Kolik by musel stát zaplatit za odkup cenných papírů ČEZ od minoritních akcionářů a jak by takový krok ovlivnil český kapitálový trh? Podle expertů oslovených Forbesem by zestátnění energetického gigantu přišlo na stovky miliard korun a mohlo by zásadně oslabit pozici pražské burzy. V naší anketě jsme jim položili několik otázek:
- Za kolik korun by měl stát odkoupit od minoritářů jednu akcii ČEZ, kdyby mělo dnes dojít k zestátnění?
- Jak velkou hrozbou by takový krok byl pro český kapitálový trh?
- Vidíte v případném zestátnění i příležitost pro strategičtější energetiku a stabilnější ceny energií?
Tohle jsou jejich odpovědi:
Bohumil Trampota, Komerční banka
Dnes stojí jedna akcie společnosti ČEZ asi 1300 korun. Pokud bychom si vzali příklady z Francie, která nedávno zestátnila tamní energetiku EdF, tak by byla prémie k tržní ceně dvacet procent.
Nicméně prémie by se s největší pravděpodobností aplikovala na průměrnou tržní cenu ČEZ za nějaké období, řekněme za posledního půl roku. V tom případě by se jednalo o asi 1250 korun (průměr za půl roku). Dohromady s prémií by pak výkupní cena byla asi 1500 korun na jednu akcii ČEZ. Dohromady by stál třicetiprocentní podíl minoritářů v ČEZ asi 240 miliard korun.
Prémie se platí za to, aby stávající akcionáři měli motivaci prodávat. Cílem je jim cenu „osladit“ tak, aby prodali.
Průměrný denní objem s akciemi ČEZ je za poslední rok asi 36 % všech obchodů na pražské burze. A bez překvapení by výpadek takového objemu výrazně změnil atraktivitu pražské burzy, tedy i aktivitu investorů. Otázkou je, jak by reagovaly ostatní společnosti, které se na tuzemské burze obchodují. V pesimistickém scénáři si dokážu představit odliv i ostatních emisí v reakci na tento krok.
Petr Koblic, generální ředitel Burzy cenných papírů Praha
ČEZ patří mezi největší středoevropské firmy. Je součástí portfolií prakticky všech mezinárodních fondů, které v našem regionu investují. Akcie ČEZ vlastní více než 160 tisíc individuálních investorů. Absenci takové firmy by pocítila každá evropská burza.
Co se týče cen energií, je třeba jasně říci, že neexistuje žádná spojitost mezi formou vlastnictví jednoho z producentů elektřiny, byť největšího, a konečnou cenou této komodity pro spotřebitele. To jen na okraj.
Způsobů, jak dosáhnout nižších cen elektřiny pro koncové zákazníky a současně rozvíjet energetický sektor a nezatěžovat výrazně bilanci státu ani samotného ČEZ, existuje více. Zestátnění jedné z nejlépe fungujících energetik v Evropě, bez jasného prokázání výhod takového řešení, je ultra drahé a nešťastné řešení.
Jan Palaščák, skupina Amper
Stát by měl vykoupit minoritní akcionáře za cenu X+Y+Z, kde X je fair tržní cena před windfall tax, Y jsou náklady státu na dodatečné odškodnění minoritních akcionářů v soudním sporu vedeném v hypotetickém dokonalém právním státě a Z jsou úroky.
Samozřejmě cenu není vhodné indikovat z pozice politiků. Za sebe přesnou číslovku také neznám. Každopádně by to nemělo být o diskusi o jednom velkém čísle, to jen zvyšuje sázky na všech stranách a riziko morálního hazardu. Na burzu je třeba umístit privatizaci valné části zestátněného ČEZ.
Protože mám jen pár akcií ČEZ, vidím v tom hlavně příležitost pro nastavení strategie a velký úklid v české energetice. Potřebujeme rozetnout gordický uzel vztahu stát a ČEZ, respektive vláda a management ČEZ.
Vláda by měla ČEZ vést k výkupu minoritních akcionářů ze strany ČEZ a následně si ponechat strategická aktiva, tedy jádro a plyn a vše ostatní privatizovat, čímž se náklady na celou operaci můžou z větší části rychle vrátit. Výsledkem bude silný štíhlý státní ČEZ a současně otevřenější elektroenergetické trhy na všech úrovních.
Petr Bártek, Česká spořitelna
Stát by měl nabídnout minoritním akcionářům prémii v souladu s obvyklými prémiemi na vyspělých trzích. U posledních srovnatelných transakcí se pohybovala kolem třiceti procent nad váženým průměrem ceny akcií za několik měsíců, u nás obvykle za posledního půl roku.
Nabídku by neměla podat samotná firma, ale stát jako akcionář. Management firmy by měl u investic sledovat maximalizaci hodnoty firmy, což je při aktuálním ocenění akcií ČEZ velmi diskutabilní.
Případné zestátnění ČEZ je jasnou hrozbou pro český trh, pokud se v mezidobí neobjeví jiná řádově stejně velká emise s primárním zalistováním v Praze.
Bez toho by český trh spadl z rozvíjejících se mezi takzvaně okrajové trhy s velkým dopadem na schopnost místních firem financovat svůj rozvoj na burze bez zadlužování nebo se například nechal spolknout šťastnějším veřejně obchodovaným zahraničním konkurentem. Také by se velmi omezila možnost místních fondů, tedy našich úspor, investovat do domácí ekonomiky.
Nemyslím si, že by plné státní vlastnictví výroby ČEZ nějak zlepšilo stabilitu sektoru nebo jeho strategii. Státní firmy často investují do nevhodných projektů, jen aby se investovalo. U nás může být příkladem snaha stavět další velké jaderné bloky v Temelíně, když ještě nevíme, jestli budou vůbec potřeba.
