Papeži Františkovi, který zemřel na Velikonoční pondělí, už v bazilice svatého Petra ve Vatikánu vzdalo poctu asi padesát tisíc lidí. Na dálku se k nim připojil i developer a obdivovatel filozofie Luděk Sekyra, který Forbesu poskytl svůj osobní pohled na papeže Františka. Sekyra se dlouhodobě věnuje filantropii a také propojení filozofie a náboženství. Stál třeba za zrodem Centra pro filozofii, etiku a náboženství na Univerzitě Karlově. A jeho Sekyra Foundation pravidelně podporuje rozvoj kritického myšlení a myšlenek liberální demokracie.
Mám tu čest být pravidelně zván na zasedání Papežské akademie sociálních věd, se kterou dlouhodobě spolupracuji, a mám tak možnost pobývat v Domě sv. Marty, kde se nacházel i skromný příbytek papeže Františka a kde jsem měl příležitost se s ním osobně setkat.
Byl jsem rovněž v jeho blízkosti při mši v chrámu sv. Petra, kterou sloužil pro účastníky zasedání akademie – mši věcné, tiché, nesené myšlenkou, že skutečná moc nespočívá v kontrole, ale v porozumění.
Z papeže vždy vyzařovala pokorná autorita a charisma člověka, který celý život čelil lidskému utrpení a chudobě kolem sebe. To byla jeho identita, jíž si získával srdce lidí po celém světě, identita, na kterou budeme vzpomínat a kterou si odnesl z času do věčnosti.
Jeho encykliky vyjadřují příběh soucitného člověka, křesťana i jezuity, který byl ve své rodné Argentině znám jako „biskup ze slumu“. Odmítal žít v paláci a trval na tom, že kněží mají být přítomní v ulicích, mezi lidmi na okraji společnosti.
Tato zkušenost zásadně formovala jeho pontifikát. Představoval církev, která se nebojí vstoupit do dialogu s moderním světem, ale zároveň zůstává věrná těm, kdo jsou na nejnižších stupních společenského žebříčku a kteří její pomoc nejvíce potřebují.
František byl hlasem takzvaného globálního Jihu, protože ten je nejvíce zasažen klimatickou krizí, chudobou a majetkovými rozdíly. A také proto, že právě zde přežívá náboženská energie, která se na sekularizovaném Západě vytrácí.
František si byl plně vědom demografické i duchovní dynamiky křesťanství v Africe, Asii i Jižní Americe, stejně jako konfliktů, kterým tamní komunity čelí. Ať už šlo o Blízký východ, Etiopii, Nigérii nebo Čínu, tedy prostředí, kde je víra často pronásledována, znevýhodňována nebo systematicky umlčována.
Podívat se na svět očima toho druhého – uprchlíka, marginalizovaného, přehlíženého, to je jedna z nejpůsobivějších křesťanských výzev. V evangeliích čteme nejen apel „miluj svého bližního jako sám sebe“, ale také náročnější požadavek: „Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ Pro mnohé nevěřící, ale i věřící, je to těžko splnitelný imperativ. Právě v tom však spočívá podstata křesťanství – v existenciální schopnosti oběti pro druhého, která však může být vykoupena spásou.
Tímto postojem František nastolil otázky, které zůstanou naléhavé i pro jeho nástupce: jak vést univerzální církev v polarizovaném světě, jak hájit víru bez triumfalismu a jak rozpoznat důstojnost druhého i tam, kde není uznávána právně ani kulturně. Stručně řečeno, jak zabránit hodnotovému rozvratu světa.
K tématům, která otevřel, patřila i otázka přístupu k eucharistii pro rozvedené osoby, možnost žehnat stejnopohlavním svazkům a hlubší diskuse o roli žen v církvi. Nepřicházel s hotovými odpověďmi, ale s důrazem na princip synodality, tedy zapojení celé křesťanské komunity – prostých věřících i kléru – do rozhodovacích procesů, který se stal charakteristickým rysem jeho pontifikátu.
Synodalita v jeho pojetí neznamenala jen správní nebo organizační změnu. Šlo o způsob, jak vést církev skrze naslouchání, sdílení zkušeností a společné hledání naděje. V jedné z klíčových encyklik Laudato Si’, inspirované odkazem svatého Františka z Assisi, obrátil pozornost globální veřejnosti ke klimatické krizi a k ekologické odpovědnosti jako k hluboce morálnímu tématu.
„Klima je obecným dobrem všech a pro všechny,“ připomínal – a apeloval nejen na státy, ale i na trhy, investory a podnikatele. V té druhé, Fratelli Tutti, potom rozvíjí princip sociální reciprocity – nikoli jako pouhé oplácení, ale jako hlubší strukturu sounáležitosti a odpovědnosti vůči ostatním, všem těm, kdo nemohou opětovat – jako chudí, nezletilí či nemohoucí.
Tento koncept, propojený s ideou synodality, se stal jedním z pilířů jeho představy o působení církve ve světě.
František se přikláněl ke kritické revizi kapitalismu, který vnímal spíše jako zdroj trvalé nerovnosti a chudoby než obecného blahobytu. Přijatelnou ekonomickou dimenzí byla pro něj bratrská či morální ekonomika (fraternal and moral economy), která by měla duální charakter zaměřený jak na tvorbu hodnot a zisk, tak na udržitelnost v ekologickém a etickém ohledu.
Křesťanství je velký civilizační a kulturní fenomén, který nám přinesl pojem individuality, ať již jde o podnikatele, který objevuje ziskové příležitosti, či vnímavou morální osobu, jež disponuje svědomím, prostřednictvím kterého, pokud jsme věřící, k ní může promlouvat i Bůh. Připomeňme, jak křesťanská monogamie ovlivnila podobu rodiny a dědického práva nebo jakou úlohu křesťanství sehrálo při vzniku
kapitalismu.
Náboženský a zejména protestantský životní styl se vyznačoval pracovitostí, střídmostí, šetrností a askezí. Zisk byl známkou Boží přízně a správného jednání, primárně by tedy neměl sloužit jako zdroj blahobytu, ale jako racionální sebeúčel, jako akumulovaný kapitál umožňující reinvestice, podporující ekonomický rozvoj a vytvářející nové hodnoty.
I toto – kapitalismus tak, jak ho známe, je mnohovrstevnatým dědictvím křesťanství. Každému, kdo by se chtěl o tomto tématu dozvědět více, doporučuji knihu „Náboženství a vzestup kapitalismu“ (Religion and the Rise of Capitalism) od mého přítele a harvardského profesora Benjamina Friedmana, která podrobně mapuje náboženské kořeny moderní ekonomické kultury.
Pokud mohu soudit, zmiňovaní nástupci jsou silné osobnosti, jako například usměvavý filipínský kardinál Luis Antonio Tagle, který reprezentuje rostoucí asijské křesťanství, nebo kardinál Peter Turkson – výrazný představitel afrických katolíků a kancléř Papežské akademie, se kterým debatuji často a rád.
Ať už se Františkovým nástupcem stane kdokoli, naplnit jeho přelomový odkaz bude nelehkým, avšak
trvalým posláním nového pontifika.
The post Odkaz papeže ze slumu. Osobní vzpomínka miliardáře Luďka Sekyry na Františka appeared first on Forbes.
