí.
"Však každý, kdo tu umřel, měl rakovinu. Manžel, tchýně, tchán i lidi z okolních baráků," zlobí se Lenka. O mazlavé špíně ze vzduchu se už ani bavit nechce, zničené fasády a často znečištěné okenní parapety bere jako neměnnou rutinu.
Na zahradě jen kousek vedle se během prázdninového poledne prochází muž ve středních letech.
"Celý život nic, všechny prohlídky dobré, ale teď najednou od dubna mám nález na plicích," svěřuje se. I když svůj zdravotní stav s výdechy heřmanického odvalu nechce spojovat, sám říká, že možná byla chyba, že tak často chodil na procházky se svým psem právě na haldu.
Zároveň si myslí, že odval kdysi nezačal hořet sám od sebe, ale vinu prý nesou sběrači železného šrotu, kteří tam rozdělávali ohně.
"A ano, to, že tu máme špinavá jablka, není lež. Toho tmavého mazu je vždycky nejvíc v tom důlku kolem stopky," tvrdí.
Že nejde o výmysl, potvrzuje taky mladá žena se svým manželem a dcerou, kteří po ulici přenášejí žebřík. "No jasně!" odpovídá bez jediného zaváhání.
A proč tu vůbec přišli bydlet? "Začali jsme stavět a až pak jsem zjistil, jaké to je peklo. Vůbec jsem to tu neznal," bere si slovo její manžel, který pochází z Dubiny, panelákové čtvrti na druhém konci Ostravy.
Zdejší starosta Richard Vereš (ANO) tvrdí, že o potížích obyvatel této části Heřmanic ví a průběžně je prý řeší se státním podnikem Diamo, který má správu odvalu na starosti. "Stížnosti občanů však směřovaly spíše ke znečištění prachem, který se z haldy zvedal při provádění sanace," reaguje Vereš.
Problém má zakrýt sarkofág
Po dlouhé době analyzování před rokem Diamo oznámilo, že heřmanický problém vyřeší sarkofágem. Stejně jako v černobylské jaderné elektrárně se zdroj toxických látek přikryje velkou kupolí, aby do vzduchu neunikaly toxické látky a oheň se zadusil.
Odpůrci tohoto projektu za tři miliardy korun mají obavy, že sarkofág nejenže situaci nevyřeší, ale že toxické látky budou o to víc pronikat do země, podzemních vod a blízké soustavy rybníků.
Jak vyplývá z rozhovorů reportéra deníku Aktuálně.cz s lidmi z heřmanické Vyhlídalovy ulice a okolí, ani oni neberou sarkofág jako všespásné řešení.
"Varianta vybudování sarkofágu nad haldou s sebou nese řadu negativních aspektů, ať už jde o zvýšené dopravní zatížení lokality nebo faktické neodstranění problému, ale pouze jeho zakonzervování. Bohužel, ani městskému obvodu, ani veřejnosti nebyly představeny další diskutované varianty sanace. Je tedy těžké vyjadřovat se k vhodnosti řešení, nemůžeme-li posoudit všechny alternativy," kritizuje záměr starosta Richard Vereš.
Diamo ovšem tvrdí, že právě ochranný obal je tím, co situaci výrazně zlepší. "Prohořívající část haldy překryje izolační vrstva, která omezí přístup vzduchu, respektive vzdušného kyslíku, k místům, kde probíhá hoření," uvádí.
Nicméně proces se protahuje. Státní podnik nyní oznámil, že jeho úředníci museli zrušit soutěž na projekt sanace, ve které zůstala pouze jediná nabídka. A navíc prý mnohem dražší, než se čekalo.
"Projekt tím ale rozhodně nekončí. Potřebnou projektovou dokumentaci připravíme vlastními silami, přičemž počáteční práce na sanaci odvalu Heřmanice v podobě zpracování dílčí dokumentace, převozu hlušiny a modelace terénu již probíhají," popisuje Rostislav Dudáš, ředitel karvinského závodu Diama.
"Smutnou skutečností je, že sanace odvalu probíhá již téměř deset let a její konec je stále v nedohlednu," rýpnul si starosta Vereš.
Z bývalé chlouby ostravského těžebního revíru je tak dnes jedna z jeho největších ekologických tragédií. Bývalý havíř Jan z Kunovic si přitom vybavuje, jak ještě na konci šedesátých let tu místo toxického odvalu byly všude čisté rybníky s plno rybami.
"Stačilo jen dát ruku do vody a mohl jste se jich najíst," směje se při mnoho desetiletí staré vzpomínce, zatímco za jeho zády z řady děr ze svahu pomalu vyvěrá toxický dým.
