Ve Francii tenhle film jen za první víkend viděl milion diváků. Nelze si představit, že by Zběsilá láska takhle zarezonovala v Česku, strůjci téhle ambiciózní fúze romantického dramatu a gangsterky ale oslní tím, jací jsou střelci.
Ona slušňačka, on grázlík, jehož vykopli ze školy. Když se potkají poprvé, navzájem se pozurážejí, jak už to tak ale bývá, tohle napětí rozžhaví i romantickou jiskru. Jenže do nekonečného léta vyplněného ikonickou osmdesátkovou hudbou vstoupí zločin, jenž je na dlouhou dobu rozdělí, aby se zase sešli za konstelace, která jim už nepřeje…
Člověk by chtěl nastínit děj nového francouzského filmu Zběsilá láska originálnějším jazykem, který by se vyvaroval slovních obratů jako z harlekýnek, pravdou ale zůstává, že v samotném základu režisér Gilles Lellouche chřestí jednou z nejvíc vyvařených narativních koster. Naštěstí to ale není moc slyšet přes všechno to maso kolem.
Jiná národní kinematografie včetně té americké by látku zpracovala do sterilní romantiky s několika hezkými tvářemi natočené za pár šupů, Francouzi tady ale zase jednou dostáli své pověsti největších filmových bonvivánů, kteří vcelku obyčejné love story bez mrknutí oka dopřejí formální odpich za desítky milionů eur, jenž se zastaví na takřka tříhodinové stopáži.
Už úvodní titulky ustanoví grandiózní kamerový nájezd na doky, kde se budou později na pozadí dělnické demonstrace krást peníze. V jedné z prvních scén zase vidíme brutální bitku jen v odrazu siluet oslněných střelců, aby se pak kamera vydala hlouběji do minulosti jednoho z pistolníků, aniž by se vzdala touhy se pořád nějak krkolomně předvádět.
První hodinu a půl na sebe přitom filmaři ani tolik upozorňovat nemusí, protože veškerou jiskřící živočišnost zajistí dva mladí herci v rolích Jackie a Clotaira, v jejichž podání první láska šimrá očekáváním i humorem – je tu třeba skvělá scéna, v níž Clotaire pro Jackie nahrává kazetu s písní Nothing Compares 2 U, za což ho chce rodina vypeskovat. Když ale zjistí, že jejich hajzlík má holku, atmosféra se úplně obrátí.
Poněkud jiná změna nálad však přijde v polovině stopáže, kdy radostné střihové montáže ustanou a představitelé hrdliček se vymění – zestárnou o deset let do podoby hvězdné dvojice Adèle Exarchopoulos a Françoise Civila, na něž už více či méně tragicky dopadla některá životní rozhodnutí, která je oba uzamkla tam, kde skončit nechtěli.
Pro diváka je však rušivé spíš to, že jsou najednou staří a jiní až příliš – když Clotaire usedá se svými podobně výrazně odrostlými sourozenci ke stolu, vypadá to jako meme se Stevem Buscemim, v němž se letitý herec se skejtem ptá „How do you do fellow kids“, když prochází školní chodbou.
Co se také dřív dokázalo formulovat jedním pohledem, musí se nyní klopotně přeříkat, takže Jackie na pohotovosti s vážnou tváří Clotairovi sdělí, že je v něm „krása, ale i ošklivost, která nyní vyhrává“. Úplné finále v supermarketu, v němž má být výhrůžka násilím vlastně romantická, vám však otevře oči v tom, že se nemáte tomuhle filmu pokoušet zchladit žáhu. Bez moralizování se jde zkrátka all in.
The post Zběsilá láska uhranula miliony Francouzů. Proč takový film nikdo jiný nenatočí? appeared first on Forbes.
