Trh pro nejmenší roste navzdory ekonomicky složitým časům. Potvrzuje to Tereza Bruthansová, která před necelými deseti lety založila výběrový festival pro rodiče malých dětí. Festival mini na jaře oslaví už dvacátou edici, pravidelně se koná několikrát za rok – i nyní, 7. a 8. listopadu. Od svého počátku je ekonomicky stabilní, dál růst ale jeho zakladatelka neplánuje.
„Nebyl by problém mít na festivalu více značek, ale záměrně nechci, aby se příliš opakovaly jednotlivé sortimenty,“ vysvětluje Tereza Bruthansová svoji vizi. Aktuálně se na mini festival v Holešovické tržnici dostane zhruba devadesát jmen. Každou se zakladatelka snaží osobně vyzkoušet a detailně poznat.
Hlavní devízou akce je totiž precizně vybíraný sortiment. „Je vidět, že ačkoli podle statistik porodnost v naší zemi neustále klesá, je téma dětství a rodičovství u nás vysoce aktuální. Mnohé rodiče inspiruje k založení vlastních značek s ohledem na kvalitu, design a udržitelnost,“ potvrzuje, že je stále z čeho vybírat.
Některá jména se opakují od počátku festivalu v roce 2016. Tehdy se konal ve Ville Pellé na Hradčanech. Než se usídlil v Holešovické hale 13, vystřídal ještě další lokace. Industriální prostor bývalých jatek je ale podle ředitelky a zakladatelky festivalu ideální.
„Mám ráda velkorysé, vzdušné industriální prostory i areál tržnice, který má neskutečný potenciál a postupně se mění ve velmi atraktivní místo, sama v této čtvrti bydlím. Navíc je hala pro takto zaměřený festival, kam přijíždějí návštěvníci se spoustou kočárků, opravdu ideální, protože nabízí plně bezbariérový prostor.“
S festivalem mini vyrostla už celá jedna generace. Finančně se festivalu daří od počátku. Hlad po kvalitním, vkusném, a přesto udržitelném produktu pro děti je tu dlouhodobě. Nikoho ho ale nepadlo nasytit. Až Terezu Bruthansovou.
„Jsem ráda, že jsem objevila takzvaně díru na trhu. Samozřejmě to není masová, ale výběrová záležitost. která oslovuje odpovídající ‚publikum‘ rodičů. A naštěstí jejich počet, jak pozoruji, neustále roste.“
A které značky letos rozhodně neminout?
Stálicí všech milovníků designu je značka Dobrý kohout neskáče. Projekt Terezy Jelínkové nabízí už řadu let trička a mikiny s trefnými a vtipnými potisky. Nejde ale o žádná křiklavě prvoplánová klišé. Jelínková je velkou milovnicí tradic, vesnice a života v přírodě.
„Po narození dětí pro mě bylo velké téma, zda žít na vesnici, nebo ve městě. Nechtěla jsem, aby děti byly jen ‚Pražáci‘,“ vysvětluje Tereza Jelínková, původní profesí produkční DOXu nebo Musea Kampa.
„Zachráním svět, až sním oběd“, „Každé ráno rozcvičku si připomenu na tričku“ nebo „Hrdý Lufťák“ jsou příkladem nostalgických retro sloganů, které možná neříkají nic generaci Z, pro ty narozené ještě za dob socialismu jsou ale sladkobolnou připomínkou jejich dětství.
Bestsellerem je nápis „Život jsou jahody se šlehačkou“. A hned potom „Nezahrávej si s mojí mámou“ Jelínková má ze všech nejradši. Velkou devízou značky je i grafické zpracování. Jelínková velmi dbá na volbu fontu, který vždy vhodně doplňuje leitmotiv triček.
„Autorem drtivé většiny fontů je můj muž Martin Mareš, který je kreativním ředitelem Mark BBDO. Letošní nápisy doplnila ke kresbám i Lucie Bax Trefilová,“ připomíná Tereza Jelínková další strůjce úspěchu. Pro své kolekce zbytečně nevolí výrazné barvy. Naopak. Nejčastěji v sortimentu najdete šedou, bílou nebo světle modrou.
V poslední době přibyly do nabídky i limitky v podobě porcelánových talířů nebo hrnečků. Klasický dekor jako od babičky doplňují opět věty, které si od nedělního oběda pamatuje leckdo – „Přidej si. Seš jak lunt.“ nebo ještě častější „Polévka je grunt“. Počet kusů, který pravidelně vznikne, není stabilní.
„Jsou měsíce, kdy je to v klidu a šiju průběžně jen pár kusů, ale například v září a říjnu jich vzniklo asi dvě stě,“ směje se návrhářka. Devízou Dobrého kohouta není jen vkusná a nevtíravá estetika. Je to i nenápadná připomínka toho, že někdy je lepší obracet se s pokorou do minulosti a vážit si moudrosti našich babiček. I když se tomu pak můžeme šibalsky smát.
Skoro to vypadá, že letošní ročník se celý nese v duchu vzpomínek na časy dávno minulé, ale i další projekt, který stojí za pozornost, čerpá inspiraci v historii. Ilustrátorka Tereza Šedivá, která tvořila pod značkou moles in holes, letos vůbec poprvé představí kolekci ručně šitých, kloubových medvídků z pravého mohéru. Ano, přesně ty, které dnes bývají k vidění v muzeích a nebo ve filmech typu Paddington.
„Vzpomínám si, jak jsem v mládí obcházela londýnský Portobello Road Market a přemýšlela, kde vezmu tři sta liber na starého, vypelichaného medvěda, ze kterého sice padaly piliny, ale nešlo mu odepřít kouzlo osobnosti,“ vzpomíná na své první setkání s fenoménem jménem Teddy Bear.
