Když se řekne desková hra, jaká první vám vytane na mysli? A napadla by vás nějaká, pokud bychom pominuli Člověče, nezlob se!, Dostihy a sázky nebo Monopoly? Pokud ano, tak je poměrně velká šance, že byste na její krabici našli logo společnosti Mindok.
Letos v dubnu to bylo osmnáct let, kdy firma vznikla jako první české vydavatelství čistě zaměřené na moderní deskové hry. A za tu dobu se stala v oboru známým jménem. Pomohla jí i nedávná vlna zájmu o deskové hry, kterou s sebou přinesla pandemie. Přesto je však pro Mindok současnost v mnoha ohledech nejtěžším obdobím jeho historie.
Úplné začátky připomíná v kanceláři Mindoku několik kusů prvního katalogu nabízených her. Na něm tehdy bylo devět titulů a čtyři rozšíření k jednomu z nich. „Jedna z her ale u nás vlastně nikdy nevyšla,“ vzpomíná Pavel Prachař, manažer výroby a propagace v Mindoku. Šlo o karetní budovatelskou hru Sankt Petersburg, u které si nakonec firma řekla, že nemá takový prodejní potenciál.
Od té doby Mindok vydal přes čtyři stovky titulů. Mezi nimi hity jako Carcassonne, Krycí jména, Pandemic, Desítka či Na křídlech.
Byť třeba v případě hry Carcassonne, ve které hráči ze čtvercových dílků tvoří hrady, cesty a louky, by někdo možná našel doma krabici ještě s logem firmy Albi. U této další známé české firmy totiž hra původně vyšla, na popud jednoho ze zakladatelů Albi Jaromíra Kovaříka. A byl to právě Kovařík, kdo si po odchodu z Albi založil společnost Mindok.
„On byl první, který k nám vozil z Německa moderní deskové hry. A to i přesto, že mu mnoho lidí nevěřilo, že by je tu mohl někdo kupovat,“ vzpomíná na začátek nultých let Prachař.
Albi se postupem času rozrůstalo a věnovalo se i jiným oblastem, například dárkovým předmětům. Kovařík se proto po dohodě s druhým zakladatelem Antonínem Kokešem stáhl a rozjel v roce 2007 Mindok zaměřený jen na deskové hry. Tehdy si s sebou právě vzal i některé tituly nalezené pro Albi.
Sám Kovařík nechce v médiích vystupovat. Tehdejší začátky si ale pamatuje i Prachař, který mu pomáhal vydavatelství rozjíždět. Oba muži se spolu potkali o čtyři roky dříve na Festivalu fantazie.
Kovařík tam přijel s autem naplněným deskovými hrami, otevřel kufr, dal hry na stůl a lákal návštěvníky k tomu, aby si je prohlédli a zahráli. Jenže zájem byl tak velký, že nestíhal všem zájemcům vysvětlovat pravidla. V tu chvíli mu iniciativně pomohl Prachař, který se tam přišel také podívat.
Deskovky coby jejich zapálený hráč znal, tudíž se hned zorientoval. A mezi oběma nadšenci do her se v tu chvíli zrodil základ jejich dosavadního přátelství.
V záplavě deskovek hledají perly
Od té doby urazily deskové hry velký kus cesty. „Poměrně dlouho byly vnímány jako zábava podivínů, dnes by se řeklo geeků nebo nerdů. V současnosti už jsou ale deskovky součástí mainstreamu. Hrají je rodiče s dětmi, dospěláci i senioři,“ říká Prachař.
Zapadnout do hlavního proudu pomohlo deskovým hrám také to, že se přizpůsobily rychlejšímu životnímu tempu. Zatímco Člověče, nezlob se! nebo Dostihy a sázky zabraly – zvlášť v druhém případě – i hodiny, než někdo vyhrál, dnes existuje řada her, které mají lidé dohrané do půlhodiny.
Navíc je deskovek na výběr podstatně více, tudíž roste šance, že si každý najde to své. Celosvětově totiž vyjdou každý rok zhruba čtyři tisíce deskových her. A právě Prachařovým úkolem je mezi nimi najít ty tituly, které Mindok nabídne Čechům.
Což obnáší i něco, z čeho by každému zapálenému hráči deskovek zaplesalo srdce. Prachař si každý rok zahraje stovky deskových her.
„Když to pro ilustraci zjednoduším, tak z těch čtyř tisíc her na světě se hlouběji zabýváme asi čtyřmi stovkami. Z nich pak vydáme kolem čtyřiceti, padesáti her,“ popisuje. Vždy záleží na typu hry, každá ale u pražské firmy vychází v nákladu tisíce až pěti tisíc kusů.
„Všechno, co vydáme, nejsou úplně nové značky. Počítají se do toho také rozšíření stávajících her. Nebo jde o logické hry z řady Smart games, které jsou pro jednoho hráče,“ doplňuje Prachař.
Každopádně jde o obrovský skok oproti začátkům před osmnácti lety, když se na tuzemském trhu vydala česky asi dvacítka her ročně. Dnes je to v průměru mezi třemi až čtyřmi stovkami. Souvisí to i s tím, že se snížil životní cyklus her. Každá má zhruba měsíc na to, aby zazářila, než ji zastíní další novinky. Přesto však stále platí, že Češi dávají přednost hrám, které si mohou zahrát opakovaně.
