Emma Stone vládne jako ledová královna farmaceutickému korporátu, dokud ji neunesou dva konspirátoři, kteří ji považují za zlovolnou mimozemšťanku. V thrilleru Bugonia našel režisér Yorgos Lanthimos pro svůj styl ideální žánrový sklep, akorát se nevzdal infantilního nihilismu.
V jeho filmech často vztahy mezi postavami kopírují jakousi vyšinutou hru na bázi pravidel, na něž je třeba bez ptaní přistoupit, jinak se naplní nějaká krutá věštba až antického charakteru. I když ale udělají všechno správně, stejně na svoje figurky zbavené lidskosti Lanthimos nehledí s respektem, avšak s poťouchlým odporem.
Proto je v něčem ideální, že po filmech jako Humr, Favoritka nebo Chudáčci konečně propsal svoje vidění světa do víceméně čisté žánrovky na pomezí krimi a thrilleru, kam jeho oblíbení sociopati skvěle zapadají, protože od nich všechny výstřednosti a vůbec ne milé laskavosti vlastně čekáme.
V tomhle ohledu je tak od Lanthimose vlastně opatrné, že postavám v Bugonii dává navíc i charakteristiky, které je propojují se současnými, zejména americkými společenskými pohyby a jejich mediálními interpretacemi.
Jinými slovy, pokud ve filmu máte performativně liberální šéfku farmaceutické firmy, již unesou dva chemicky vykastrovaní internetoví konspirátoři, riskujete, že se divák u těchto popisů zbytečně zasekne, protože je bude chtít usazovat do předpřipravených interpretačních vzorců naučených ze zpráv a sítí.
Lanthimos však naštěstí dokáže velmi dobře využít atraktivních náležitostí subžánru definovaného třeba Misery nechce zemřít. Zejména v první polovině se tempo Bugonie nikdy nezadře, zvlášť když se napětí perfektně mísí se suchým humorem, který vyvěrá z hlavního konfliktu mezi šéfkou a jedním z únosců, jehož hraje Jesse Plemmons.
Podle něj totiž není jen ředitelkou toxické korporace hubící včely i lidi, ale rovnou mimozemšťankou z galaxie v Andromedě, která tajně zotročuje lidstvo. „Vítejte v centru lidského odporu,“ přivítá ji se svým mentálně zaostalým bratrem ve sklepě poté, co ji uspal a oholil jí hlavu, aby díky vlasům nemohla komunikovat s mateřskou lodí.
Těžko si přitom představit, že herci mezi záběry nepropukali ve smích, před kamerou ale z nastaveného tónu ani na sekundu nevypadnou. Šéfka naučená na korporátní newspeak zkouší různé kličky, jak se z absurdní situace vymluvit, aby v jednu chvíli samozřejmě pochopila, že před zoufalými, avšak neústupnými vězniteli musí říct, že mimozemšťankou opravdu je.
Ve chvíli, kdy tenhle remake korejského žánrového mišmaše Save the Green Planet! začne ve druhé půli odkrývat svá tajemství, se ale odhalují i jisté limitující tendence samotného Lanthimose.
Režisér totiž v posledních filmech ukazuje, že vždycky dobře pozná, odkud vítr zrovna vane, tudíž provokuje tak nějak měšťácky, jako když Chudáčky proměnil v průhledný emancipační statement.
Bugonia se tak ve finále poddá poněkud infantilnímu nihilismu, který je asi tak radikální, jako když ve své luxusní rezidenci znuděně prohlásíte, že „nenávidíte lidi“, a očekáváte za to potlesk. Bugonia si ho zaslouží, jen když zůstává ve sklepním podzemí.
The post Šéfka korporátu, jakou svět neviděl. V thrilleru unesou Emmu Stone konspirátoři appeared first on Forbes.
