Profesionální dražebník a licitátor. Není v Česku moc lidí, kteří by měli na vizitce takovou informaci. Pavel Kočí ano. Přitom ještě před rokem byl součástí korporátního světa automobilového průmyslu. Teď už ale spoléhá sám na sebe.
Kočího pracovní linka byla vcelku jasně daná. Z Českých Budějovic přišel studovat na VŠE do Prahy. Byl akční, takže už během studia se coby trainee dostal do českého zastoupení automobilky Opel. Ve firmě zůstal i po promoci a na starosti dostal vybrané dealery značky v Česku a na Slovensku.
Po třech letech se přesunul do Fiatu na pozici s názvem, který korporátním newspeakem čpí: zónový manažer. „Je to práce, kdy máte extrémně blízko k jednotlivým dealerům. V tu dobu už mě to totiž táhlo zpátky z Prahy do Budějovic a tahle pozice mi do budoucna otevírala dveře k tomu, abych se jednou ucházel o místo šéfa nějakého dealerství třeba právě Budějovicích,“ vysvětluje Pavel Kočí. K tomu ale nikdy nedošlo.
Fiat se totiž stal součástí globálního koncernu Stellantis a s tím přišly změny i do Česka. Zjednodušeně řečeno, oficiální zastoupení nahradila švýcarská importérská síť Emil Frey a z Kočího se stal její obchodní ředitel, který měl na starosti značky Fiat, Alfa Romeo a Jeep.
Jenže tu bylo ještě něco dalšího. Pavel Kočí od vysoké školy vedle práce budoval také projekt Retro Garáž. I když nejste fanoušci veteránů, dost možná jste o něm slyšeli v roce 2021, kdy Kočí v rámci stejnojmenné aukce coby licitátor vydražil světle zelenou Škodu 100 de Luxe z roku 1974 za rekordní částku. Z vyvolávací ceny 350 tisíc se výsledná suma dostala na 1,85 milionu korun, což samozřejmě zaujalo i mainstreamová média.
Retro Garáž už za sebou měla pět let fungování. Nejprve jako facebooková stránka plná fotek veteránů, která za první rok posbírala deset tisíc fanoušků (dnes jich je přes šedesát tisíc a dalších deset tisíc na Instagramu). To byl základ komunity, s níž potřeboval Kočí pracovat. Svět sociálních sítí totiž přetavil do podnikatelského záměru, na jehož úplném začátku nechyběla vášeň. Vášeň ke starým strojům. „Když mám možnost vybrat si, jestli si sednu do nového, nebo do starého auta, staré dostane přednost. Tak jsem to měl vždycky,“ vysvětluje Kočí.
Foto poskytl Pavel Kočí
Tím záměrem byla veteránská burza na výstavišti v Lysé nad Labem, kam v posledních letech dvakrát ročně – na jaře a na podzim – z různých koutů Česka pravidelně přichází kolem čtyř tisíc návštěvníků. V nabídce jsou veterány i s nimi spjatá řemesla, prodávají se rovněž memorabilie spojené se světem aut a motorek. A také se draží, především stroje původem z Československa.
Kočí si pozornost spojenou s aukcemi získal nápadem na první pohled možná trochu divokým. Část strojů totiž dražil a stále draží od jedné koruny. Zvyšuje tím ochotu lidí se do aukce zapojit a dokáže tak rozpumpovat emoce, které k aukcím patří. A především si od roku 2018 buduje kredit, bez něhož podle něj aukční byznys nemá šanci přežít.
„Moc rád bych hned od začátku prodával stroje za miliony, ale trh na to nebyl naučený. Pokud nemáte historii, prodávající vám drahé auto do prodeje nesvěří. Nefungovalo by mi to, stejně jako jiným, kteří se o to pokusili,“ dodává.
Teď už je ale v jiné situaci. V půlce listopadu se v Lysé nad Labem bude snažit prodat například jeden z nejvzácnějších československých motocyklů vůbec – ČZ 500 Tourist, kterých se ve třicátých letech nevyrobilo ani 600 kusů. Prodejní cena pak může vyšplhat až k 1,8 milionu korun. Podobným tahákem může být i červená Škoda Felicia Roadster z roku 1960, u níž je možné, že za ni majitel dostane až 1,5 milionu korun.
Foto poskytl Pavel Kočí
Na letošní podzimní aukci bude Kočí oproti loňsku coby licitátor v mírně odlišné pozici. Zatímco před rokem byla Retro Garáž „vedlejšák“, teď je to byznys, který ho naplno zaměstnává a živí. Zlom nastal právě minulý podzim.
