Jeden z nejslavnějších návrhářů světa Giorgio Armani zemřel ve čtvrtek 4. září ve svém milánském sídle, bylo mu 91 let. Do způsobu současného oblékání a pojetí módy vůbec vnesl podobně zásadní a trvalé změny, jako naposledy dokázala Coco Chanel. Od momentu, kdy proměnil siluetu do té doby tradičního saka, až po svůj design interiérů hotelu v Burj Khalifa, vždy hovořil stejným vizuálním jazykem: sebevědomým i minimalistickým zároveň.
Loni, ve svých devadesáti letech, pomýšlel na důchod. Další věc, která ho spojuje s kolegyní z oboru Coco Chanel. Ta zemřela v neděli, den, který nenáviděla, protože nemohla pracovat. Giorgio Armani byl podobně jako ona, ale v něčem ještě výrazněji, více než návrhářem. Byl architektem životního stylu, dokázal spojit módu, kosmetiku i hospitality.
Přitom zůstával rezervovaný, precizní, ale zároveň hluboce propojený se svou rodinou. Ačkoliv sám děti neměl, byl velice napojen na své neteře. Roberta vedla jeho PR a Giorgio Armani plánoval plynulý přechod vedení na ní, na neteř Silvanu a na dlouholetého spolupracovníka Lea Dell’Orca.
Za svůj život vybudoval rodák z Piacenzy, kde byl vážně raněn za druhé světové války během exploze munice (jeho kamarád při tom zemřel), impérium s hodnotou několik miliard dolarů a osobním majetkem ve výši okolo deseti miliard dolarů. Fascinující bylo, že Armani byl až do konce pevně u kormidla a jediným akcionářem své firmy.
Na rozdíl od mnoha svých kolegů Armani vždy odmítal prodat firmu některému z francouzských luxusních konglomerátů. A i když kdysi připustil možnost spojení s „italskou skupinou“, nakonec se rozhodl zůstat nezávislý.
Jeho skupina dnes zahrnuje značky Emporio Armani, Armani Exchange a módní dům Giorgio Armani, stejně jako luxusní hotely a restaurace po celém světě. Kosmetika a parfémy Giorgio Armani Beauty nepatří samotné skupině Armani, ale jsou výsledkem licenční spolupráce s francouzským koncernem L’Oréal.
Životní start přitom neměl jednoduchý, v dětství trpěl hlady a později Armani rád říkal, že „válka ho naučila, že ne všechno je v životě glamour“.
I přes svůj kariérní úspěch, o kterém jsme psali podrobně při příležitosti Armaniho loňského jubilea, měl ale italský návrhář konflikt s nejmocnější ženou světové módy, samotnou Annou Wintour. Ta v roce 2014 nedorazila na jeho přehlídku a raději odjela na fashion week do Paříže.
Vždy uhlazený Giorgio tehdy nezachoval dekorum, ale vyjádřil svou frustraci s šéfredaktorkou americké Vogue a nepomohlo, když Wintour návrháři vzkázala, že na show poslala „své lidi“. Armani jí opáčil, že je to podobné, jako by zubař nechal ošetřovat své pacienty recepční.
Armani sobě rád tvrdil, že je pragmatický, ale své myšlenky formuluje „ze srdce“. Byl také jedním ze zásadních tvůrců estetiky, kterou dnes označujeme jako „quiet luxury“. „Obdivuji zdrženlivost a nesnáším exhibicionismus. Mám rád ticho, ale záleží mi na podstatném; nesnáším přehnanost a hluk, byť i metaforický,“ psal ve svém životopisu Per Amore.
Čistá estetika byla odkazem na válečné dětství, naškrobené nedělní oblečení, zážitky z divadla, kina a vůbec silné emoce, které měl spojené s oděvem. Styl byl pro Giorgia Armaniho hloubkou, jak se dostat do nitra každého člověka. „Vyslovil jsem se, že bohatství nesmí být kýčovité, ale tlumené, intimní,“ doplňuje v krátkých esejích, co vydalo v roce 2023 prestižní nakladatelství Rizzoli.
