Architekt nových nádraží. Věci kolem nás mají být krásné, říká Dalibor Hlaváček

Forbes Před 5 hodinami

Za podobou šesti nových železničních stanic, budovaných na trati na Letiště Václava Havla, včetně plánovaných podzemních nádraží v Dejvicích a Veleslavíně, stojí jeho ateliér dh architekti. „Kvalitní architektura dělá život krásným,“ je přesvědčen Dalibor Hlaváček, architekt a děkan Fakulty architektury na ČVUT.

„Nikdy mě ani nenapadlo, že bych dělal něco jiného,“ dodává hrdě Hlaváček. Architekty byli oba jeho dědečkové, rodiče i strýc. Rodinná předurčenost k profesi i síla genů ho tak ovlivňovaly od malička.

Osm let žil s rodiči v Nigérii, kde jeho otec učil na univerzitě. To bylo na přelomu osmdesátých a devadesátých let. „Doma se o architektuře vždycky hodně mluvilo, společně jsme chodili po nejnovějších stavbách. Někdy to bylo únavné,“ vypráví s úsměvem.

Jeho autorské myšlení významně ovlivnily i stáže v zahraničí: půl roku v americkém Kansasu, rok v Cáchách a pak zásadní a formující půlrok v kanceláři Renza Piana, věhlasného italského architekta, který stojí například za stavbami Centre Pompidou v Paříži nebo z novějších projektů za mrakodrapem The Shard v Londýně.

Po vlastních studiích architektury následoval ještě jednu rodinnou tradici, tatínek i dědeček totiž působili jako profesoři na ČVUT a i on tam začal vzápětí učit. V začátcích na asistentských pozicích v ateliérech, dnes na „své“ fakultě právě končí coby děkan své první funkční období.

Navrhovat začal v kanceláři svého otce Michala v době, kdy se velkým tématem stala konverze průmyslových staveb.

„Vždycky nás zajímalo téma průmyslových staveb a průmyslového dědictví, v ateliéru v té době vznikaly například skici budoucího Muzea Škoda v Mladé Boleslavi nebo Zákaznického centra Škody Auto,“ vzpomíná.

Z Prahy až na letiště

Vlastní kancelář založil v roce 2010. „Mnoho architektů začíná kariéru tak, že jim kamarádi dají důvěru, což je velká zodpovědnost, kterou si člověk v tu dobu ani neuvědomuje. Budovat vlastní kancelář nebylo ani tehdy, ani teď jednoduché,“ je přesvědčen Dalibor Hlaváček.

„Architekt potřebuje trpělivost, protože – na rozdíl od jiných profesí – každá zakázka je nadlouho. A každá zakázka je jiná, pokaždé řešíte jiné problémy, jiné výzvy. Proto jsem přesvědčen o tom, že nejpřesnější definicí našeho oboru je věta, že architektura je řešení problému.“

Po zakázkách na rodinné domy a městské bytové soubory přišel v roce 2019 první mezinárodní úspěch. Tehdy jeho studio zvítězilo v architektonické soutěži na návrh nového nádraží Veleslavín, kterou vůbec poprvé vyhlásila Správa železnic.

Porotu, která vybírala nejlepší návrh jednoho z klíčových dopravních uzlů hlavního města, zaujali ideou na rozšířený městský park, v němž se střecha budoucího nádraží stane součástí zelené nádražní promenády.

„Vždycky se snažíme najít podstatu konkrétního místa. V případě nádraží Veleslavín to byl zelený koridor vedoucí z Bubenče až do Kladna. Ze Stromovky na Veleslavín povede trať tunelem, dál budou vlaky pokračovat do Liboce a do Kladna s odbočkou na letiště,“ vysvětluje architekt.

„Tím, že se dráha zahloubí, vznikne v její původní stopě volný prostor. Je to unikátní příležitost, jak propojit obrovský kus města zelení a trasou pro pěší a cyklisty,“ pokračuje Hlaváček. Samotné nádraží pak podle něj bude mít výrazně tvarovanou střechu a stane se orientačním bodem ve městě.

Stanice a zastávky na budované železniční trati z Prahy do Kladna, se startem na Masarykově nádraží a s odbočkou na Letiště Václava Havla, navrhlo hned několik architektonických kanceláří. Hlaváčkovi dh architekti pracují v tuto chvíli celkem na šesti projektech tratě, které se v minulosti říkalo podle jména někdejší provozující společnosti „Buštěhradská dráha“.

„Když jako architekti přemýšlíme o železnici, musíme neustále mít na mysli její dvě důležité tváře,“ míní Dalibor Hlaváček. „Je to ekologická doprava, která kam vstoupí, tam přináší život. Ale zároveň je to i bariéra, která může území výrazně narušit,“ upozorňuje.