My potřebujeme v horizontu několika málo let nahradit dosluhující uhelné elektrárny plynem a dalšími menšími zdroji, což už nyní ČEZ dělá i se sedmdesátiprocentním státním vlastnictvím. Těch zhruba deset miliard eur potřebných pro výkup minorit by ČEZ mohl později použít například na malé modulární jaderné bloky a minoritní akcionáři by tomu ještě zatleskali.
Radim Dohnal, Capitalinked
Nadále zastávám názor, že by vláda zestátňovat ČEZ neměla, či až nesměla. Myslím, že očekávání trhu není oněch 1538 Kč za akcii podle indikace Karla Havlíčka: 250 miliard korun je pod očekáváním trhu. Domnívám se, že by se opatrně mělo počítat s odkupní cenou spíše kolem 1700 korun.
Pokud by na pražské burze skončilo obchodování s ČEZ, byla by to pro ni obrovská rána. V žebříčcích by se burza zásadně propadla a náš trh by vypadl z několika indexů. Tím bychom přišli o likviditu v řádu desítek miliard korun, a to nevratně.
Případný prodej podílu v ČEZ Distribuce by přinesl tržní kapitalizaci až 220 miliard korun, ale s mizivou volatilitou, a tedy i s velmi nízkými objemy obchodů na burze.
V žebříčcích by se burza zásadně propadla a náš trh by vypadl z několika indexů.
Nevidím důvod, proč by krok měl mít vliv na ceny energií, protože zestátnění ČEZ nezlevní pohonné hmoty, plyn, uhlí, emisní povolenku ani nesníží regulované platby za distribuci elektřiny. Jediné, co může vláda jako vlastník teoreticky v budoucnu (tedy díky či v důsledku zestátnění) udělat, je velmi násilně snížit cenu elektřiny pro domácnosti či průmysl.
Přitom elektřina pro domácnosti je v průměru pro každého člena domácnosti roční náklad 13 569 korun. I kdyby vláda jako populistický vlastník ČEZ n. p. snížila cenu silové elektřiny pro domácnosti o polovinu, pak (protože silová elektřina tvoří zhruba polovinu celkového účtu) by průměrný člen domácnosti ušetřil 3392 korun ročně.
To je méně, než průměrný člen domácnosti utratí za alkohol, nebo jen o 560 korun více, než kolik průměrně utratí za kouření (průměr platí i pro domácnosti nekuřáků). Průměrný člen domácnosti ročně také prohraje na sázkách a loteriích 6100 Kč.
Elektřina bývá problémem hlavně pro nízkopříjmové domácnosti – a ty samé často platí vysoké náklady na exekuce či insolvence. Všichni tušíme, o jaké částky se v exekucích hraje. Tolik k údajné urgentnosti snižování nákladů na elektřinu pro domácnosti.
Elektřina pro průmysl je 5,8krát nižší náklad než osobní náklady. U podniků s vysokou mírou inovace a přidané hodnoty jsou osobní náklady i dvacetkrát vyšší než náklady na elektřinu.
Pokud má průmysl problém s energiemi, pak se to týká především ocelářství, sklářství, výroby pálených cihel a tašek – a tam jde spíše o plyn a emisní povolenky. Pokud vybraný těžký průmysl těžko čelí konkurenci z Německa, kde se znovu chystají dotace na energie v těžkém průmyslu, pak bychom místo zestátnění měli o dotacích uvažovat i my.
Dotaci lze kdykoli ukončit, kdežto zestátněný podnik zpět privatizovat spíše ne. Tolik k údajné urgentnosti snižování nákladů na elektřinu pro průmysl.
Plošné snižování cen silové elektřiny pro velkoobchod i maloobchod povede také k nižší motivaci ostatních výrobců elektřiny investovat do obnovy stávajících zdrojů a přípravy nových. Takto nepodpoříme soukromé investice (jak v nadpisech opakovaně slibuje hnutí ANO) a zvýšíme šanci, že v ČR nebude zajištěna potřebná zdrojová přiměřenost.
Vlády už třicet let tvrdí, že strategickými podniky jsou i Česká pošta, České dráhy a ČD Cargo. A vidíme, kam to dovedly.
Tomáš Cverna, XTB
Nová vládní koalice se ve svém programu zestátnění ČEZ dotýká. Z řad zástupců vládních stran nicméně přicházejí i komentáře o tom, že prioritou je zlevnění energií pro domácnosti a firmy a problematika ČEZ počká.
Zatím to tedy vypadá, že načasování vládního zásahu ve smyslu úpravy výše veřejně obchodovaného podílu ČEZ na pražské burze je časově otevřené a případné kroky jsou na stole. Na případné změny budou investoři velmi citliví, a pokud by mělo k převzetí třicetiprocentního podílu státem dojít, budou vyžadovat prémii vůči současným cenám akcií.
Zestátnění ČEZ s vidinou možnosti ovlivňovat tržní ceny elektřiny by způsobilo destabilizaci systému. Pokud by byl ČEZ plně v rukou státu, mohlo by se stát, že firmě i z jiných než tržních důvodů bude klesat ziskovost.
Plné držení ČEZ ministerstvem financí tak způsobí neefektivitu na provozní úrovni firmy. Projekt EDU II, ve kterém drží Česká republika podíl osmdesát procent, zatímco zbývajících dvacet procent je v držení ČEZ, nasvědčuje, že ČR je schopna působit jako prostředník v jednání o financování. Nicméně provozní stránka věci bude na Skupině ČEZ.
The post Zestátnění ČEZ jako riskantní experiment? Experti odhadují výkupní cenu i dopady appeared first on Forbes.
