“Byli jsme naivní, ale dostaneme se z toho, jen to bude bolet, a pokud ne, máme připravený plán „C“, tedy řízený kolaps,” říká Roman Týc, člen uměleckého sdružení Ztohoven a jeden z duchovních otců Paralelní Polis. Místa, kterým v posledních dnech otřásá nařčení z podvodů. Muž, který ho měl obrat o peníze ale vypráví jiný příběh.
Černě natřená část bývalé továrny v pražských Holešovicích už devět let představuje něco, co americký undergroundový intelektuál Hakim Bey nazval termínem Dočasná autonomní zóna.
Prostor založený na myšlenkách českého disidenta Václava Bendy a amerického krypto anarchisty Timothy C. Maye se snaží téměř dekádu fungovat mimo oficiální struktury a řešit své věci bez pomoci státu.
Jak se ale v dějinách tohoto paralelního prostoru sdružujícího fanoušky kryptoměn, technologické nadšence a hacktivisty neukazuje poprvé, když jde o peníze, má tradiční systém své výhody.
Co se vlastně stalo? Paralelní Polis tento týden oficiálně přiznala, že se dle vlastních slov ne vlastní vinou ocitla ve finančních problémech a požádala svoji komunitu o pomoc.
Ve hře jsou prostředky v řádu milionů z konferenčního byznysu, který zaštítila částečně provozně a svým jménem. Po svých příznivcích nechce ani tak primárně finanční pomoc, ale spíše je žádá, aby paralelnímu prostoru pomohli vytvořit reputační nátlak.
„Před několika měsíci jsme se stali obětí vlastní důvěřivosti, kdy byla Polis finančně vytunelována a dvěma lidmi doslova dotlačena na hranici bankrotu,“ uvádí Paralelní Polis mimo jiné v prohlášení na svých stránkách i sociálních sítích.
Po takových tvrzeních by zřejmě jiný člověk kontaktoval policii, k tomu se ale Paralelní Polis ani sám Roman Týc prý nechystá. „I když máme k dispozici důkazy ve formě emailové korespondence, osobních svědectví a blockchainových záznamů, naše doktrína nezávislosti na státu nám v podstatě neumožňuje obrátit se na policii ani na státní soudy. Naší pákou tak zůstává reputační tlak,“ píše se dál v prohlášení.
Aby Paralelní Polis vůbec mohla v našem státě fungovat, je registrována jako nezisková organizace snažící se o propojení světů umění, vědy a technologií.
„Nechtěli jsme ale být další neziskovkou, která je přilepená na státní penězovod. Stát skrze neziskové organizace formou grantů manipuluje tím nejdůležitějším, co máme, tedy občanskou společností. Pokud totiž nebude mít stát coby servisní organizace nějakou protiváhu, tak jsme strašně blízko tomu, co se označuje výrazem totalita,“ přibližuje Týc principy, na kterých Paralelní Polis funguje.
„My jsme chtěli dokázat, a devět let se nám to celkem dařilo, že lze provozovat poměrně nákladnou neziskovku kompletně bez pomoci a tím pádem i manipulace ze strany státu. Byl to náš políček hlavně umělecké komunitě,“ dodává.
Tolik ideál, teď ale pojďme trochu počítat. Provoz celé Paralelní Polis stojí podle Týce zhruba 400 tisíc měsíčně, jen jednotlivá přednáška, jaké zde probíhají několikrát do týdne, má provozní náklady přes dva tisíce korun. Polis coby neziskovka skládá tyto prostředky, které ke svému provozu potřebuje, ze tří zdrojů. Tím prvním jsou dobrovolné a členské příspěvky.
Například členství v dozorčí radě Paralelní Polis donedávna stálo 15 tisíc a při počtu sedmi až deseti členů se za něj v průměru vybralo sto tisíc korun. Mimochodem v něm nalezneme, nebo jím alespoň prošla, jména jako Jan Bárta, Aleš Zavoral, Leoš Anderle, Karel Janeček nebo Václav Dejčmar. Zbytek pilíře se skládá z obyčejných členských a dobrovolných příspěvků.
Druhý pilíř organizace tvoří provoz coworkingového centra Paper hub, které v ideálním případě vygeneruje 160 tisíc měsíčně, v současné době ale spíše polovinu. Něco také vydělá provoz kavárny.
Posledním pilířem jsou pak akce, jako například Hackers Congress. A právě u tohoto pilíře nyní pomyslně padla kosa na kámen.
Polis historicky testovala různé modely organizace akcí, od budování vlastního týmu dobrovolníků až po najímání externí agentury. Snaha efektivněji využít prostředky, které akce generují, ale nakonec vyústila ve zdánlivě logický závěr – založení agentury vlastní.
