České zdravotnictví stojí na křižovatce. Na jedné straně patří ke světové špičce v kvalitě péče i dostupnosti. Na druhé straně čelí dramatickému nedostatku lékařů, stárnutí populace a rostoucím nákladům. „Dnes ještě systém funguje, ale už zítra to může být jinak,“ varuje Michal Sojka, vedoucí tiskového oddělení České lékařské komory.
České zdravotnictví zasáhlo nešťastné střetnutí dvou demografických „supercel“. „Do věku, kdy potřebují nejvíce péče, právě vstupují Husákovy děti – nejsilnější populační ročníky v historii. Současně však do lékařské praxe přicházejí nejslabší generace narozené po roce 1989, kdy přišla populační díra, protože řada mladých lidí upřednostnila kariéru nebo cestování namísto rodiny.
Výsledkem je paradoxní situace: rostoucí potřeba zdravotníků se potkává s jejich historicky nejnižší nabídkou.
Zásadní výzvou pro zdravotní systém v Česku je dramaticky zhoršující se dostupnost praktických lékařů a ambulantních specialistů, jako jsou diabetologové, neurologové, kardiologové a další, kteří se starají o chronicky nemocné pacienty, a to zejména v regionech. „Dříve jich byl dostatek, nyní v některých regionech chybějí, protože mladí lékaři dávají přednost práci v nemocnicích: mají tam lepší plat a méně zodpovědnosti než v ambulancích,“ konstatuje Sojka.
Podle aktuálních dat zdravotních pojišťoven nemá svého praktického lékaře už více než půl milionu dospělých Čechů a pětatřicet tisíc dětí. Stomatologa podle odhadů postrádá kolem 600 tisíc lidí, a co je možná nejvíc alarmující, třetina pediatrů už má přes šedesát let a chybí dost mladých, kteří by je nahradili. V příštích deseti letech tak hrozí, že velká část základní lékařské péče zůstane bez náhrady.
Zatímco ve velkých městech vznikají nové ordinace a pacienti mají relativně široký výběr, menší města a venkov čelí krizi. Nejvíce stížností týkajících se dostupnosti zdravotní péče ministerstvo zdravotnictví eviduje v oblasti stomatologie, z regionů pak vede Moravskoslezský kraj.
„Lékař na horách je romantický obrázek, ale realita je, že bez škol, práce pro partnery a dostupného bydlení tam mladí lékaři prostě nepůjdou,“ upozorňuje Sojka. Situaci komplikuje i fakt, že se v posledních letech privatizoval městský bytový fond, a řada obcí tak nemá co nabídnout jako motivační benefit.
V některých regionech – například na severu Čech nebo v pohraničí – už pacienti prakticky nemají kam chodit. „Mladí lékaři se do ordinací nehrnou. Ne proto, že by je práce nebavila, ale protože systém jim to neumožňuje,“ říká Vojtěch Mucha z iniciativy Mladí praktici.
Výzkum iniciativy Mladí praktici s názvem Motivace 2023 ukazuje, že více než polovina mladých praktiků zvažuje práci na venkově, odrazuje je ale hlavně špatná dostupnost navazující péče a nedostatečné zázemí pro rodinu.
Problémem je i to, že většina praxí je jednočlenných, zatímco šedesát čtyři procent mladých lékařů preferuje týmové ordinace a sedmasedmdesát procent by uvítalo možnost částečných úvazků, které jsou v současném modelu téměř nereálné.
K motivujícím faktorům patří podle Muchy především dlouhodobé finanční pobídky a dostupné vzdělání pro jejich děti. „Dobře funguje i možnost osobně si vyzkoušet práci venkovského praktika,“ dodává s tím, že právě proto nyní probíhá projekt Podpora vzdělávání v oblasti primární péče, který mladým lékařům nabízí stáže v regionálních praxích.
Do zdravotnictví stále výrazněji vstupují i podnikatelé a investiční skupiny, které začínají ovlivňovat podobu celého sektoru. Financují převzetí či zakládání ordinací, budují moderní centra sdružených praxí a přinášejí do oboru nové technologie. Jejich kapitál tak pomáhá zaplnit mezery, které stát a samosprávy často nedokážou rychle vyřešit – ať už jde o nedostatek lékařů v regionech, nebo potřebu moderní infrastruktury.
