Do sedmého dílu podcastu Nesmrtelný dorazila výzkumnice Kateřina Macháčová a společně s Petrem Šimůnkem rozebrali, proč je pohyb tou nejpřirozenější věcí pod sluncem – a hlavně, jak ho vrátit pod slunce nad Českem.
„Pohyb není to jediné, ale je to velmi důležitý faktor,“ říká Macháčová, která se zaměřuje na pohybovou aktivitu a dlouhodobou péči. „Z mého pohledu je to do jisté míry i podmínka k tomu, abyste potom mohl zvládat život i z dalších pohledů – jako je například psychologie nebo sociologie,“ dodává členka Katedry aplikovaných sociálních věd na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a zástupkyně Mezinárodního centra dlouhověkosti v Česku.
Pro Macháčovou, která má za sebou mezinárodní zkušenosti a „život s kotrmelci“, jak sama říká, je pohyb naprostou nezbytností. A její argumenty jsou přesvědčivé.
Z evolučního hlediska jsme se potřebovali hýbat proto, abychom vůbec přežili. Sháněli jsme si tak obživu, zajišťovali bezpečí, náš život byl postavený na pohybu. Dnes to tak není. Dnes nepřežíváme, ale užíváme si. Pohyb už není k přežití potřebný, což je problém.
„Když se nehýbeme, naše tělo je statické a v našem organismu nemůže nic proudit, nemůže se nic hýbat. Ale všechny naše orgány jsou uzpůsobeny k tomu, aby žily v pohybujícím se, nikoli ve statickém, organismu,“ vysvětluje Macháčová.
Tělo přirovnává k autu. Je to stroj, který nás dostává tam, kam se dostat potřebujeme, a slouží nám k tomu, abychom mohli žít život podle našich představ. Jenže na otázku, jaký pohyb potřebujeme, podle ní neexistuje univerzální odpověď. „Každý máme jiné cíle, jiné potřeby. Je potřeba rozumět kontextům moderního způsobu života, rozumět účinkům pohybu na náš organismus, a pak si můžeme vybrat a zvolit si cestu.“
Začněte dechem
Nejpřekvapivější část rozhovoru se týká dýchání. V prvním roce života si naše tělo osvojuje nejzákladnější pohyby a úplně první z nich je dech. „Můžeme si to představit, jako bychom v sobě měli nahraný software, který nás provází prvním rokem života,“ říká Macháčová.
Jenže, proč se máme učit dýchat, když to umíme od narození? „Společnost se neskutečně zrychlila, jsme neustále pod stresem a v důsledku toho dýcháme nahoře, a to je špatně. Člověk potřebuje čas a prostor, aby se znovu dostal k původnímu fyziologicky správnému dechovému stereotypu,“ říká výkumnice, která v podcastu popisuje konkrétní techniku správného dýchání, včetně takzvaného ukotvení jazyka.
Bránice je totiž esenciální sval s 70procentním podílem na dechu. Funguje jako píst – s nádechem se stahuje dolů a tlačí na orgány, s výdechem jde nahoru a uvolňuje je. „Dýcháním posilujeme střed našeho těla, což je strašně důležité. Ze středu vychází pomalu úplně všechno.“
Těm, kdo dvanáct hodin denně prosedí u počítače, tak v životě chybí pohybový základ, ze kterého mohou čerpat ostatní. Právě pro takové lidi je dostatek dodatečného pohybu nejdůležitější. Aby se jim ho dostávalo, je podle Macháčové ideální dělat věci, které člověka nás baví.
„Já nejsem pohybově proti ničemu. Je potřeba mít ve své paletě větší variabilitu. Ale abyste to mohli dělat kvalitně a dobře, tak potřebujete stát rovně a mít pevné základy,“ říká.
Na závěr přichází s příměrem, který vše vystihuje: „Péče o tělo je jako čištění zubů. Když chcete, aby se vám nekazily, tak si je čistíte.“
Sedmý díl podcastu Nesmrtelný s Kateřinou Macháčovou nabízí praktické rady nejen o pohybu, ale i o tom, jak se vrátit k základům, které jsme se naučili v dětství – k správnému dýchání a dalším pohybovým technikám, která jsou alfou a omegou zdravého fungování organismu.
The post Cvičte dvanáct minut jako mimino. Cesta k dlouhověkosti začíná na břiše appeared first on Forbes.