„Už to pro mě bylo neúnosné. Zůstal jsem tehdy na výstavišti poslední, sedl jsem si do auta a v hlavě jsem si rekapituloval celý víkend. Udělali jsme aukční rekord, návštěvnost byla parádní, všechno organizačně fungovalo. Jenže radost se nedostavila, protože hlavou se mi honily další starosti s tím, co všechno je s blížícím se závěrem roku potřeba stihnout v zaměstnání,“ vzpomíná.
Pokud nemáte historii, prodávající vám drahé auto do prodeje nesvěří. Nefungovalo by mi to, stejně jako jiným, kteří se o to pokusili.
„V tu chvíli mi došlo, že jestli chci, aby projekt Retro Garáž rostl a byl ještě lepší, nedám to, aniž bych se z toho zhroutil. Musel jsem si vybrat, co budu chtít dělat naplno,“ říká. A za pár dnů nesl zaměstnavateli výpověď, ačkoli připouští, že finální rozhodování bylo extrémně těžké.
„Od vysoké školy jsem pracoval v korporátu, což je zlatá klec. Když děláte dobře, máte dobrou mzdu a jakousi jistotu, že to tak bude dál. Tíha odpovědnosti v okamžiku, kdy děláte na sebe, je o to větší, že mám dvě malé děti a jako spousta dalších musím splácet hypotéku,“ uvažuje.
Svého rozhodnutí ale ani po roce nelituje. Nový byznys totiž běží podle plánů, takže na jarní aukci prodal stroje za takzvanou kladívkovou cenu patnáct milionů. K ní se připočítává ještě deset procent, která platí kupující, a podobně vysoká provize hrazená prodávajícím. Další dvě aukce jsou před ním. Kromě té v Lysé nad Labem zkraje listopadu totiž pořádá ještě veteránskou aukci v rámci Prague Car Festivalu, což je akce, na niž loni přišlo přes čtyřicet tisíc lidí.
Protože jde o jiný formát akce a i návštěvnická struktura je oproti Lysé nad Labem jiná, aukční nabídka se liší. Aukčních položek je v Praze méně a nabídka víc stojí na zahraničních strojích.
Foto poskytl Pavel Kočí
Letošním tahákem je kolekce tří unikátních motocyklů, jimiž BMW Motorrad oslavilo výročí sto let od svého založení. Každý ze tří motocyklů je tak originál a každý nese vlastní silný historický příběh mnichovské značky. Zajímavostí je, že tyto motorky prodává někdejší hokejový reprezentant a hráč NHL Martin Hanzal. Vyvolávací cena dvou ze tří motorek je 890 tisíc korun. Větší pozornost na sebe ale zřejmě bude strhávat automobil Praga Grand z roku 1929 s vyvolávací cenou 12,5 milionu korun.
Foto poskytl Pavel Kočí
Kočí uvádí, že počet strojů, které letos projdou jeho třemi aukcemi, se vyšplhá na stovku. Do budoucna by chtěl, aby toto číslo ještě rostlo. Teď chce ale pracovat hlavně na tom, aby nabídka v dalších aukcích byla ještě kvalitnější. „Cílem je, abychom v nabídce měli položky, které se nedají běžně sehnat. To se mi teď daří, protože právě díky historii, kterou už mám, se dostávám k čím dál zajímavějším autům a motorkám a jejich majitelům,“ věří Pavel Kočí.
Na otázku, jestli je rok po zásadním pracovním rozhodnutí spokojený, Kočí odpovídá bez zaváhání. „Rozhodně ano. Byl to krok do neznáma, ale vyčítal bych si, kdybych to nezkusil. Bylo to dilema mezi jistotou a něčím, co mě baví a naplňuje. Zároveň jsem věděl, že když v tom budu dobrý a budu se tomu věnovat naplno, výsledným efektem bude to, že mě to dokáže uživit přinejmenším stejně a nejspíš i lépe. Dalším plusem je, že budu mít víc prostoru projekt posouvat a zlepšovat. A také to, že budu mít víc času na rodinu i na sebe. Teď, zhruba po roce, se zdá, že tohle všechno vychází,“ pochvaluje si.
The post Sbohem, korporáte! Pavel Kočí opustil ředitelské křeslo a začal dražit veterány appeared first on Forbes.