„Stále častěji se setkáváme s klienty, kteří si po studiu a získané praxi chtějí otevřít soukromou ordinaci ve svém rodném regionu. Pozitivní roli hraje i aktivní přístup místních samospráv, které se snaží lékaře přilákat. Nabízejí například vhodné prostory zdarma či dlouhodobý nájem za výrazně zvýhodněnou cenu,“ poukazuje na problém z jiného úhlu Petr Harcuba, jednatel společnosti EkoRent z investiční skupiny Creditas miliardáře Pavla Hubáčka, která se specializuje na financování zdravotnických zařízení, jako jsou ordinace a laboratoře.
Podle Harcuby to nemají jednoduché hlavně lékaři na začátku kariéry. Často chtějí převzít zavedenou praxi nebo založit vlastní ordinaci, ale bez finanční historie na to sami nedosáhnou. „Stále více lékařů se proto zajímá o úvěry – nejen na provoz ordinace, ale i na pořízení vlastních prostor. Zatímco většina dosud funguje v nájmu, poptávka po vlastních nemovitostech rychle roste,“ říká.
„Každý rok sice atestujeme zhruba 200 nových praktiků, jenže třetině z nás je přes pětašedesát let a během pěti až deseti let odejdeme. To je obrovská ztráta, kterou mladí nevyrovnají,“ zdůrazňuje Mucha.
Zdravotnická poušť
To, že chybějí lékaři ve Šluknovském výběžku, se podle Sojky tak nějak dá předpokládat. Je tady ale ještě další, mnohem větší a méně viditelný problém – zdravotnická poušť v okolí Prahy. „Všude kolem se staví obrovské množství developerských projektů a lidem se slibuje, že budou mít školy i doktory. Jenže lékaři už nemají kapacity a dostat se k některým specialistům není vůbec jednoduché,“ upozorňuje Sojka.
Na papíře sice v Praze a ve Středočeském kraji působí dost lékařů, skutečnost je ale jiná – čekací doby u některých specialistů se stále prodlužují, což je skrytý znak nekvality. Jak Sojka připomíná, právě skutečné čekací lhůty ukazují, jak reálně vypadá dostupnost péče, a proto by měly být vždy součástí hodnocení a plánování.
„Když je něčeho nedostatek, tak se zvyšuje cena. A není to jen o dorovnání inflace. Souvisí to i s celkovou mzdovou hladinou v Česku,“ konstatuje a dodává, že se vůbec nediví, že naši lékaři chtějí zůstat třeba v Německu, kde mají nejen vyšší plat, ale také levnější bydlení a jídlo, které je navíc i kvalitnější.
Dlouhé roky nás podle něj zachraňovali lékaři ze Slovenska. Teď už ale mají lékaři na Slovensku vyšší platy než ti čeští, takže nemají důvod pracovat v Česku. „Ukrajinští lékaři by mohli alespoň částečně pomoci zaplnit chybějící místa. Namísto toho, abychom si z nich vybrali ty nejlepší a umožnili jim osvojit si češtinu přímo v lékařské praxi, využíváme je spíše jako levnou pracovní sílu,“ upozorňuje Sojka.
Zajištění dostupnosti zdravotní péče je ze zákona v kompetenci zdravotních pojišťoven. Současné problémy v regionech ale vnímá i ministerstvo zdravotnictví, které na to reaguje především dotacemi na takzvaná rezidenční místa pro tyto obory. Zdravotní pojišťovny pak tyto odbornosti finančně oceňují za otevírání ordinací v odlehlejších lokalitách, přijímání vyššího počtu pojištěnců nebo prodlužování ordinačních hodin.
U pojišťovny VZP může například praktický lékař získat až 800 tisíc korun, stomatolog pak až 600 tisíc, přičemž konkrétní částka se odvíjí od počtu pojištěnců v daném regionu. „Za posledních třicet měsíců díky tomuto programu vzniklo šedesát nových stomatologických ordinací,“ zmiňuje Viktorie Plívová z tiskového oddělení zdravotní pojišťovny.
Ministerstvo zdravotnictví konstatuje, že Česko má v rámci OECD nadprůměrný počet lékařů, přesto podniká kroky k posílení systému. V příštích deseti letech mají fakulty vychovat zhruba 19 500 nových lékařů, tedy asi čtyřicet procent současné kapacity. „Už letos vychází více absolventů než v minulosti. Od roku 2025/2026 se také o více než 500 míst zvýší kapacita nelékařských oborů, zejména všeobecných sester,“ říká Ondřej Jakob z tiskového oddělení ministerstva.