Pracovat s Giorgiem Armanim rozhodně nebylo jednoduché. Vybudovat impérium se mu podařilo nejen díky jedinečné estetice a fantastickým střihům, ale také pro osobní kontakty, schopnost rozšířit módní byznys do jiných sfér a až obsesivní soustředění na detaily. Jednomu zaměstnanci vytkl, že jeho kravata je o jeden a půl centimetru delší, než by měla být, a tím narušuje rovnováhu celého outfitu.
I tak ale znamená jeho odchod pro mnohé zaměstnance bolestnou ztrátu. Někteří z nich strávili podstatnou část svého dospělého života v těsném kontaktu s Armanim, workoholikem, který očekával, že jeho nejbližší spolupracovníci budou stejní jako on. Zaměstnanci se v milánském sídle značky báli, aby je Armani nenačapal, jak obědvají u svého stolu.
Mnoho výher na svém kontě zastínila podle Giorgia Armaniho jeho poslední prohra. Až sebemrskačsky si vyčítal, že nedokázal zachránit svého partnera Sergia Galeottiho, který zemřel v roce 1985 na AIDS. Armani, jehož střihy působily, jako by je vykrajoval chirurgickým skalpelem, totiž studoval medicínu, ale po třech letech školy vzdal a formální vzdělání krejčího nahradil praxí.
V roce 2016 založil Nadaci Giorgio Armani, která nebyla určena jen k financování sociálních projektů, ale také k ochraně jeho vlastní firmy, aby zůstávala celistvá. Nadace nyní bude vlastnit podíl, jehož výše zatím nebyla zveřejněna, v Armaniho módním impériu, zatímco zbytek připadne členům rodiny, kteří však budou mít zakázáno své podíly prodat jakékoli třetí straně.
Obrovskou sebedisciplínu, kterou často projevují studenti medicíny, zachovával Armani až do konce. Vstával brzy, denně cvičil, dokonce navrhl bazén pro své plavecké tréninky. Smrti se bál, i proto, že nechtěl pouštět firmu ze svých rukou.
Označení „ikonický“ je dnes nadužívaný pojem a je možné, že byste módu od Armaniho nerozeznali na první pohled. Jeho revoluční přínos byl v tom, že jako první návrhář překračoval hranice genderu během navrhování, jeho uniformu, oblek pro Hollywood i Wall Street, mohli nosit muži i ženy.
Giorgio Armani působil jako protiklad opulentní módy, co navrhoval Gianni Versace. Místo zlatých medůz nadčasové modely a obleky, které dodnes nosí bankéři, právníci, politici i herci. Ostatně s filmem je jeho jméno úzce propojené.
Jeho oděvy se staly součástí vizuální paměti celé generace. Průlom přišel s Americkým gigolem z roku 1980, kde Richard Gere v měkkých oblecích zosobnil novou estetiku italské elegance: svůdnou a přístupnou zároveň.
Následovaly kostýmy pro Neúplatné, které znovu definovaly gangsterův look, či pro televizní seriál Miami Vice, kde jeho pastelová saka udávala styl celé dekádě.
Armaniho práce na filmových plátnech byla víc než styling: vytvořila nové archetypy mužství i ženství, které se staly inspirací pro každodenní odívání a upevnily jeho postavení jako návrháře, jenž dokázal ovlivnit kulturu daleko za hranicemi přehlídkového mola.
S odchodem Giorgia Armaniho končí éra, kdy velké návrhářské jméno stálo za kolosem, které vybudovalo. Yves Saint Laurent, Karl Lagerfeld či Gianni Versace opustili pozemský svět už roky před Armanim. Za dlouhý život možná vděčil své záviděníhodné disciplíně a povaze, která byla sice na jednu stranu velmi přísná, ale také loajální.
„Oplakávám někoho, koho jsem vždy považoval za přítele, nikdy za soka,“ prohlásil návrhář Valentino Garavani. „A mohu se jen sklonit před jeho nesmírným talentem a především před jeho neochvějnou věrností jedinému stylu, tomu vlastnímu.“
Věnujte titánovi světové módy tichou vzpomínku a zkuste se nadchnout pro myšlenku, se kterou vybudoval svou kariéru. Že dobře ušitý oblek je stejně pohodlný jako džíny a tričko.
The post Odchod posledního módního giganta. Jak změnil svět neúnavný Giorgio Armani? appeared first on Forbes.
