Její historie je dlouhá a dobrodružná stejně jako její produkt. Ještě pod značkou Tucan ji společně s Pavlem Končinským zakládal před třiatřiceti lety horolezec Vladimír Křapka. Její název nesly první sedáky a batohy, které šili v Pavlově domě, kde měli ve třech místnostech šest šicích strojů a látky stříhali na pingpongovém stole.
Když se k nim do party přidal belgický partner Jan Goddefroy, kterého Vladimír Křapka potkal na veletrhu v Mnichově, kde hledal pro výrobky odbyt, přišlo na svět nové logo Tatrman. Zachycení indiána při tradičním tanci slunce na místě, kde díky větru zpívá skála, dalo později název i dnešní firmě. Singing Rock. Se sídlem v Poniklé na Semilsku.
Foto Jiří Zerzoň
Původním zakladatelům už ale nepatří. Dnes je součástí skupiny BR Group podnikatele Rudolfa Bochenka. Zmizel i indián, jehož Vladimír Křapka ještě v roce 2000 nahradil černou šipkou na žlutém pozadí. Inspirací novému logu byla americká dopravní značka a symbolizovat má přímou cestu a hlavně vertikálu, tedy směr, který je s tím, co firma vytváří, pevně spjatý.
„Stručně řečeno, zabýváme se zabezpečením osob ve výškách,“ říká CEO firmy Singing Rock Jiří Hrdina. „Vyrábíme jak horolezecké pomůcky, tak i ochranné prostředky proti pádu. Nemalá a důležitá část je i poskytování konzultací a školení, což původně vzniklo jako podpora našeho prodeje,“ doplňuje.
V praxi to vypadá tak, že lektor přijede na místo, navrhne, jak se na něm mají pracovníci pohybovat, jaké jsou vhodné kotvicí prostředky, nainstaluje je a personál proškolí.
Horolezecké pomůcky tvoří v celkovém obratu kolem čtyřiceti procent, zbytek jsou právě prostředky proti pádu při práci ve výškách a na ně navázaná školení a konzultace. I když za uplynulé dva roky se poměr ještě trochu zvětšil. Celosvětově je totiž outdoorový průmysl v útlumu.
„Je to reakce na covidová léta. Během nich šly veškeré venkovní aktivity nahoru, lidé si nakoupili spoustu věcí, takže po pandemii už byli vybaveni a nepotřebovali nové zboží. Ale už se to zase vrací do normálního stavu,“ vysvětluje.
Povídáme si spolu v továrně v Poniklé, malé obci poblíž krkonošské Jilemnice. V rozsáhlé fabrice z roku 1873, která dříve sloužila jako mechanická tkalcovna, probíhá část výroby, sídlí tu management, obchodní oddělení, sklad, expedice i vývojáři.
Součástí je rovněž polygon, hala, v níž probíhají testy i školení. Větší šicí dílna je pak v nedalekých Semilech a v kovárně v Šumperku se soustředí kovovýroba. „Vyrábějí se tam kladky, cepíny, mačky a komponenty pro postroje,“ přibližuje Jiří Hrdina. Další, větší polygon je pak u Kladna.
Foto Jiří Zerzoň
Mezi hlavní textilní výrobky, které v dílnách šijí, patří sportovní sedáky, pracovní postroje, smyčky, tlumiče pádu, ať už pro profesionály, tak i na ferraty. Všechny procházejí přísnými testy, aby získaly potřebnou certifikaci podle evropských norem. A protože jde o osobní ochranné prostředky třetí kategorie, což znamená, že mohou při selhání způsobit těžký úraz až smrt, tak každý rok musejí podstoupit i audit výroby.
„Audit ověří, že u nás vyrobené zboží je shodné s tím certifikovaným, a že je tím pádem bezpečné. Na to probíhají testy, jak tady u nás, tak i v nezávislé zkušebně,“ podotýká Jiří Hrdina. Výrobky pak v terénu testují i samotní ambasadoři, lezci či horští vůdci, kteří dávají zpětnou vazbu především z hlediska funkčnosti.
„Jedna z dalších pozitivních stránek našeho školicího střediska je to, že máme zpětnou vazbu konkrétně i od uživatelů našich výrobků, kteří se sem jezdí školit. Takže to nejsou jenom začátečníci, jsou to i lidé, kteří v tom odvětví pracují, třeba arboristé.“
Například sedák pro lezení musí splňovat především pevnostní zkoušky. Testuje se tak, že se nasadí na figurínu a staticky se zatíží na tunu a půl. U pracovních postrojů je to složitější, tam se dělají i pádové zkoušky z výšky čtyř metrů se zatížením sto kilogramů.
Zajímavé jsou rovněž testy tlumiče pádu. Cílem je utlumit energii, kterou člověk získá při volném pádu, tak, že rozloží brzdnou dráhu na delší vzdálenost. Používá je hojně nejširší veřejnost, třeba turisté na ferratách.
Při testech je také důležité počítat s vlastnostmi materiálu a s hmotností uživatele. Většina norem je nastavená tak, aby fungovala na jednu osobu, která váží do zhruba sto padesáti kilogramů. „Ty nejlehčí sedáky, například na skialpy váží 96 gramů a jsou na ně kladeny úplně stejné požadavky jako na super polstrovaný sedák pro lezení na horách,“ přibližuje Jiří Hrdina.
