Málokdo může o své práci říct, že na ní závisí něčí život. Jaroslav Černý s tímto vědomím vstává a usíná. Jeho firma SVOS totiž z Přelouče do všemožných koutů světa třicet let posílá pancéřovaná auta chránící politiky, členy mírových misí i lidi z byznysu.
„To auto je úplně na kaši, jediné sklo nezůstalo vcelku, vnější plechy jsou jako řešeto.“ Tak zněly informace, které před necelými dvaceti roky do médií unikly z prostředí českého ministerstva zahraničí.
Popisovaly útok dvou aut ozbrojenců na vůz tehdejšího českého velvyslance v Iráku Martina Klepetky. Štěstí mu přálo, protože shodou okolností v tu dobu pobýval v Praze.
Štěstí ale měli i dva členové diplomatovy ochranky v neoznačené terénní Toyotě Land Cruiser, na niž se sprška kulek z automatických zbraní AK-47 několik sekund na jedné z bagdádských ulic snášela.
Výstřely ustaly teprve ve chvíli, kdy si útočníci mysleli, že uvnitř rozstříleného vraku už nikdo nemohl přežít. Jenže skutečnost byla jiná. Pancíř a skla všechny kulky zachytily a Jaroslav Černý mohl být spokojený.
Byla to právě jeho firma SVOS, která českým úřadům pancéřované auto dodala. „Čelní okno z bagdádského auta máme v naší sklárně,“ vzpomene si v zasedací místnosti přeloučského sídla firmy, když na útok dojde řeč.
Za víc než třicet let fungování firmy to samozřejmě nebyla jediná situace, kdy se posádku v chráněném autě SVOS někdo pokusil zabít, ale Jaroslav Černý v rozhovoru, které jinak téměř neposkytuje, o dalších mluvit odmítá. Ostatně stejně jako o řadě dalších věcí.
