Kultura jako investice do hodnot. Mecenášů v Česku přibývá, ale chybí tradice

Forbes Před 2 týdny

Kdo by měl kulturu podporovat a proč? Jakou roli hraje stát a jakou soukromé subjekty? Jakou tradici má v Česku mecenášství? I o tom diskutovaly osobnosti z kulturního světa u kulatého stolu v rámci Forbes festivalu Lepší Česko. Nahlédněte za oponu tuzemského uměleckého provozu s osobnostmi, jež ke kulturnímu kapitálu mají rozhodně co říct.

Byla to vzácná sestava: u jednoho stolu se sešli představitelé Kunsthalle, Rockaway Capital, České i Pražské filharmonie, Festivalu Krumlov či Cirku La Putyka. A plamenně diskutovali o řadě otázek ze světa české kultury.

„Pojďme tomu neříkat podpora kultury, ale investice do naší společnosti a budoucnosti,“ vyzývá své kolegy a kolegyně nový ředitel Pražské filharmonie Pavel Trojan, jenž do funkce nastoupil teprve na začátku října.

Šéf orchestru by byl rád, kdybychom se v Česku nezdráhali nazývat kulturní mecenášství „dobrým obchodem“. Partnerstvím s kulturní scénou podle Trojana získává kultura prostředky, zatímco investorovi stoupá společenské renomé. „A je klíčové, abychom mecenášům takový dobrý obchod dokázali nabídnout. Abychom za nimi nechodili jako nějací prosebníci,“ dodává.

S tvrzením souhlasí Michal Medek – obchodní ředitel České filharmonie a ředitel festivalu vážné hudby Smetanova Litomyšl. „Když se mluví o podpoře, dělá to z nás chudáky. Nazývat podporu investicí se mi líbí. Přesně tak to skutečně je – mecenášství je investicí do hodnot,“ glosuje s darem vypravěče.

Avšak mecenáška Pavlína Pudil, která skrze The Pudil Family Foundation rozjela s manželem Petrem projekt pražské Kunsthalle, s tvrzením nesouhlasí. Coby člověk z druhé strany – ten, kdo rozhoduje, jak se svými prostředky naloží – se podle svých slov vědomě rozhodla podpořit umění a část svých peněz vynaložit na Kunsthalle. Slovu investice by se ale bránila.

„Investice to samozřejmě je, ale nelze se na ni dívat jen optikou zhodnocení,“ kontruje představitel nezávislé kulturní scény Ondřej Vykoukal – výkonný ředitel jak kulturního prostoru Jatka78 v Holešovické tržnici, tak domovského novocirkusového souboru Cirk La Putyka.

Podpora státu versus mecenáši

„V kultuře se fundraisinguje na vizi. Umění je o hodnotách, mnohem více než o zisku,“ uvažuje Medek. Na takové výhradně hodnotové přemýšlení ale v byznysu podle něj občas nezbývá čas. A právě zde vidí obchodní šéf příležitost pro mecenášství.

„Někteří lídři se pak rádi nechají nalodit na vaši myšlenku, aby mohli i oni odvést kultuře svůj pomyslný desátek,“ komentuje Medek.

Medek upozorňuje, že se nikdy – ani v České filharmonii, ani coby ředitel Smetanovy Litomyšle – nesetkal s tím, že by si předáci firem nebyli vědomi, že špičková kulturní produkce vyžaduje nemalé prostředky.

Horší to bývá s veřejnými financemi, shodují se jednohlasně přítomní představitelé příspěvkových organizací i nezávislé scény.

Divadelní manažer Vykoukal odvážně tvrdí, že je utopické od státu očekávat ono „procento, procento a půl na kulturu“, o němž se ve společenské debatě v souvislosti s podporou kulturního sektoru z veřejných financí často hovoří. Naopak je podle něj nutné, aby se kulturní aktéři soustředili na vícezdrojové financování.

Na nutnosti získávat peníze – ať už se o nich mluví jako o investici, či jako o podpoře – z různých zdrojů panuje napříč respondenty a respondentkami shoda.

Kulatý stůl v rámci konference Lepší Česko

Například Mezinárodní hudební festival Český Krumlov podporuje stát finančně pouze z jedné pětiny. A právě sponzoři a spolupráce s firmami jsou pro festival podle ředitelky přehlídky Gabriely Rachidi naprosto klíčoví. Jejich dary dnes tvoří polovinu celého rozpočtu.

V tomto kontextu lze připomenout unikátní třicetiletou spolupráci s generálním partnerem festivalu – pojišťovnou Kooperativa.