Podle resortu je klíčové, aby noví zdravotníci směřovali do nedostatkových oborů a regionů. „Zdravotní pojišťovny proto získají možnost poskytovat stipendia a nově převezmou i agendu rezidenčních míst, čímž budou moci lépe cílit podporu. Zapojit se mohou i kraje, které už dnes nabízejí vlastní flexibilní dotační programy. V roce 2025 bylo celkem vyhlášeno 250 rezidenčních míst s alokací přes 575 milionů korun,“ podotýká Jakob.
Ministerstvo zdravotnictví je optimistické i ohledně demografického stárnutí. „Data z Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR potvrzují, že se problém demografického stárnutí praktických lékařů pro dospělé postupně daří zvládat, průměrný věk aktivních lékařů již začal klesat. O tento obor je v atestačním vzdělávání trvale vysoký zájem a roční produkce 240 absolventů je dostatečná pro zvládnutí demografického vývoje. Do studia v tomto oboru nastupuje po roce 2021 více lékařů, a pokud se tento trend podaří udržet, dojde k adekvátnímu nasycení potřebných kapacit do čtyř až pěti let,“ tvrdí ministerstvo.
Ohrožena stárnoucí populace
Problém s nedostatkem lékařů není jen otázkou komfortu pacientů. Pokud lidé nemají přístup k primární péči, častěji končí na pohotovosti nebo v nemocnicích, což je násobně dražší. Každý takový případ znamená vyšší výdaje zdravotnictví, preventabilní hospitalizace a v konečném důsledku i ztrátu produktivity.
Podle Jakuba Hlávky, vedoucího Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace na Masarykově univerzitě v Brně, chybějí zejména geriatři a ambulantní internisté, což v praxi znamená, že mnoho seniorů se ke komplexní péči dostane pouze přes hospitalizaci. „Ta je ovšem nejen dražší, ale také rizikovější – zvyšuje například pravděpodobnost nemocničních infekcí nebo ztráty mobility,“ varuje.
Řešení proto vidí v zásadní transformaci lůžkového fondu. Nevyužitých sedm až čtrnáct tisíc akutních lůžek by se podle něj mělo přetvořit na kapacitu pro dlouhodobou a následnou péči. Klíčová je také podpora jednodenní medicíny a rozvoj domácí péče, na které ale musí reagovat i systém úhrad, vzdělávání a koordinace.
„Podpora mladých lékařů je už nyní relativně velká, ale stále existuje prostor pro rozvoj, zejména v podpoře rezidenčních míst v primární péči, psychiatrii a několika dalších prioritních oblastech. Investice v řádu stovek milionů korun do podpory mladých lékařů se mohou státu vyplatit, pokud se podaří snížit zátěž na akutní lůžka a potřebu hospitalizací pro mnoho pacientů, kteří nemají dostatečně kvalitní primární a ambulantní péči u specialistů,“ shrnuje Hlávka.
Tyto investice by podle něj mohly udělat i kraje a samosprávy, neboť se jedná o vznik kapacit, který je i v jejich zájmu.
České zdravotnictví netrápí jen samotný počet lékařů, ale také kvalita a efektivita jejich práce. Stále více se ukazuje, že bez digitalizace a moderních technologií se systém do budoucna neobejde. Elektronická dokumentace, sdílené databáze či telemedicína by mohly ulevit přetíženým ordinacím a zkrátit čekací doby, zároveň by umožnily lepší prevenci a rychlejší diagnostiku.
Odhaduje se, že až padesát procent konzultací s lékařem by nemuselo probíhat osobně.
„Samozřejmě je potřeba ji kombinovat s osobním kontaktem s lékařem a zdravotní sestrou, ale většina zemí pozoruje, že v případě dobrého nastavení systému lze dosáhnout jak úspor, tak zvýšení kvality péče. Pro efektivní telemedicínu však potřebujeme také jednotný pacientský záznam a metody sdílení zdravotnických informací co nejrychleji mezi poskytovateli péče. To zatím v Česku není možné, a proto i benefity telemedicíny nemohou být naplno využity,“ doplňuje Hlávka další aspekt zdravotnictví, který čeká na řešení.
„Investice do podpory lékařů, restrukturalizace péče či digitalizace budou stát řádově stovky milionů či nižší miliardy ročně, zatímco rostoucí nedostatky v těchto oblastech vedou k nákladům v rozsahu desítek miliard korun ročně z důvodu drahých hospitalizací, preventabilních komplikací a poklesu ekonomické produktivity naší společnosti. Jinak řečeno: každý rok otálení znamená vyšší náklady i horší zdraví populace – a nejvíce to odnesou ti nejzranitelnější,“ uzavírá Hlávka.
The post Nemocní přibývají, lékaři ubývají. Česko stojí na prahu zdravotnické krize appeared first on Forbes.