Po úspěchu Veleslavína se studio věnuje dalším pěti stanicím a zastávkám v různých fázích příprav. Železniční zastávka Praha-Výstaviště byla nedávno dokončena, připravuje se stanice Praha-Dejvice, která zásadně změní charakter významné lokality kolem stanice metra Hradčanská. Tým souběžně pracuje na nádražích a stanicích Liboc, Ruzyně a Letiště Václava Havla.

Posledně jmenované na jaře dostalo stavební povolení. „Navrhovat stavbu, která je branou do České republiky, byla pro nás obrovská výzva a závazek,“ říká její autor s pokorou. Dh architekti se účastnili i dalších mezinárodních soutěží na dopravní terminály, například terminál vysokorychlostní trati v Roudnici nad Labem nebo Jihlavě.

Veřejné dopravní stavby vidí jako specifický žánr už proto, že je svazuje řada regulí a procházejí různorodým územím. Architekti tak při jejich navrhování hledají společnou řeč s dalšími experty, zejména dopravními inženýry nebo krajinářskými architekty.

„Pro úspěch takto komplexních projektů je úzká spolupráce architektů, inženýrů a dalších profesí zcela zásadní,“ podotýká Hlaváček s pevným přesvědčením.

Jde také o obrovské investice z veřejných rozpočtů. Například jen samotné nádraží na letišti počítá s rozpočtem šest a půl miliardy korun a stavět se bude tři roky. Celkové náklady nového spojení mezi Prahou a Kladnem mají dosáhnout zhruba padesáti miliard korun s termínem dokončení v roce 2030.

„Každá stanice bude jedinečná, protože vzniká ve zcela jiných podmínkách a kontextech. Další stanice a zastávky navrhují kolegové z jiných architektonických studií. Takže všechny návrhy spojuje právě to, že je nic nespojuje,“ formuluje jednoduše Dalibor Hlaváček.

Nová nádraží by však podle něj měla být krásná právě proto, že jde o veřejnou stavbu z veřejných prostředků. A ze stejných důvodů by měla být i přiměřená.

„V Česku máme řadu vynikajících architektek a architektů, ale kvalitních dopravních staveb je tu pořád málo. Mnoho z nich totiž stále nevzniká pod taktovkou architekta,“ a zmiňuje přitom londýnskou Elizabeth Line, která představuje největší rozšíření londýnské železniční sítě za více než sto let.

K návrhu jednotlivých stanic bylo vybráno devět architektonických kanceláří pod vedením Grimshaw Architects. V prstenci s centrem v britské metropoli tak vzniklo unikátní architektonicko-inženýrské dílo, v němž je každá stanice originální.

Architekti pracovali s prostorem, kvalitními materiály, umělým i přirozeným světlem, akustickou pohodou a součástí projektu jsou i umělecká díla.

Tyto stavby dokonale vystihují Hlaváčkovo přesvědčení, že když se spojí architektonické myšlení s technickou precizností, může dopravní infrastruktura vytvářet prostředí, které přispívá ke kvalitnímu veřejnému prostoru a v němž se lidé cítí dobře.

Mladí jsou skvělí a jiní

Dalibor Hlaváček vede největší školu architektury v zemi už čtvrtým rokem. V roce 2022 se stal děkanem po profesoru Ladislavu Lábusovi. Mezi devatenácti stovkami studujících dlouhodobě převažují ženy nad muži a fakulta nemá problém s uchazeči, jinými slovy může si vybírat největší talenty.

Několikrát zmiňuje, že škola prochází obdobím přeměny. Zejména proto, jak se mění profese architekta i celá společnost a problémy, kterým čelí.

„Nacházíme se v situaci, kdy je potřeba proměnit koncepci výuky a to je pro mě nesmírně motivující. Musíme přemýšlet jinak než dřív. Architektura dnes stojí před zcela novými výzvami – od klimatické krize po proměnu technologií a způsobů, jak lidé žijí a pracují,“ říká.

„Naším úkolem je tyto změny promítnout do vzdělávání. Jako největší škola architektury v zemi máme odpovědnost připravovat novou generaci architektů a architektek, která bude schopna na tyto výzvy reagovat,“ soudí Dalibor Hlaváček.

Jací vlastně jsou jeho studenti, zeptám se a architekt se znovu usměje a chvíli přemýšlí. „Jsou skvělí a jsou jiní,“ odpovídá po chvíli. Mladou generaci podle něj silně zajímají hodnoty, jako je sociální spravedlnost a udržitelnost.

„Jsou velmi zdatní v digitálních technologiích a nároční v tom, že chtějí znát smysl studia. Pak jsou schopni do něj vložit obrovskou energii a zápal. Zároveň jsou citliví na čas a na to, kolik hodin věnují studiu. I v tom se škola během poslední doby hodně proměnila,“ uzavírá Dalibor Hlaváček.