Poprvé ve své historii se mezinárodní festival animovaných filmů Anifilm zaměří na sci-fi. Žánr, který je stejně jako animace ohraničen pouze jedním prvkem: fantazií. Čtyřiadvacátý ročník festivalu stejně jako předchozích pět proběhne v Liberci. Od 6. do 11. května nabídne to nejzajímavější ze světové animace v osmi kategoriích od celovečerních filmů přes krátkometrážní snímky a počítačové hry až po virtuální realitu.
O hlasy porotců budou kromě zahraničních usilovat i díla českých tvůrců, třeba film Kristýny Dufkové Život k sežrání nebo krátké snímky Hun Tun od Magdaleny Hejzlarové či Hurikán Jana Sasky. Na Anifilm má navnadit i znělka. Ta je každý rok jiná, od jiného tvůrce. Letos vsadili pořadatelé na animátora a filmaře Marka Bergera.
Za sebou má třeba svůj kreslený film Pérák: Stín nad Prahou, autorsky se podílel rovněž na animovaném online seriálu Legendy staré Prahy. Pro celovečerní animované snímky Moje slunce Mad či Pyšná princezna pak vytvořil filmové storyboardy.
Anifilm pro něj není neznámý, jako divák na něj jezdí už od roku 2007, kdy začal studovat animaci na filmové škole ve Zlíně. „To byl ještě v Třeboni. Když se pak přestěhoval do Liberce, byl to pro nás věrné trochu šok. Na rozdíl od Třeboně, která byla spíš ospalým lázeňským městečkem, je Liberec mnohem rušnější a živější, a taky je tu víc aut,“ říká Marek Berger.
Měl jste někdy v soutěži festivalu svůj film?
Před deseti lety jsem měl přednášku o aktuálním projektu, co jsem tehdy dělal, což byly Legendy staré Prahy. Animovaná série, která je k vidění na Netflixu a na YouTube. Loni jsem pak prezentoval svůj komiks Octobriana, k němuž byla beseda s diváky a cenu jsem vyhrál za nejlepší české zakázkové dílo, což byl asi čtyřicetivteřinový klip, který se ohlížel za ikonickými momenty takzvané Stínadelské trilogie.
A to byl i důvod, proč vás oslovili, abyste vymyslel znělku pro letošní ročník?
Myslím, že ano. Oslovili mě přímo, zda bych nedělal letošní vizuál, protože si asi řekli, že takhle krátký formát mi jde a že dokážu udělat spot, který je graficky výrazný a vejde se do minuty. Pavel Horáček (programový ředitel) mi řekl, že když do toho půjdu, tak to bude sci-fi. Asi váhali mezi více tématy, podle toho, který tvůrce vizuálu by se chytil.
Vám je téma sci-fi blízké?
Velmi mi sedlo, i když samozřejmě dělat v Česku sci-fi, to je hodně… sci-fi. Ale u animace je to trochu volnější, tam se s tím dá pracovat tak kreativně, že to, co by v hrané tvorbě nebo spotu stálo miliony, desítky milionů korun, tak tady se dá jednoduše nakreslit.
Byl jste nějak limitovaný? Třeba obsahově? Nebo jste měl naprosto volnou ruku?
Dostal jsem svobodu, ale muselo to projít nějakým schvalováním. A já jsem byl sám překvapen, že mi to vlastně prošlo, protože jsem zvolil takové neobvyklé vyústění znělky a neobvyklý vzkaz, který působí naprosto nihilisticky. Myslím si, že nikdo nečeká, když vidí, jak ten spot začíná, jak je roztomilý, že tak drtivě končí. Když jsem to vymyslel během prvních pár dní od zadání, tak jsem si říkal, schválně, jak se to chytne.
Napsal jsem si k tomu takovou synopsi, kterou jsem nazval od Julese Verna k Liou Cch´-sin, což je autor trilogie Temný les, v Česku známé jako Problém tří těles. V podstatě se tomu říká misantropická sci-fi.