Během testování se nesmí porušit konstrukce výrobku. Nesmí prasknout, a tam, kde je to žádáno, se nesmí figurína otočit hlavou dolů, ale musí zůstat ve vzpřímené poloze.
Foto Jiří Zerzoň
Většinu svých výrobků, zhruba jedenasedmdesát procent, firma vyváží, a to především do Evropy, hlavně do Německa, Španělska, Polska či na Slovensko. Mimo tyto země patří mezi významné zákazníky Čína. U tamních klientů je mentalita nastavená, že výrobky z Evropy považují za luxusní zboží a prémiové značky. Z dalších kontinentů je to pak Amerika, která je rovněž velkým odběratelem.
V souvislosti s celní politikou Donalda Trumpa zatím panuje ve Spojených státech nejistota, jak moc sankce do byznysu zasáhnou. Tu pociťuje i americká firma, která patří na tamním trhu mezi největší konkurenty Singing Rock. Vzhledem k tomu, že ani ona ale v zemi své zboží nevyrábí, jsou na tom podobně.
Celkem posílá firma své výrobky do zhruba osmdesáti zemí světa. Zákazníky má třeba na Novém Zélandě, v Jihoafrické republice, Jordánsku, Kolumbii. Horolezci s nimi pravidelně vylézají na nejvyšší hory světa.
Nedávno Singing Rock oznámil akvizici německé společnosti Aliens. Na německém trhu je významným distributorem vybavení pro zajištění lidí proti pádu. To byl i důvod, proč ji chtěla česká firma koupit.
„Německo je trh, který má velký potenciál, tak jsme chtěli určovat směr my. To znamená mít vliv na to, jakým způsobem se tam prezentujeme. Jak usilovně tam prodáváme, kolik budeme muset investovat do rozvoje obchodního týmu, co z našeho portfolia tam chceme mít. To byl náš cíl,“ vysvětluje Jiří Hrdina.
Aliens se Singing Rock spolupracuje už od roku 2004 a patří tak mezi jejich nejstarší distributory. Její majitel se rozhodl, že firmu prodá, a první volba padla právě na českého hráče. Ten ji stoprocentně vlastní.
V minulosti býval německý trh jedničkou nebo dvojkou, co se týče odbytu zboží, poslední dobou ale rostly rychleji spíše okolní státy, jako Polsko, nebo Španělsko. To by se teď mohlo začít měnit, do kurzu přichází armáda i záchranářské složky, což je přesně ten typ zákazníků, kteří Singing Rock vyhledávají.
Proměňují se i samotné materiály, které firma používá. Mají být stejně pohodlné, ale lehčí, přičemž musí zachovat komfort i pevnostní parametry.
„Naše vývojové oddělení řeší spíše konstrukci výrobků, na materiálech spolupracujeme s dodavateli. Velkým tématem je v současnosti recyklace. Jejich vývoj řešíme i s libereckým výzkumným ústavem nebo Technickou univerzitou. Prováděli jsme v její komoře třeba životnostní zkoušky,“ přibližuje Jiří Hrdina.
Právě životnost je u bezpečnostních výrobků to hlavní. Záleží na tom, kdo a jak často je bude používat. V testech se simuluje zhruba dvě stě slunečných dnů. Pokud bude mít zákazník horolezecký úvazek uložený ve skříni a použije ho nárazově, vydrží mu i deset let. Kontrolovat by ho měl ale před každým použitím.
„Jsem-li vášnivý lezec nebo profesionál pracující ve výškách, vybavení používám každý den, tak mi vydrží mnohem kratší dobu. Pokud se zašpiní třeba od barvy nebo jiné chemikálie, používat už ho dál nemůžete. Mohlo by to mít totiž vliv na vlastnosti materiálu a ten by nemusel dál splňovat bezpečnostní parametry,“ prozrazuje CEO.
Foto Jiří Zerzoň
Obrat firmy byl loni kolem tří set osmdesáti milionů korun, letos cílí na více než čtyři sta. Ve čtyřech provozech, kdy tři jsou výrobní a čtvrtý je polygon, pracuje 172 lidí. „Polygony máme vlastně dva, jeden v Poniklé a další v Kladně,“ podotýká Jiří Hrdina. Kromě vlastních polygonů, má i síť partnerských školicích středisek v Česku a na Slovensku.
Mezi ambasadory, kteří výrobky firmy propagují, ale i testují, jsou například mladý a nadějný horolezec Josef Šindel nebo Lucie Hrozová či Martin Stráník. Značka stála rovněž u zrodu kariéry lezce Adama Ondry.
Sám Jiří Hrdina se na skály dostane méně, než by chtěl. Ale ve firmě jsou zaměstnanci, kteří lezou i čtyřikrát či pětkrát týdně a testují.
V Česku si drží firma Singing Rock pozici největšího výrobce na trhu, své výrobky dodává především do specializovaných prodejen anebo prodává na svém e-shopu. „O horolezecký sport je zájem, lidé se vydávají stále častěji i na ferraty. A to nás těší,“ uzavírá Jiří Hrdina.
The post Byznys o život. Krkonošská firma vyrábí vybavení chránící před pádem z výšky appeared first on Forbes.
