Šéf Botanické zahrady v Teplicích Petr Šíla opouští po šesti letech její ředitelské křeslo, když jej tamní radní zvolili novým šéfem nejen místního Domu kultury, ale celé kultury v Teplicích. Loňský člen Forbes výběru talentovaných mladých Čechů 30 pod 30 vůbec poprvé přibližuje, jak chce lázeňské město z pohledu kultury povznést na novou úroveň.
Petr Šíla stanul v čele teplické botanické zahrady v prosinci roku 2019 jako její vůbec nejmladší ředitel – v té době mu bylo pouhých pětadvacet let. Zahradu přebíral po Jiřím Haagerovi, který patřil ke zdejším botanickým odborníkům a o to měl Petr svůj úkol jako jeho nástupce těžší. Navíc netušil, že první roky jeho ředitelování ovlivní i covid.
I tak se mu ale během let podařilo nejen zvýšit návštěvnost třetí největší botanické zahrady v zemi z třiceti tisíc na letošních 55 tisíc návštěvníků. Pokračoval i v rozvoji zahrady, když i díky němu v příštím roce proběhne stavba nového skleníku včetně edukativního pavilonu za dohromady 220 milionů korun.
Jeho mise zde ale pomalu končí, tepličtí radní totiž v polovině října rozhodli, že Petr Šíla se stane šéfem místního Domu kultury v Teplicích, pod které spadá například i Krušnohorské, nebo chcete-li Teplické divadlo.
Fakticky se tak stane i šéfem celé kultury tohoto padesátitisícového města, které bylo v minulosti pro svůj lázeňský půvab často přezdíváno jako Malá Paříž nebo salon Evropy.
„Malá Paříž není nostalgie, je to obchodní strategie, značka opřená o lázně, tradici, hudbu a originální tvorbu,“ říká Petr Šíla pro Forbes, přes který vůbec poprvé široké veřejnosti nastiňuje priority v jeho nadcházejícím angažmá, které započne s Novým rokem.
„Teplice leží v pohraničí, které je dodnes poznamenáno poválečnými změnami, ztrátou tradic a paměti. Region si dodnes některé věci znovu skládá – od identity po podnikatelský étos, je to obrovská příležitost,“ vysvětluje jednatřicetiletý muž, jenž od začátku své kariéry dal přednost státnímu sektoru před manažerskými funkcemi v soukromé sféře.
Foto Jan Rasch
„Předávat něco společnosti pro mě znamená víc než se v soukromé firmě honit za ziskem,“ řekl Forbesu už před třemi lety, kdy jsme se za ním byli podívat přímo v Botanické zahradě v Teplicích a kde popisoval i své dřívější zkušenosti s rozvojem kultury v nedaleké obci Osek.
Služba pro stát, tedy spíše pro město, mu jde. V roce 2021 byl zvolen jednou z osobností Ústeckého kraje a své dosavadní zkušenosti a nápady chce dále rozvíjet ve své nové funkci.
„Krušnohorské divadlo chceme vrátit do role přirozeného centra Podkrušnohoří, Dům kultury bude výkladní skříní města. Dlouhodobě míříme na UNESCO a to v kontextu nehmotného dědictví. Ne kvůli plaketě, ale pro pákový efekt: potvrzení kvality, mezinárodní PR, přístup k partnerům a talentům,“ netají se vysokými ambicemi.
Práce před Petrem Šílou je na teplickém poli kultury více než dost. Ale stojí před ním i mnoho zajímavých příležitostí. Změny chce prvně přinést i do samotného Domu kultury.
„Dnes je dům kultury hlavně pronajímatelem a prodejcem cizího programu. Mohli bychom z něj ale mít otevřený městský hub, který funguje od rána do večera: foyer jako městský obývák, malé scény ve dříve odepsaných místnostech, průběžné zásahy do veřejného prostoru – Zámecké náměstí, lázeňské parky, Botanická zahrada, Doubravka… Nikoli pro pár exkluzivních večerů, ale v každodenním rytmu, který vrátí do ulic společenský ruch,“ plánuje Šíla.
Lázeňské město zasazené do Podkrušnohoří, kde se ve svých nejlepších letech scházela evropská smetánka včetně skladatele Beethovena nebo básníka Goetheho, trpělo v druhé polovině minulého století nemocemi charakteristickými pro průmyslový a těžební kraj.
Z města se stala výpadovka do Německa, dávná lázeňská sláva upadala a s ní i město včetně mnohých historických monumentálních budov, které dnes často i zchátralé čekají na nové využití.
Foto Milan Stryja
„Fond budov je skryté aktivum. Není nic snazšího než otevřít dveře dokořán, vrátit se k původním funkcím a rozsvítit i zapomenuté kouty, zkušebny, studia, komorní scény. Nejde o monumentalitu, ale o intenzitu – aby se z výjimečných večerů stala každodenní zkušenost, minimálně v rámci sezony,“ vysvětluje Šíla a hned k tomu dodává: „Tato energie se může přelít do ulic a napojit na lázně, kavárny a další společenské a komunitní prostory.“
Důležitým pilířem nové strategie v lednu nastupujícího nového šéfa teplické kultury je návrat k originalitě. A to nejen v Domě kultury a Krušnohorském divadle, které se má postupně vrátit ke kořenům a ke své původní tvorbě. Ta by měla do útrob divadla přivést nové návštěvníky.
„Znovuuvedení zapomenuté opery teplického starosty, tehdy evropsky známého skladatele, Josefa Wolframa, propojilo hudebníky, zpěváky, výtvarníky, literáty a spoustu dobrovolníků, přivedlo do sálu nejen stálé publikum, ale také lidi, kteří by na tento žánr za běžných okolností nešli,“ dává konkrétní příklad, jaký má originální tvorba pozitivní dopad na rozvoj kultury ve městě i na samotné Tepličany.
„Důležité je nechat vznikat originály ukotvené v místě – pomáhají zacelit to, co se historicky přetrhlo. Pro Teplice je to jednoznačně návrat k jejich výjimečnému statusu salonu Evropy. Ten je ale potřeba přeformulovat pro 21. století,“ míní Petr Šíla.
Velkou příležitostí a nadějí pro vzpruhu Teplic je pak chystaná stavba hotelu Hilton. V Česku půjde o vůbec první Hilton mimo území hlavního města Prahy, který má své pokoje turistům otevřít v roce 2029.
„Na první pohled to může znít jako spadlé z višně: pětihvězdičkový hotel na náměstí Svobody a ambice na špičkovou gastronomii jako by dnes v Teplicích nikdo nepotřeboval, ovšem právě tohle se může stát jedním z katalyzátorů další poptávky,“ dívá se na novou stavbu s nadějí Šíla.
„Ve městě se objeví jiné publikum s jinou délkou pobytu, jinou útratou,“ věří Šíla v pozitivní efekty chystaného hotelu, jenž vznikne na místě bývalé budovy místního Telecomu, jehož demolice právě probíhá, aby uvolnila prostor novému hotelovému svatostánku.
„Teď už jen všechen tento potenciál využít ke vzpruze života ve městě,“ říká odhodlaně na samý závěr Petr Šíla.
The post Šíla z 30 pod 30 bude novým šéfem kultury v Teplicích. Míříme na UNESCO, říká appeared first on Forbes.