A vzkaz této trilogie je, že lidstvo je od podstaty nebezpečný druh. Opírá se to o teorii, že bychom o sobě vůbec neměli dávat vědět do vesmíru, protože pokud tam žije jiná inteligentní entita, tak je pro nás extrémně nebezpečná a na devadesát procent by nás chtěla úplně anihilovat.
Podobné poselství jste si tedy vypůjčil pro znělku Anifilmu?
Ano, protože jsem si zároveň řekl, že znělka bude obsahovat něco symbolického, tedy vývoj žánru sci-fi jako takového, jeho staletou historii. Proto začíná cestou na Měsíc, což odkazuje k románu Julese Verna, ale hodně taky k němému filmu od Georgese Mélièse, kde je takový ten ikonický motiv, jak se raketa zapíchne do tváře měsíce, do jeho oka, a celé je to až divadelně stylizované a neuvěřitelně hezky naivní.
A já si řekl, že začátek bude optimistický až budovatelsky nadšený, že je vlastně nádhera kolonizovat vesmír. A pak se to postupně přehoupne do té dystopie až apokalypsy.
Jak dlouho jste na tom pracoval? A kolik jste měl verzí?
Když to sečtu, maximálně dva měsíce. Původně jsem to chtěl stihnout za jeden, ale do toho se nám narodila dcera, takže se mi ten čas trochu rozložil. Pracovat pro Anifilm, pro vizuál celého ročníku, znamená vytvořit obrovské množství plakátů, merchandisingu, jako jsou návrhy třeba potisku na trička, na čepice. To jde všechno za vámi.
Do toho jsem ještě přichystal výstavu, kde je například k vidění storyboard právě ke znělce. Pro návštěvníka může být zajímavé vidět, kolik vzniklo verzí, že nějaký záběr je tam navíc, nějaký vypadá jinak. Mimozemšťan má trochu jiný design. A co mi asi zabralo nejvíce času, byly sociální sítě.
Ty ale vy nespravujete, nebo ano?
Nene, ale každá novinka, každá informace potřebuje svůj obrázek, ideálně v několika formátech, aby se z toho dala udělat instastory, aby to bylo na výšku. A třeba když jsem řešil ubytování pro návštěvníky, tak jsem přemýšlel, jak to mám kombinovat s tématem sci-fi.
Naštěstí mě napadlo, že by to mohl být Večerníček na jednokolce, jak letí přes měsíc a nese mimozemšťana E.T., který volá domů. A to vše se postupně zveřejňovalo už od konce října, kdy se téměř každý den objevila nějaká novinka, buď obrázek, nebo animovaný gif.
Z toho všeho jste nachystal i výstavu?
Ano, některé nápady se mi vizuálně líbily tak, že jsem je použil jako obrázky. Výstava bude k vidění ve foyer libereckého zámku.
Když se ještě vrátíme k inspiraci pro znělku. Použil jste do ní ještě něco z historie sci-fi?
Kromě již zmíněných autorů mě inspiroval ještě jeden konkrétní film. S tím se pojila hned moje první otázka, když mi znělku zadali, a to, zda se na festivalu bude promítat Divoká planeta. V roce 1973 ji natočil francouzský režisér René Laloux a unikátní na snímku je, že animovaný byl v Československu.
V něm je jeden velmi ikonický výjev, kdy tam hrají zásadní roli obři, modří obři. A ti si z postapokalyptické planety Země dovezli lidi, které chovají doma, jako máme my křečky. A někteří se chovají krutě, třeba s nimi pořádají zápasy, někteří něžně. Hlavní hrdina je zrovna takový mazlíček, který má láskyplný vztah se svojí obří dětskou majitelkou.
Takže proto mimozemšťan v ruce obryně?
Ti modří obři, kterým se ve filmu říká dragové, jsou velmi výrazní. Mají planoucí rudé oči, což je děsivé a zároveň surrealisticky zajímavé. Tak jsem si rovnou řekl, že na vizuál použiju jako motiv mimozemšťana. Tak ho mám na plakátech, hraje zásadní roli ve znělce. Ale jsou tam i jiné vychytávky. Třeba jako překvapení pro znalce je i písmo letošního Anifilmu.
