Náhoda, bezprostřednost a velké štěstí – tak by šlo charakterizovat příběh, jenž stojí za otevřením nového podniku s názvem Moe, ale především za jeho majitelkou Kristýnou Doupovcovou.
Adresa nedávno otevřené kavárny s restaurací v ulici Veverkova na pražské Letné je mnohým Pražanům už léta dobře známá. Posledních dvanáct let na ní totiž manželé Jakešovi provozovali zavedený podnik Bistro 8 – jedno z prvních hipsterských bister v Praze.
Bistro ale Jakešovi loni v listopadu zavřeli, čímž se Kristýně Doupovcové, někdejší manažerce a šéfkuchařce nedaleké kavárny Cafe Letka, naskytla příležitost rozjet v již na gastroscéně etablovaném prostoru s černě olemovanou prosklenou výlohou, otevřenou přímo do ulice, něco vlastního.
A tak jen pár měsíců nato už zde své první zákazníky a zákaznice uvítalo kulinářské studio Moe, jak se podnik sám prezentuje na Instagramu.
Jednatřicetiletá Doupovcová o sobě říká, že je střelec ve znamení i v životě, že se do všeho, co dělá, vrhá po hlavě. Právě spontánnost a život bez plánu hraje v jejím osobním příběhu i podnikání zcela zásadní roli.
Do hlavního města se přestěhovala z Brna v době pandemie. Pro samotné stěhování se ale rozhodla doslova večer předtím, než si sbalila věci. „Byla jsem tu na nějakém rande. To nakonec trvalo pět dní – dobrý rande! Během toho jsem šla na prohlídku bytu – a ten byt jsem vzala,“ směje se mladá žena s prsty bohatě posetými tetováním.
Tato filozofie jakési absolutní bezprostřednosti platí i pro otevření vlastního podniku. Na otázku, jestli bylo Moe splněným snem, Doupovcová jen vrtí hlavou. Když se přestěhovala do Prahy, hledala práci jako copywriterka, ale kvůli přetrvávajícímu lockdownu nemohla nic sehnat.
„Nastěhovala jsem se do bytu hned u Cafe Letka. Jít pracovat tam nebyl ale až plán ani bé, ale zet,“ říká s úsměvem podnikatelka a vypráví, jak se do kavárny, v jejímž čele pak stála několik let, přišla zeptat, jestli náhodou někoho nehledají. Hledali. Šéfkuchařku – Doupovcová se tehdy seniorní pozice nezalekla a bez velkých zkušeností se nakonec stala šéfkou kuchyně a později i manažerkou kavárny.
Foto se svolením Kristýny Doupovcové
O chystaném zavření a hledání nového nájemce do někdejšího Bistra 8 se dozvěděla náhodou, když měla coby manažerka Cafe Letka schůzku s kreativcem Jáchymem Jakešem z Jumping Jacks kvůli brandingu. Studio stojí třeba za vizuální identitou fanouškovského merchandise k dvacátým narozeninám restaurace Brasileiro ze sítě Ambiente.
„Jáchym mi mezi řečí řekl, že se jeho rodiče chystají zavřít Bistro 8 a hledají za sebe náhradu, prý jestli nevím o někom, kdo by měl zájem. A já že asi jo. No a to bylo celý,“ popisuje podnikatelka, jak se k prostoru dostala.
Manželé Jakešovi opustili podnikání jednak kvůli chybějícím tržbám – lidé se po covidu již nikdy v plné míře nevrátili a náklady na energie a suroviny raketově vzrostly, ale také kvůli únavě – po takové době nedokázali držet krok s odvážnějšími koncepty, jež během posledních patnácti let v Praze vyrostly, přiznal po zavření bistra pro Forbes Life Petr Jakeš.
Právě elán, nadšení, ale hlavně odvaha Kristýně Doupovcové rozhodně nechybějí. „I když je člověk hrozně unavený, tak ta energie je jiná, když to děláte sami pro sebe,“ krčí rameny majitelka Moe. To, co jí však na začátku chybělo, byly peníze, se kterými by podnik rozjela. „Jsem z hodně chudé rodiny a že bych na tohle měla budget, mě nikdy ani nenapadlo,“ konstatuje.
Foto se svolením Kristýny Doupovcové
Na otázku, jak tedy peníze na rozjezd – celkově zatím Doupovcová do podniku investovala přes dva miliony korun – získala, odpovídá s pobavením: „Mám v životě hodně štěstí na lidi. Řekla jsem o zavření Bistra 8 jednomu chlápkovi v Cafe Letka a on řekl jo, pojďme se sejít. No… a teď je to můj investor. Fakt. Mým investorem je štamgast z Letky.“
Novou nájemkyni na místě čekaly velké stavební práce. Původní Bistro 8 totiž svoji provozovnu rozšířilo do vedlejšího domu. Doupovcová se ale i přes původní záměr s majiteli sousední budovy na pronájmu nedohodla, a tak byly oba prostory opět odděleny stěnou.
