Charismatický Channing Tatum ztvárnil svou dost možná nejsubtilnější a nejlidštější roli. Jako Nepolapitelný bojuje se zákonem a minulostí, přičemž cestu mu kříží empatie a láska. Nový snímek má drive a vypráví o proměnách zodpovědnosti, na základě skutečných událostí.
Jeffrey Manchester je bývalý voják. Má cit všímat si detailů, dokáže se výborně adaptovat na náhlé situace, zároveň jde ale dle slov jeho blízkých o joudu. Ve finanční tísní materialismem zatěžkaného kapitalistického světa na počátku milénia začne vykrádat pobočky McDonald’s, aby nebyl své bývalé ženě a dceři pro smích, vždy ale citlivě a mile k přítomným zaměstnancům. Po nějaké době je chycen.
Záhy z věznice díky vychytralosti utíká, skrývá se v hračkářství. Čekání na potřebné průkazy pro úprk a nový život však začne narážet na lidskou potřebu kontaktu s ostatními a touhu po lásce. Sbližuje se s místní komunitou, kvůli lidskosti a empatii se vystavuje nebezpečí. Snímek osciluje mezi komedií, krimi, dramatem a romancí.
Energické vyprávění nás uzamyká s perspektivou protagonisty, jenž je stejnou měrou důmyslný jako naivní. Byť staví na podnětné premise stran vykořeněnosti a obtížného začlenění bývalých vojáků do společnosti, drží především žánrové otěže. Důležitější je pro něj zápletkou tažená narace než hlubší ponor do širších souvislostí, byť je zde pro ně rozhodně prostor.
Magnetické charisma Channinga Tatuma a bezprostřední nátura jeho postavy určují vztahovou dynamiku. Ústřední romantická linie s Leigh v podání Kirsten Dunst, která sama vychovává dvě dcery, staví především na půvabné křehkosti. Jeffrey si tímto vztahem snaží kompenzovat svůj minulý život, stále však víme, že i přes stupňující se idylku pořád tiká bomba v podobě možného odhalení.
Režisér jinak především melodramatických filmů Derek Cianfrance precizně vede diváckou pozornost, stylisticky se přizpůsobuje postavám. Do celkové tonality dokázal propsat míru jemné subverze, která jinak solidní a v určité obyčejnosti milou žánrovou jízdu povyšuje na ne tak jednoduše zaškatulkovatelný titul.
Příběhů o mužích za hranicí zákona, kteří na konci dojdou lásky, uznání a jejich skutky (kolikrát horší než ty vyobrazené v Nepolapitelném) jsou jim snadno prominuty, jsme již viděli hodně. Nepolapitelný se této tendenční satisfakci vzpírá. Nalézá ideální průsečík mezi humanizací i pochopením zločince a uznáním jeho neomluvitelných skutků, jejichž váhu si dotyčný neuvědomuje.
Jakkoli je v závěru především vyprávěnkou o tíze zodpovědnosti s poučením, což umocňuje takřka pohádkovým sebereflexivním vyprávěním protagonisty, působí upřímně a dojemně, daleko od fatalisticky moralistního tvaru. Pro energii ústřední problematiky filmu lze snáze odpustit opírání se o až příliš stereotypní atributy některých vedlejších postav.
Byť je Nepolapitelný nahlížený ve „feel-good“ konturách, rozhodně to není tak jednoznačné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nad vším hezkým se neustále vznáší hořká pachuť v podobě ignorantského jednání protagonisty, jehož přímočaré myšlenkové pochody paradoxně nelze jednoduše psychologizovat. Jde o v materialistickém přemýšlení ztraceného dobráka i padoucha.
Před tím film oči nezavírá. Jakkoli mohlo jít o daleko bohatší a vrstevnatější snímek, v rámci svých mantinelů ztělesňuje inteligentní a v něčem staromilský mainstream, jenž laděním daleko více zapadá do éry, v níž se odehrává. Návrat k ambivalentně pojaté komedii a především upřímnému humanismu je v produkcích řízených algoritmy vždy vítaným okysličením.
The post Tatum a Dunst září v netradiční komedii. Nepolapitelný je nenápadný říjnový hit appeared first on Forbes.