Foto Anifilm
To samé bylo použité pro plakát filmu Metropolis z roku 1927, německý němý film od Fritze Langa, jedna z nejzásadnějších science fiction, co kdy vznikla. V podstatě jsem znělku sestavil z těchto popkulturních odkazů, až by se dalo říct, že to je taková koláž. Ale zároveň jsem se snažil přinést i něco ze sebe, aby to nebyl jenom takový recyklát. Inspiroval mě i Ještěd a krajina kolem Liberce.
A jak jste ikonickou stavbu Karla Hubáčka do znělky zakomponoval?
Mám tam takovou exotickou mimozemskou krajinu, která ale zároveň dost připomíná právě tvar Ještědu a zároveň i možná trochu České středohoří, které z vrcholu vidíte.
Nicméně inspiroval mě třeba i architekt Jan Kaplický, dokonce jsem původně zvažoval v jedné verzi, že se tam objeví chobotnice, co měla stát na Letné, akorát to bude živá bytost, pohyblivá. Nějaké drobné reminiscence z toho zůstaly ve vizuálu znělky, v těch organických tvarech, které se tam objevují kolem mimozemšťana.
Vlastně je dobře, že se Anifilm přesunul tehdy do Liberce, protože na téma sci-fi je to ideální místo, se všemi svými stavbami. Škoda že už nestojí původní obchodní dům Ještěd, ten by byl rovněž inspirativní.
Znělka má i svoji hudbu. Vybíral jste si jejího autora sám?
Ano. Totiž můj kamarád, spolužák, kolega Jan Saska, autor filmu Hurikán, s nímž aktuálně velmi boduje, má mladšího bratra Jirku, který je velmi šikovný muzikant a sound designer pro herní společnosti. K tomu má ještě rapovou formaci jménem Crystal Kidz, což je dost nekorektní drsná záležitost. Říkají si Butovický hardcore. Je to nepublikovatelně sprostý rap, ale neuvěřitelně vtipný. Jinak velmi často vystupuje se slavným autorem MC Geyem, který teď dokonce vyhrál za svou poslední desku cenu Anděl.
Foto Marek Berger
Foto Marek Berger
Ale zpět k Jirkovi. Řekl jsem mu, že bych chtěl vzít melodii Večerníčku, takovou tu něžnou, pohádkovou a udělat z ní něco, co bude znít jako Blade Runner z osmdesátých let. Aby to znělo jako Vangelis a aby to bylo temné, zneklidňující. Abychom získali kontrast robota, který se usmívá, ale ve skutečnosti je to nemilosrdná umělá inteligence schovaná v růžovém skafandru.
Tu barvu jste zvolil schválně?
Jasně. Aby umocnila ten kontrast bezelstné roztomilosti s absolutní krutostí. Jirka se toho zhostil s naprostou bravurou a udělal to přesně, jak jsem chtěl. A to přesto, že jsem byl náročný spolutvůrce, stále jsem mu dával nějaké připomínky a měl velmi konkrétní představu, jak to má znít.
Když odejdeme na chvíli od Anifilmu. Co vás, kromě něj zaměstnává teď nejvíc?
Teď jsem třeba několik měsíců pracoval na obrázkové videohře pro Národní filmové muzeum, kde si můžete vyzkoušet nejrůznější optická zařízení, praxinoskopy a tak. A oni se zároveň hodně zajímají o filmovou historii a edukaci, takže vyvíjejí netradiční hru, kde hrajete za filmového režiséra, který v Praze studuje FAMU během pražského jara a stojí před dilematem, jestli si zadá s režimem, nebo ne.
Jestli odprezentuje film, který bude mít úspěch na festivalech, ale půjde do trezoru, anebo jestli bude spolupracovat, bude mít teplé místečko někde na Barrandově, ale bude pošpiněn, protože se to odehrává rok po okupaci. Je to velmi neobvyklá hra, protože se skládá jen z obrázků.
