Stala se klíčovou osobou v jednom z nejdůležitějších seriálových projektů posledních let: adaptaci Zaklínače na Netflixu. A americká scenáristka a producentka Lauren Schmidt Hissrich dobře poznala, jak nesmlouvavá umí být komunita kolem zbožňovaného díla.
Když v říjnu 2022 Netflix oznámil, že v hlavní roli seriálového Zaklínače nahradí milovaného Henryho Cavilla méně známý Liam Hemsworth, obrátil se hněv fanoušků hlavně proti ní, hlavní tvůrkyni seriálu. Tvrdili, že ona ho vyštvala. Tím, že nerespektovala zaklínačskou předlohu, tedy knihy Andrzeje Sapkowského, tak jako jejich uctívač Cavill.
Jak to bylo ve skutečnosti, se asi nikdy nedozvíme. Hissrich tvrdí, že Cavill potřeboval čas na jiné projekty a šlo o oboustranné rozhodnutí. Když se každopádně přihlásí na rozhovor pro Forbes Life, objeví se sympatická dáma, která se nebojí uznat své chyby.
„Jsou věci, které bych udělala jinak,“ připouští. „Zapojila bych do projektu už dříve více lidí – víc hlasů, víc podpory.“
Seriál, který slibně začal, ale jehož popularita v průběhu let padala (první série má na ČSFD 78 procent, druhá 64 procent, třetí pouhých 53 procent), nyní musí dovést do důstojného konce. Čtvrtá série má premiéru 30. října na Netflixu, pátou řadou dílo vyvrcholí.
Foto Stillmoving.net / Netflix
Klesající popularita i obměna hlavního představitele, k níž dochází právě nyní (Hemsworth se poprvé objeví ve čtvrté řadě), hrají proti ní. Ale Netflix se rozhodně nevzdává a seriál chce zakončit se vší parádou: na čtvrté řadě prý utratil přes čtyři miliardy korun a jednu z vedlejších rolí nově nabídl třeba Laurenci Fishburneovi, známému z trilogie Matrix.
„Tahle řada pro nás byla trochu jako znovuzrození,“ prohlásila Hissrich.
Kvůli změně hlavní role?
Ano, nejen kvůli tomu, ale i tím, čím si naše postavy samy procházejí, každá z nich si v této řadě projde nějakou zkouškou. Vyjdou z toho s novými traumaty, ale i s větší silou. Série vychází z knihy Křest ohněm a myslím, že to přesně vystihuje i její povahu – a také náš vlastní zážitek. Je to pro nás určitá cesta, která nás má dovést k páté sérii.
Jak jste pracovali s nástupem Liama Hemswortha? Jaké byly největší výzvy pro zachování kontinuity postavy?
Hodně z toho vycházelo přímo od Liama. Přišel s velmi konkrétními nápady. Samozřejmě se s látkou dobře seznámil, sledoval předešlé sezony a věděl, že je nesmírně důležité zachovat integritu postavy.
Geralt zůstává Geraltem, bez ohledu na cokoli. Jsou věci, které se prostě nesmí změnit. Ale zároveň chtěl, aby si tu postavu mohl udělat svou – to byl jediný způsob, jak by jeho výkon mohl působit autenticky a přirozeně.
A tím se řídil i náš proces tvorby. Liam přišel s myšlenkou vrátit se k takovému suchému, ironickému humoru, který jsme trochu viděli v první sezoně, ale pak už méně. Zeptal se, jestli by se to mohlo vrátit – a to mi přišlo skvělé.
Zároveň ale přinesl novou emocionální hloubku. A to souvisí i s příběhem – ten mu to umožňuje, protože Geralt je na začátku v hodně temném místě. Díky tomu mohl Liam prozkoumat nové vrstvy postavy.
Nebyla to těžká změna. Byli jsme na ni připraveni, věděli jsme, že tam může být pár porodních bolestí. Ale Liam přišel naprosto připravený a naše „zaklínačská rodina“ ho přivítala s otevřenou náručí – a všechno krásně zapadlo.
Jak těžké bylo udělat pátou řadu relevantní, když jste věděli, že to bude jen jakýsi „most“ k páté, finální řadě?
Skvělá otázka, protože je to opravdu těžké. Když víte, jaký bude konec, musíte vymyslet i předchozí finále, které působí jako uzavření jedné kapitoly, ale ještě ne celého seriálu. Mezi scenáristy jsme o tom hodně diskutovali. Nakonec jsme se rozhodli, že Geralt, Yennefer i Ciri zakončí čtvrtou sezonu v temnějších místech, než kde jsme je viděli dříve.
Protože to odpovídá bodu, do kterého se v této cestě dostali. Je to takovéto rčení, že „nejtemnější část noci přichází těsně před úsvitem“. A přesně tam nás to dovádí – do páté sezony, která přinese vykoupení a opravdové finále.
Takže jsme se rozhodli naše postavy na konci čtvrté sezony dostat na úplné dno, aby pak mohly znovu povstat.
Neustále se vede debata o tom, jaké části Sapkowského knih zachovat a jaké změnit. Jak se o tom rozhodujete – zvlášť když víte, že reakce fanoušků budou vždy polarizované?
