Na počátku normalizace se vystudovaná psycholožka Dana Němcová spolu s manželem sblížili s lidmi kolem českého undergroundu. Byli to právě oni, kdo organizoval během soudního procesu mezi protirežimně orientovanými osobnostmi podporu pro zatčené členy hudební skupiny The Plastic People of the Universe.
Podpora následně přerostla ve vznik Charty 77, kterou Němcovi jako jedni z iniciátorů podepsali mezi prvními. Mělo to okamžité důsledky - vyhození z práce, domovní prohlídky, opakované výslechy a soustavná šikana.
Přesto se rok po založení Charty 77 Němcová podílela na vzniku Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. "Dostávaly se k nám informace o soudních postizích a šikaně ze strany Státní bezpečnosti, když lidé rozšiřovali text Charty. Proto jsme dospěli k závěru, že věci nesmíme nechat zajít tak daleko jako v padesátých letech, kdy byli lidé stíháni doslova za nic," vzpomíná v knize Děj se co děj, nesmíte se bát, která vyšla v roce 2021.
Výbor pomáhal hledat právníky a obhájce pro stíhané, od nich pak získával přesné informace o soudních procesech, které následně šířil do zahraničí. Později se i sama Němcová dostala před soud. V roce 1979 ji zatkli a během procesu s výborem odsoudili na dva roky za podvracení republiky.
Proces vyvolal v Československu i v zahraničí obrovskou solidaritu, což ji přimělo během výslechů změnit taktiku. "Dřív jsem nevypovídala, ale uvědomila jsem si, že protokoly zůstanou a je potřeba, aby jednou, až se celé dění bude znovu prošetřovat, bylo zřejmé, co se stalo a o co se jednalo," vzpomíná.
Během Palachova týdne, v lednu roku 1989, Němcovou znovu zatkli, když šla jako mluvčí Charty 77 položit květiny k pomníku svatého Václava. Po sametové revoluci se na dva roky stala poslankyní Federálního shromáždění. Později se věnovala především pomoci druhým, vedla správní radu Výboru dobré vůle Nadace Olgy Havlové a pracovala v Poradně pro uprchlíky. Za činy v protikomunistickém odboji jí byla udělena řada ocenění, včetně medaile Za zásluhy od tehdejšího prezidenta Václava Havla.
Když Němcová později vysvětlovala, proč se do boje proti komunistickému režimu zapojila, tvrdila, že tak činila především kvůli svým dětem. "Aby se za mě nemusely stydět, aby měly šanci žít v jiné době, aby věděly, že mají svou důstojnost a za něčím si musí stát," popisuje.