A ty jste vytvářel vy?
Ano, a jsou docela netypické v tom, že to je jako z pohledu hlavního hrdiny. Takže vždycky sedíte v kavárně a někdo se na vás dívá. Předtím debatujete v kavárně Slavia se spolužačkou, to je varianta A. A varianta B, že tam debatujete s profesorem, který vám pomůže, ale je zároveň namočený do toho režimu. Má to takovou lehce hororovou atmosféru, hodně nás inspiroval film Spalovač mrtvol. V podstatě se to celé skládá z takových portrétů, že vy vždycky jako hráč někam přijdete a tam s někým rozmlouváte.
Udělali jsme si k tomu i svůj casting, kdy třeba postava promítače v kině má tvář herce Pavla Landovského, nebo jsme obsadili do některých rolí své spolužáky ze školy. A nedávno jsem vydal svou další komiksovou povídku, která se jmenuje Karel Hynek Wáchal, mág a je to taková kombinace Josefa Váchala s Máchou.
Dá se dnes animací v Česku uživit?
Myslím, že skoro se dá říct, že zažíváme nějaký zlatý věk, a doufám, že bude ještě líp a že nám do toho nehodí moc vidle AI. Nicméně otevřely se technologické možnosti, a už neplatí, že se v Česku točily hlavně loutkové filmy, jen třeba jednou ročně. Dnes se to víc rozjelo, filmů vzniká mnohem víc, třeba Život k sežrání, Tonda, Slávka a Kouzelné světlo, Myši patří do nebe.
Vedle toho vznikají kreslené filmy jako Moje slunce Mad od Michaely Pavlátové, na němž jsem se podílel jako animátor a storyboardista i já. K tomu jsou různé animační technické hybridy, třeba se hodně používá plošková animace, ne vystřihované plošky, ale digitální, která se organicky kombinuje s kreslenou animací. Na animátory tak jsou kladeny čím dál větší technické nároky, musejí ovládat různé softwary, je to celoživotní edukace.
Co konkrétně živí vás?
Mojí živností jsou z velké části kresby storyboardů, občas nějaké ty ilustrace nebo plakáty. Komiksu se věnuju spíš pro radost, to mi moc nevydělává. A v posledním roce jsem dělal i výtvarníka pro dva kreslené filmy, kdy jsem měl vytvořit pozadí. To je někdy docela fajn, si tak odpočinout a dělat grafiku do záběru.
Začali jsme Anifilmem, tak jím i skončíme. Potkáte se na něm při nějaké příležitosti s diváky?
Letos tam budu účastníkem takzvané Fuck Up Night. Budu tam vyprávět, jak se mi něco nepovedlo. A mám nachystanou historku, u níž přemýšlím, zda je dostatečně fuckupová. Ale myslím si, že ano. Jen prozradím, že to bylo v době, kdy jsem dělal animovaný spot na téma Rychlých šípů. Absurdně obrovské množství času jsem tehdy věnoval opravdu krátké věci. Ale kývl jsem na to z čistého entuziasmu, nic jsem za to neměl.
Když jsem dokončil film Pérák, tak mě tehdy oslovili ze skautské nadace, že to viděli, že je to nadchlo, že tam viděli odkazy i na Foglara. Tak jestli bych nechtěl vytvořit spot k jeho osmdesátému výročí, ale že nemají bohužel žádné peníze. Představovali si, že vytvořím něco jednoduchého, ale já se do toho ponořil a chtěl vytvořit něco skutečně kreativního.
Nebudu říkat celou historku, to bych zkazil překvapení, ale jen prozradím, že jsem ten spot nakonec odevzdal až o pět let později. A na to konto vytvořil znělku, která vyhrála na Anifilmu. Takže to vlastně mělo i happy end.
The post Večerníček říznutý E.T. a Blade Runnerem. Jak vznikala znělka letošního Anifilmu? appeared first on Forbes.