Polarizované – to je přesné slovo. A myslím, že to je nevyhnutelné. Nikdy neuděláte všechny šťastnými. V každém dobrém umění totiž platí, že vyvolává různé názory. Někteří čtenáři milují knihy kvůli Geraltovým dobrodružstvím a akci, jiní kvůli silným ženským postavám, jako jsou Ciri a Yennefer. Takže jsme si na začátku museli vybrat cestu – definovat náš tvůrčí směr a držet se ho, ať se děje cokoli.
Při rozhodování, co adaptovat, existují samozřejmě prvky, které potřebujeme kvůli ději, a pak části, které máme osobně rádi. Například v této sezoně máme epizodu, které říkáme „polévková“, podle části knihy, kde Hanza (skupina Geraltových společníků) musí na chvíli odpočívat.
Tu jsme využili k rozvinutí minulosti postav a k tomu, abychom ukázali, proč vlastně všichni Geraltovi pomáhají. Sblíží je to jako rodinu. A to bylo pro nás klíčové. Všichni naši scenáristé jsou velcí fanoušci knih – každý přináší své oblíbené momenty, ale nakonec vybíráme to, co zapadá do našeho původního tvůrčího záměru.
V minulosti jste prohlásila, že jste nechtěla do týmu najímat odborníky na Sapkowského, ale spíš směs lidí – ty, co svět dobře znají, a ty s čerstvým pohledem na Zaklínače. Proč?
Myslím, že nejhorší, co byste mohli udělat – a netýká se to jen Zaklínače –, je vzít skupinu lidí se stejným úhlem pohledu a držet se jen toho. Naše publikum je celosvětové. Někdo k nám přišel přes knihy, jiný přes videohry a spousta lidí objevila svět Zaklínače až díky Netflixu.
Takže musíme brát v potaz, kdo jsou naši diváci – a ne každý z nich je odborník na Sapkowského. I ti, kteří knihy před nástupem do týmu nečetli, si je samozřejmě později doplnili, aby znali materiál. Ale díky tomu získáme různé perspektivy, což je při tvorbě seriálu nesmírně důležité.
Můžete popsat svou vlastní cestu k zaklínačským knihám, hrám nebo třeba k polskému seriálu či filmům z počátku milénia?
Polský seriál jsem viděla až poté, co jsem na projektu začala pracovat. Jeden z našich producentů, Tomek Bagiński, mi ho ukázal. Přišel mi skvělý – jasně, je to produkt své doby, ale byl zábavný. A připomněl mi, že Zaklínač má být i zábava. Spousta fantasy bere svět strašně vážně – postavy nesou břemeno světa. Ale Sapkowski dělá to, co dělá i život: někdy se s traumatem vyrovnáte skrze smích, přátelství, prostě tím, že jdete dál.
Chtěla bych, aby byli fanoušci vždy spokojení? Jistě. Ale nejdůležitější je, že jsou zapálení.
Knihy jsem znala – četla jsem první dvě povídkové sbírky, ale ságu ještě ne, takže to pro mě bylo nové. Nejsem hráčka, přiznávám. Maximálně jsem si dala pivo u kamaráda a sledovala, jak hraje. Ale bylo to překvapivě inspirující – ty hry jsou nádherné. Jedno z prvních míst, kam jsem ve Varšavě zamířila, bylo studio CD Projekt Red (vývojáři herní trilogie Zaklínač, pozn. red.). Navštívila jsem je a bylo to nesmírně inspirativní – ti lidé jsou umělci, a ta hra je dechberoucí.
Jak vyvažujete očekávání fanoušků a svůj vlastní tvůrčí záměr? Vím, že se nedá vyhovět všem – co je pro vás nejdůležitější?
Upřímně – když začínáte, doufáte, že vaše vize bude tou, která s diváky nejvíc zarezonuje. Někdy to tak je, jindy ne. Jsou ale základní témata, která v Zaklínači rezonují vždy. Vím, že ne všechna rozhodnutí byla fanoušky přijata s nadšením – slyšela jsem to už od první sezony, třeba ohledně tří časových linií.
Ale to byl nejlepší způsob, jak převést příběhy na obrazovku. Chtěla bych, aby byli fanoušci vždy spokojení? Jistě. Ale nejdůležitější je, že jsou zapálení. Znamená to, že jim na tom, co děláme, opravdu záleží.
A to je i důvod, proč máme pět sezon – protože diváci jsou do toho investovaní. Je to tedy rovnováha. A ano, jsou věci, které bych udělala jinak, ale musíte se držet své cesty, jinak to na obrazovce přestane působit opravdově.
Vyvíjela se tedy vaše vize v průběhu let a sezon?
Rozhodně ano. Je to pro mě obrovský proces růstu. Seriál jsem začala dělat před osmi lety – tehdy jsem byla úplně jiný člověk. Byla jsem sice scenáristka, ale nikdy jsem nevedla celý projekt. Musela jsem se naučit, jak funguje spolupráce, jak vytvořit prostředí, kde mají prostor i názory ostatních.
Myslím, že kdybyste se teď zeptali herců a štábu, řekli by, že je to asi nejvíc týmová práce, jakou kdy zažili. A kdybych mohla něco udělat jinak, pustila bych k projektu víc lidí dřív – víc hlasů, víc podpory.
Díky tomu je teď práce na sezonách čtyři a pět mnohem snazší a všichni si ji víc užíváme, protože jsme se opravdu stali rodinou.
The post Některé věci bych udělala jinak, připouští tvůrkyně kritizovaného Zaklínače appeared first on Forbes.