Zbylých třicet procent pak Krumlov utrží na vstupném. „Nutno ale říct, že bez státu si to neumíme představit,“ upozorňuje ředitelka krumlovského festivalu. Soukromí investoři podle ní například některé současné počiny v klasické hudbě nedokážou zcela docenit. Uznání se jim pak dostane právě spíše u hudebně erudovaných hodnotitelů v grantových komisích.

„Klasická hudba je velmi drahá. Podpora od firem a mecenášů naštěstí stoupá,“ vyzdvihuje Rachidi.

Avšak podle Medka stále není tolik sponzorů kultury, kolik by jich na tuzemské scéně našlo uplatnění, a jednotliví kulturní aktéři si tak často spíše konkurují. „Pole mecenášů ještě není tak velké. Tradice se teprve rodí. Když se o někom rozkřikne, že je filantrop, chodíme za ním úplně všichni,“ přibližuje současný provoz.

Od vize k činu

Ale jak firmy a lídry byznysu přesvědčit o své vizi? Jak jim myšlenku takzvaně prodat? Podle Gabriely Rachidi je klíčové, aby celá firma, o jejíž podporu se festival v Krumlově uchází, přijala projekt za svůj.

„To znamená nacítit se na potřeby podniku. A ty nejsou vždy stejné napříč firmou, která má mnoho oddělení. Každé funguje jinak, potřebuje něco jiného. A je na nás pochopit, co kterému oddělení nabídnout, aby to pro lidi, kteří v něm pracují, bylo atraktivní,“ přemýšlí ředitelka festivalu v Českém Krumlově.

To potvrzuje i obchodní ředitel České filharmonie Michal Medek. „Bez onoho nacítění spolupráce s firmou kulhá, skřípe. Partnerství se zkrátka musí odpracovat,“ přemítá.

Ředitelka krumlovského festivalu Gabriela Rachidi a lídr Pražské filharmonie Pavel Trojan se shodují na tom, že festivaly by coby kulturní události mělo podporovat zejména obchodní oddělení firem. „Festival je skvělá příležitost pro networking,“ míní Rachidi.

Z pohledu investorů pak důležitou skupinu představují zejména mladí lidé a talenty, jejichž podpoře a investicím do nich se věnuje i Jan Jírovec z investiční skupiny Rockaway Capital. Rozvoj talentů je neodmyslitelně spjatý s jejich sponzorskou strategií. Ať už jde o programy na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary, či na Designbloku, které skupina podporuje.

A obdobnou cestou se rozhodla jít i Kunsthalle. „Kvůli komunismu tu byla přerušena výchova ke kultuře. Obzvlášť ve výtvarném umění,“ uvádí Pavlína Pudil. „Snažíme se proto v této oblasti edukovat a do šestadvaceti nabízíme členství zdarma, vnímáme to jako výchovu budoucích podporovatelů Kunsthalle,“ upřesňuje s tím, že by si přála, aby kulturní vzdělání mladých lidí podporoval stát.

Spojenectví napříč kulturní scénou

Festival v Českém Krumlově je navíc součástí Asociace hudebních festivalů České republiky – oborové platformy, jež vznikla v polovině devadesátých let s cílem sdružit pořadatele největších tuzemských festivalů především vážné hudby.

Členem je i téměř osmdesát let trvající přehlídka Pražské jaro, v jejímž čele stál až donedávna zmíněný ředitel Pražské filharmonie Pavel Trojan. Oborovou asociaci si nedávno založili i pořadatelé festivalů a tvůrci z žánru nového cirkusu.

„Jsme ale teprve na začátku. Naším posláním je vůbec obhájit žánr nového cirkusu,“ komentuje Vykoukal. Role asociací může být stěžejní také v žádání o veřejné peníze. „U státních příspěvků se můžeme spojit,“ připomíná Medek.

„Z pohledu státu je pak v kultuře důležitá kontinuita. Mít dlouhodobou vizi, která je v souladu s nejvyššími institucemi kulturní sféry,“ doplňuje Jírovec. Podle investora je pro kulturní aktéry stěžejní mít jistotu, že na několik dalších let mohou očekávat podporu státu. To potvrzuje i Gabriela Rachidi.

Motivací oborové asociace je i apel na dlouhodobé granty. „Usilujeme o větší schopnost státu implementovat připomínky profesních skupin,“ dodává ředitelka festivalu.

„Vytvářet skvělou kulturu je těžké, ale stojí to za to,“ uzavírá Rachidi, zatímco ostatní diskutující souhlasně pokývají hlavami.