Ten v roce 2022 oslavil už 120 let od chvíle, kdy ho začala vyrábět firma Steiff, a ačkoli to byl mezinárodní úspěch, dnes na podobnou hračku v obchodech narazíte stěží. Medvídci od Terezy jsou kombinací roztomilosti a zvláštní moudrosti. Šít je začala kvůli vlastním dětem.
„Chtěla jsem, aby měly také medvídka, který je bude provázet celý život. Ceny těch, kteří ještě šli sehnat, mě ale většinou odradily. A tak se zrodil můj první medvídek.“ Ovšem ani cenovka na těch, které šije Tereza Šedivá, není z nejnižších. Pohybuje se kolem čtyř tisíc korun.
Zásadní je pro autorku perfektní kvalita, takže jich za měsíc nevznikne víc než deset. „ Mohér, ze kterého medvídky šiju, je hodně drahý materiál,“ připomíná vysoké náklady na výrobu. Na výběr jsou medvídci v různých barvách a oblečcích, většina má ale podobnou velikost.
„Standard vychází z rozměru archů, ve kterých se mohér prodává, chci maximálně efektivně materiál využít, aby nevznikal zbytečný odpad. Zároveň je to ideální velikost do baťůžku na výlety nebo do náruče,“ dodává.
Aktuálně v nabídce jsou i jiná zvířátka, lišky, veverky nebo kočky. „ Dlouho se chystám vytvořit i střih pro myšku, zajíce a oslíka, ale tvorba nového střihu je časově náročná,“ přibližuje umělkyně. Všechna Terezina zvířátka ale představují přesně tu hračku, kterou svému dítěti rádi pořídíte. A když si s ní nebude chtít hrát, dost možná tulení s podobným medvídkem zlepší náladu i vám.
Kdo z rodičů by si nemyslel, že jeho dítě je geniální. Ať už jde o oprávněný pocit, nebo zaslepenost v důsledku hormonů, čmáranice od vašeho dítěte je zkrátka to nejcennější. Tohoto přesvědčení využil projekt Malý Pikaso, který uchová obrázky dětí v podobě malého uměleckého díla.
„Vznikl krátce po narození mojí dcery, z touhy uchovat si vzpomínky na všechna ta krásná poprvé,“ vzpomíná Olga Hanáková. Co vám ale Pikaso nabídne v praxi? Vy dodáte na papíře kresbu svého potomka a obratem obdržíte profesionálně zapaspartovaný obraz.
„Chceme, aby si projekt zachoval dostupnost, proto využíváme rámy z běžných řetězců. Zákazník si ale může objednat jen tisk a rámování zvolit podle sebe,“ doplňuje Olga Hanáková, jejíž původní profesí je grafický design.
Výsledek samozřejmě ale záleží na talentu a kreativitě malých malířů. Na Instagramu Malého Pikasa jsou aktuálně k vidění především minimalistické kresby hodně malých dětí, které se teprve učí držet tužku. To jsou zjevně nejsilnější estetické momenty hodící se na zeď. Soustředit se jen na vzpomínky ale zakladatelka značky nechce.
„Mám v hlavě několik nápadů, jak se dál rozvíjet. Chtěla bych tvořit i produkty, které podpoří dětskou kreativitu a radost z tvoření,“ svěřuje svoje plány grafická designérka a maminka v jednom.
Oblečení pro děti je téma samo o sobě. Nakupovat opakovaně drahé kousky, když z nich děti brzy vyrostou, zkrátka nedává smysl. Nekvalitní věci z laciných řetězců ovšem také nejsou řešení. Rozumnou alternativu nabízí značka Štafeta, která využívá oblečení z druhé ruky, ale výraznými autorskými potisky mu opět dodává šmrnc.
„Nápad na značku přišel s první dcerou. Jsem původní profesí grafická designérka a chtěla jsem pro ni ‚vyšperkovat‘ pár poděděných kousků,“ přibližuje Martina Cejpová, která stále funguje i v grafickém studiu Marathon, začátky svojí značky. Samotný projekt Štafeta funguje teprve jeden rok, dokázal si získat ale řadu fanoušků. Svůj podíl na tom má nejen tlak na udržitelnost, ale i přímočaré hlášky, které na oděvy tiskne. Vybírat můžete z pestrobarevných mikin a triček, kde se skví nápis „Chleba s máslem“ nebo „Bláto, louže, štěstí“. „Volíme fonty, které se osvědčily v naší vlastní grafické praxi – nejčastěji Recoleta nebo Larsseit. Ručně psané si děláme sami,“ přibližuje způsob práce grafická designérka. Podstatou Štafety je, že využívá oblečení ze second handů. Dostat se ke kvalitním materiálům a zpracování se ale ukazuje jako problém. „Poslední dobou se v sekáčích hromadí fast fashion značky jako Shein nebo Primark, které jsou pro nás ale nepoužitelné. Zaměřili jsme se proto na online platformy, kde lze pořídit lepší zboží.“ Obnošené oděvy jim ale nosí už i jejich příznivci. „Do budoucna by pro nás bylo ideální domluvit se s dodavateli oblečení z druhé ruky napřímo,“ vysvětluje Martina Cejpová, jak složitou situaci řešit. Aktuálně cítí, že jsou stále v začátcích. Měsíčně vyrobí maximálně šedesát kusů oblečení, růst ale rozhodně chtějí. Návrat k jednoduchosti života je trend, který prosakuje do všech vrstev společnosti. Pro Štafetu je to dobrá zpráva.
The post Porodnost klesá, zájem o dětský design ale roste. Festival mini se vrací appeared first on Forbes.