A kde Mindok hledá stále nové tituly? Mimo jiné na obřím herním veletrhu v německém Essenu, kde je každoročně asi tisícovka her. „Z toho množství jich vybereme asi deset až dvacet,“ říká Prachař.
Na jednotlivých stáncích si lidé z Mindoku vezmou hry na zkoušku a přes noc je hrají. „Zjistíme, zda je to pecka nebo ne a případně se druhý den ke stánku vrátíme a uděláme objednávku. Tím, že jsme malá firma, tak dokážeme být ve schvalování rychlí,“ říká Prachař. Až půl roku ale trvá, než pak hra vyjde v češtině.
Nikdy to nebylo tak těžké jako dnes
Právě velikost Mindoku podle Prachaře často překvapí lidi mimo herní byznys. Přestože logo jejich firmy je často vidět na krabicích s hrami, ve vydavatelství pracuje jen šestnáct lidí. I tak se ale společnosti slušně daří.
Prvním zásadním zlomem v její cestě byl rok 2010, kdy začal Mindok prodávat už zmíněné Smart games. „Byl to velký posun, co se týče tržeb i celkového rozložení našeho portfolia. Jednu dobu dělaly jenom hry z řady Smart games víc než padesát procent našich prodejů,“ popisuje Prachař.
Obliba těchto „hlavolamů“ byla natolik velká, že je začal Mindok vozit do Česka po celých kontejnerech. Po nějakém čase se však trh nasytil a poptávka klesla.
Další nakopnutí byznysu přinesla před pěti lety pandemie. Lidé po celém světě byli doma, a aby zahnali nudu, vrhli se na hry. Rok 2021 byl tak z pohledu zisku pro Mindok rekordním, když firma vydělala skoro čtyřicet milionů korun.
účetní závěrky společnosti
Co se týče posledních čísel, předloni vydavatelství dosáhlo s tržbami přes 110 milionů korun zisku lehce přes třicet milionů. Přesto bere Prachař současnou dobu za nejtěžší období v osmnáctileté historii podniku.
„Trh nikdy nebyl tak složitý a komplikovaný jako dneska. Nikdy nebyl tak přehlcený tituly a konkurence tu nebyla tak silná jako teď,“ popisuje.
Zatímco dříve si v zásadě mohli v klidu vybírat, jakou hru v Česku vydají, dnes rozhoduje o tom, komu z českých vydavatelů připadne licence dané hry, hlavně rychlost a vztahy s globálními značkami. Současně tu vycházejí i hry, které nejsou ani zcela přeložené do češtiny, ale mají přeložená třeba jen pravidla, nebo si lidé kupují hry i v původním jazyce, někdy rovnou ze zahraničí.
Zároveň je na tuzemském trhu paradoxní situace, kdy některé konkurenční firmy představují pro Mindok i obchodní partnery. Firma nemá vlastní kamenné obchody, a tak dodává své tituly i do prodejen svých rivalů. „Vždycky, když to slyší někdo ze zahraničí, nestačí se divit,“ usmívá se Prachař.
I proto v Mindoku nyní uvažují nad tím, že by si zřídili alespoň pro část her vlastní e-shop. Dosud k tomu nepřistoupili proto, že nechtěli ztížit podnikání nezávislým herním prodejnám.
Češi mají lepší pravidla
V začátcích měl Mindok ambici nejen přinášet zahraniční hry do Česka, ale i některé vlastní hry vymýšlet. „Dostali jsme se ale k tomu, že to není naše silná stránka,“ vysvětluje Prachař, proč od toho brzy upustili.
Nyní se však k tomuto nápadu částečně vracejí. Aktuálně vyzvali veřejnost, aby se jim lidé ozvali, pokud sami vymysleli nějakou hru. A pokud se nápad ukáže jako dobrý, Mindok by titul vydal.
Jestli se ale objeví nějaký nadějný tvůrce, není jisté. Už v minulosti jim několik lidí přišlo ukázat své výtvory, ale podle dlouholetého manažera výroby žádný z nich neměl dostatečný prodejní potenciál. Často šlo o různé variace na už existující hry, které by podle Prachaře mohly zafungovat u kamarádů autora, ale masově by se neprodávaly.
Na Prachaře s kolegy se ale obracejí lidé nejen s tím, že mají nápad na novou super hru. Obvykle jim píšou třeba i kvůli tomu, když nerozumějí pravidlům. Už několikrát v nich lidé nebo Mindok odhalili díru, které si nevšiml ani autor hry. V takovém případě píše pražská firma zahraničnímu vydavateli, aby nejasnosti vysvětlil.
„Dost často jsou naše česká pravidla přesnější než ta původní. Někdy i třeba přijdeme na nějakou variantu pravidel, jak si hru ještě jinak zahrát. Tu tedy napíšeme do našich pravidel, i když v těch původních není,“ říká Prachař.
The post Od Carcassonne po Krycí jména. Příběh Mindoku a české lásky k deskovkám appeared first on Forbes.
