Držitelka Oscara Jennifer Lawrence by v novém filmu Die My Love chtěla podat neurvalý a nespoutaný výkon založený na fyzickém herectví a vybrala si k tomu scénář, který jí odmítá dát jakékoli mantinely.
„Seš jen chlápek, co mě před lety rozesmál na baru. Ale teď tebou opovrhuji,“ říkala Kate Winslet jako rezignovaná hospodyňka na adresu svého muže v mrazivém dramatu Nouzový východ, v němž marně hledala únik ze zdánlivě idylické předměstské reality Ameriky padesátých let. Upnula se zejména k chiméře stěhování do Paříže.
V novém filmu Die My Love podobnou deziluzi zažívá Grace v podání Jennifer Lawrence kdesi v současném americkém zapadákově. Tedy možná. Místo, kam se přestěhovala z New Yorku s partnerem Jacksonem (Robert Pattinson), je tak odtržené od světa, že by klidně mohlo být nějakým symbolem, podobně jako dům z biblické alegorie Matka!, v níž Lawrence trpěla jako zvíře před lety.
Teď už přímo štěká, chce se dodat při pohledu na situace, do nichž ji vhání režisérka Lynne Ramsay. Není ale úplně jasné, co přesně Grace trápí. Zdá se, že její stav se zhoršil po narození syna, na něhož je dost sama, označit to ale jako poporodní depresi by bylo i dle slov filmařky nepřesné. Jde spíš o nějakou formu bojkotu sebe samotné, který testuje hranice trpělivosti okolí.
Grace tak v jednu chvíli prochází loukou s nožem v ruce, aby si po chvíli lehla do trávy a začala masturbovat, jindy propadne skleněnými dveřmi a později dokonce seškrábe holýma rukama tapety z koupelny, když se s ní nevěrný Jackson odmítne vyspat. Už jsme zmínili, jak si sedne do ledničky a lije pivo na podlahu?
Místy to působí jako nějaké herecké cvičení, u něhož patrně nebylo jasné, co z dané scény vzejde, ani jestli se nakonec dostane do finálního střihu. Lawrence je ale schopná herečka, takže se zdá, že si místy dokáže poradit sama, zvlášť když může prorazit hlavou sklo do hájemství černé komedie malých provokací.
Když se Jacksona v autě dotazuje, kdy naposledy měli sex, připomíná malé neodbytné dítě, jehož neuspokojíte žádnou odpovědí – podobně jako když se ptá Jacksonovy matky (Sissy Spacek), jakým způsobem se zabil příbuzný, do jehož domu se nastěhovali. Naopak scény, v nichž prodavačka od Grace vyzvídá, zda v krámu našla, co potřebovala, aby jí zpruzelá zákaznice odsekla „Myslíte v životě?“, si mohla Ramsay klidně odpustit.
Novinka festivalové celebrity totiž neustále lavíruje mezi přílišnou doslovností a mlhavou narativní vágností, v níž se objevují zranění koně, náměsíční i tajemní motorkáři. Tvůrci obraz stlačený do formátu 4:3 často nasvěcují měsíčním úplňkem, který onu nadpřirozenost ještě zesiluje, v denních pasážích se jim zase daří hezky pracovat s barevnými kontrasty, zejména zelené a růžové.
Občas ale tenhle snímek uvedený letos v Cannes a posléze přestříhaný vyvolává dojem nedodělku, jako když Grace v jednu chvíli dojde k maringotce, kde se podle nápisu vykládá tarot, což určitě nebyla náhodná dekorace. Ramsay ale výjev okamžitě opouští, aby šla cestou digitálně nabubřelého finále, které si o dramatické ťafce třeba zrovna Nouzového východu může nechat zdát.
Na Die My Love je tak místy pohled fascinující, skoro jako kdyby před vámi někdo v reálném čase opracovával film do finálního tvaru, pak ale najednou skončil a vy jste nevěděli proč. Lawrence tedy hezky štěká, ale úplně nekouše.
The post Jennifer Lawrence v sebedestruktivní filmové spirále štěká, ale nekouše appeared first on Forbes.
