Neexistovaly ještě bankovky, toaletní papír ani islám. Už tehdy ale v Japonsku vznikaly společnosti, které vydělávají dodnes. Co mají společného s nejstaršími firmami v Evropě a Spojených státech? K přežití jim pomohla nejen píle a přizpůsobivost, ale i přízeň vladařů.
Japonský výraz 老舗, tedy šinise, je slovo, kterým Japonci uznačují společnosti, jež mají více než sto let. A těch mají mnoho – prvních pět společností, které vznikly před rokem 800 a dodnes fungují, pochází právě odtamtud.
Prastaré společnosti se v Japonsku těší velké prestiži. Žádná z nich však nedosahuje úrovně firmy Kongó Gumi. Tato stavení firma vznikla už v roce 578 našeho letopočtu, tedy v době, kdy bylo zakladateli islámu Mohamedovi osm let.
Zatímco na území dnešního Česka ještě nebyla ani Sámova říše, řemeslník Šigemicu Kongó už stavěl svatostánek Šitennódži v Ósace, první buddhistický chrám v Japonsku.
Výstavbou a údržbou těchto budov se Kongó Gumi následně živila po další stovky let. Neustálým změnám v průběhu věků se vždy dokázala přizpůsobit. Začala proto i se stavbou kanceláří, a když přišla druhá světová válka, pustila se i do výroby rakví.
Ani zpustošení Japonska způsobené dvěma atomovými bombami nedokázalo firmu zastavit, jako nepřekonatelná se ale ukázala krize trhu s nemovitostmi v osmdesátých letech. Do roku 2005 už dlužila miliardy jenů a o rok později ji vykoupila společnost Takamatsu Construction Group.
Dodnes tak v určité podobě přežila, přestože se po převzetí stala dceřinou společností korporace. Fungovat tak dlouho vydržela zřejmě i díky netradičnímu způsobu předávání vedení firmy, které nepřecházelo na nejstaršího syna, ale na nejlépe připraveného příbuzného – a tím mohla být i žena.
Druhou nejstarší společností na světě je hotel Nišijama Onsen Kejunkan z roku 705. Založil ji šlechtic Fudžiwara no Mahito, syn rádce císaře Tendžiho, a tamní horké prameny vyhledávali i jiní z podobně vysoké společnosti.

Navštívili ho například válečník Šingen Takeda, císař Iejasu Tokugawa i současný japonský císař Naruhito. Aby jejich potřebám vystačila, vždy se společnost vyvíjela. Prvotní pobyt v jeskyních tak nahradily koupelny v dřevěných chatkách a později i soukromé lázně.
Až do roku 2017 společnost řídili členové 52 generací jedné rodiny, když se však před osmi lety nepřihlásil nikdo, kdo by v jejím vedení chtěl pokračovat, stal se jejím novým prezidentem dosavadní generální ředitel Kenjiro Kawano.
Evropa
I v Evropě ale dodnes funguje několik opravdu starých společností. Tou nejstarší je více než 1200 let fungující restaurace St. Peter Stiftskulinarium v rakouském Salcburku, o které existuje první zmínka již z roku 803.
Ještě před osobnostmi, jako je bývalý americký prezident Bill Clinton nebo rakouský prezident Alexander Van der Bellen, tam měl podle místních pověstí jíst i Kryštof Kolumbus nebo Wolfgang Amadeus Mozart.
Užívat si tam mohli i víno, na kterém si v restauraci vždy zakládali. Dnes nabízejí také výběr koktejlů, klasická rakouská jídla a pro milovníky klasické hudby pořádají i večeře s Mozartem.
Na víno se specializuje také německá rodinná společnost Staffelter Hof z roku 862. Nejstarší vinárna na světě dnes vlastní dvanáct hektarů, provozuje i penzion a zaměřuje se na pěstování odolných odrůd či zemědělství bez chemie.

Třetí nejstarší společnost v Evropě najdeme v hlavním městě Francie. Monnaie de Paris, tedy pařížskou mincovnu, založil král Karel II. Holý před 1161 lety v roce 864. I když v jednu chvíli fungovalo po Francii 27 mincoven, dlouhá staletí přežila pouze ona.
Své současné místo v neoklasicistní budově Hôtel de la Monnaie mincovna získala „až“ v roce 1755 a dnes ho využívá pro výrobu francouzských, ale i monackých a andorrských euromincí.
Dům, kde funguje také interaktivní muzeum ražby mincí, pak v roce 2015 doplnil šéfkuchař Guy Savoy svou restaurací s třemi michelinskými hvězdičkami.
České podniky jsou oproti tomu mladicemi. Například zřejmě nejstarší Břevnovský klášterní pivovar začal vařit před 1032 lety a Pivovar Broumov má „pouhých“ 677 let. Obě společnosti přitom vlivem dějinných okolností svoji činnost několikrát přerušily.
Spojené státy
Jako úplně první byznys, který na území dnešních Spojených státu vznikl, bývá považována plantáž Shirley ve Virginii založená roku 1613. Ta rovněž drží prvenství nejdéle fungující rodinné firmy ve Spojených státech.
Na místě, které před příchodem evropských migrantů již obhospodařovali místní obyvatelé, nejdříve pracovali smluvní sluhové a později kolem stovky afrických otroků. Ti se dokonce jednou vzbouřili a rodinu uvěznili v domě, nakonec ale plantáž fungovala nadále.
A i když někteří členové rodiny proti otroctví protestovali, plantáž až do občanské války fungovala bez přerušení. Pak ale otroci utekli a plantáž téměř zkrachovala. Dnes jako národní památka láká hlavně milovníky historie.

Z velkých podniků zase zdroje dokládají jako první dodnes fungující kosmetickou společnost Caswell-Massey. Tu založil skotský lékař William Hunter v roce 1752 v Newportu, tehdejším hlavním městě kolonií pro nákup luxusních výrobků z Evropy.
Pouze u prodeje léků ale Hunter nezůstal a brzy začal prodávat i mýdla a vůně dovážené ze Starého světa. Po jeho smrti firma střídala majitele, na větší úspěch si musela počkat až do roku 1926, kdy otevřela svůj nejznámější, dnes už uzavřený, obchod na Lexington Avenue v New Yorku.
Pak ale znovu přišly problémy, které vyřešila až restrukturalizace společnosti v roce 1995, kdy nové vedení zavřelo patnáct prodělávajících poboček.
Mezi fanoušky produktů Caswell-Massey patřil už George Washington, z významných osobností si ji později oblíbil i další prezident John F. Kennedy nebo zpěvák a skladatel John Denver.
Ještě déle funguje hospoda White Horse Tavern ve státě Rhode Island – nejméně od roku 1673. Tehdy prameny poprvé provoz podniku zmiňují, i když jeho budova stála už od roku 1652.

Po rozšíření budovy se z ní stalo takřka hlavní místo města Newport. Zasedalo tam nejen valné shromáždění Rhode Islandu, ale z hospody se stal i soud a radnice. Když pak přišla revoluce, budovu zabrali britští vojáci.
Dnešní podobu dostala hospoda poté, co ji nechala rodina původních majitelů opravit a znovu z ní udělala jedno z nejoblíbenějších míst ve městě.
The post Starší než náboženství. Nejdéle fungující firmy přežívají i díky netradičním zvykům appeared first on Forbes.