To byl pro nově vznikající podnik velký zásah do rozpočtu, protože v prostorách vedlejšího domu byly umístěné toalety, které tak Doupovcová musela vybudovat znovu.
A tak, když se na začátku května Moe poprvé zkušebně otevřelo zákazníkům, byla otevíračka v ještě ne zcela zfinalizovaném interiéru motivována předně potřebou začít vracet vícenáklady, které spolkly přípravné práce. „Návratnost mám spočítanou asi na dva roky, ale soudě dle návštěvnosti to možná bude rychlejší,“ věří majitelka.
Poloviční prostor rozhodně není to jediné, co Moe odlišuje od někdejšího Bistra 8. Přestože bistro stálo u zrodu první vlny berlínských kaváren v Praze a i Kristýna Doupovcová pro inspiraci často míří do německé metropole, kde sama nějaký čas žila, nebo do Kodaně, posun v estetice je zřejmý na první pohled.
Foto se svolením Kristýny Doupovcové
Moe je minimalistické, zdi jsou šedé, trubkové židle a stoly ve funkcionalistickém stylu přímo vyzařují esenci Berlína, káva se zde servíruje v barevných šálcích nepravidelných tvarů z dílny začínající keramičky Veroniky Maříkové. V prosklených výklencích hoří velké svíčky a všude voní palo santo – vonná dřívka pro vykuřování.
Interiér je tak nápadně blízký současné instagramové estetice slow living, hygge či ritual aesthetic. A není divu, osobní profil Doupovcové, na kterém se velmi otevřeně svěřuje se svými životními radostmi i těžkostmi, se nese v podobném duchu. Začínající podnikatelku navíc na Instagramu sleduje přes čtyři tisíce lidí, což ji už řadí mezi takzvané mikroinfluencery.
Doupovcová říká, že si za roky na zmíněné sociální síti vybudovala svou bezpečnou komunitu a že o to samé se snaží i v Moe. „Já vlastně nechci, aby to tu bylo úplně pro všechny. Chci, aby sem chodili lidi, kteří za tím dokážou vidět poctivou práci a energii,“ shrnuje kavárnice.
Foto se svolením Kristýny Doupovcové
Koncept Moe, jak říká sama majitelka, je zatím poměrně neuchopitelný a dost široký. Od domácího pečiva severského střihu – kardamomových šneků s matchou či koblih plněných krémem – po caprese s burratou z pražského Mozzarellartu.
Když se ale kavárnice zeptáte, na čem její podnik stojí a padá, odpovídá bez přemýšlení, že jednoznačně na lidech. „Pro mě je důležité mít v týmu fajn lidi, které ta práce baví. Tohle říkám na každém pohovoru,“ dodává.
Milý a usměvavý číšník podle ní předučuje celkový zážitek. „Můžeme mít sebelepší kafe a sebelepší domácí pečivo, ale jakmile to nepřinese člověk, který má dobrou energii a je milý, tak je to nakonec úplně jedno,“ myslí si podnikatelka. Obráceně to podle ní funguje stejně. „Něco se může totálně pokazit. Ale milý číšník dokáže spravit pocit zákazníka natolik, že se i přes to zase vrátí,“ konstatuje.
Doupovcová otevřeně přiznává, že sama sebe sice často staví až na poslední místo a work-life balanc se jí v životě hledá jen těžko, ale že do svých zaměstnanců chce investovat, a proto jim už od začátku podnikání nabízí zaměstnanecké poměry.
„Zaměstnávat je drahé, ale za mě je to minimální péče, kterou můžu nabídnout lidem, kteří pro mě pracují. Přijde mi smutné, kolik z nich bylo v šoku, když jsem jim to nabídla,“ popisuje kavárnice, z jak nevyhovujících pracovních podmínek většina jejích zaměstnanců a zaměstnankyň přišla.
Zdá se, že se srdečné mladé ženě, která o sobě s nadsázkou říká, že se v životě řídí mottem „filter people, not coffee“, její netradiční přístup vyplácí. Zatímco spolu sedíme nad kávou v její jen pár týdnů otevřené kavárně, ji tu a tam zdraví někdo z personálu i hostů. Usměvavá Kristýna Doupovcová se v tom každodenním kavárenském ruchu jeví jako pevný, a přitom neustále pulzující středobod dění.
The post Z Bistra 8 je dnes Moe. Kavárna vznikla díky náhodě, odvaze i dobrým lidem appeared first on Forbes.