Ta nesla název Duct Tape Production (DTP) a jejími zakládajícími členy byli členové dozorčí rady Paralelní Polis spolu s najatým produkčním. Jako jednatel byl ustanoven Josef Jelačič, který je známý v české ethereové komunitě jako organizátor ethereových meetupů a člověk napojený na Ethereum.org.
Problém, který si dozorčí rada a zakladatelé Paralelní Polis nejprve neuvědomovali, od začátku byl, že Jelačič drží v agentuře většinový podíl. Protože ale Jelačič byl zároveň člověk, který se podle Týce pohyboval v Paralelní Polis minimálně od roku 2016 a přinesl tam dokonce první větší povědomí o Ethereu, nikdo nenabral větší podezření.
Problém měl eskalovat v okamžiku, kdy se agentuře prostřednictvím najatého amerického externisty a další osobnosti napojené na Ethereum.org, Josepha Schweitzera, podařilo vybrat na pořádání etherové konference, kterou Polis spoluhostovala a zajistila svým jménem, významný přebytek financí v kryptoměně ether.
Ty byly údajně nejprve vydávány za zdroje určené právě pro neziskovku, následně ale měly zmizet na neznámé kryptoměnové adrese. Jelačič totiž argumentoval, že pořadatelem akce nebyla Paralelní Polis, ale jen agentura DTP, u které prostředky nejspíše skončily.
Paralelní Polis zareagovala tím, že na konci června vystavila agentuře fakturu za využívané prostory během příprav i průběhu akcí Prague DeFi Summit a květnové ETHPrague, a to podle Týce za své běžné ceníkové ceny.
Agentur DTP na to kontrovala tím, že fakturu odmítla akceptovat a prohlásila, že ji platit nebude. Paralelní Polis, za kterou šla podstatná část provozních nákladů, tak z akce dle slov Týce neviděla ani pomyslnou korunu a navíc již musela odvést z neproplacené faktury 200 tisíc korun na DPH.
Tak popisuje dramatický spor vedení Parlalení Polis včele s Romanem Týcem. Josef Jelačič však s jejich výkladem nesouhlasí.
„Tvrzení, že Paralelní Polis od ETHPrague nic nedostala, není pravdivé. Nejméně 261 270 korun bylo vyplaceno přímo zaměstnancům Polis a to jak před, tak po konání ETHPrague přímo ze strany Joe Schweitzera,“ tvrdí Jelačič. „Tato částka mu pak byla proplacena z účtu společnosti Duct Tape Production,“ dodává ve svém obsáhlém prohlášení.
Jelačič nicméně přiznává, že koncem června skutečně agentura DTP održela fakturu na 1 171 962 korun za pronájem prostor. „Zde stojí za zmínku, že ETHPrague se konal na třech místech současně: La Fabrika, Vnitroblock a Paralelní Polis. Jak La Fabrika (mnohem větší), tak i Vnitroblock, kde byl navíc zahrnutý catering, stály stejně nebo méně než částka uvedená na odmítnuté faktuře zaslané Paralelní Polis,“ říká.
„La Fabrika byla dokonce využíván po delší dobu, než byly k dispozici celé prostory Paralelní Polis pro konání akcí. Faktura byla vystavena na základě ceníku, který byl zaslán dodatečně a neodrážel využití skutečných prostor. Byly zde například místnosti, které ve stejnou dobu využíval někdo jiný. Fakturu jsem několikrát odmítl a zároveň jsem žádal o nápravu,“ vysvětluje Jelačič, proč fakturu nezaplatil.
Po několikaměsíční pauze proběhlo setkání zástupců Polis a Jelačiče prostřednictvím mediátora, na něm se měl Jelačič odmítnout problémem dále zabývat s tím, že Polis nemá žádný právně podložitelný dokument, který by její nároky potvrzoval. Situace se ale na schůzce pouze vyhrotila, a to až do podoby hádky s fyzickým konfliktem.
„Neshody se vyostřily natolik, že jeden z členů dozorčí rady Paralelní Polis frustrovaně hodil po Josefu Jelačičovi sklenici vody. V důsledku toho byla tato osoba Josefem Jelačičem fyzicky napadena,“ popisují vyústění schůzky zástupci Paralelní Polis.
Podobně schůzku vnímá i Jelačič, byť z druhé strany. „Setkali jsme se 31. srpna. Na konci velmi neproduktivní schůzky, na které Roman Týc nepředložil žádné nové argumenty, jsem se zeptal, zda jejich postoj znamená, že nesouhlasí se mnou navrhovanými řešeními, načež jsem byl Romanem Týcem napaden,“ tvrdí naopak Jelačič, který prý nechápe, jak někdo se někdo může přiznat k hození sklenicí vody a současně tvrdit, že potyčku nezačal.
„Lidem, kteří tvrdí, že jsem nezaplatil nájem, mohu říci jediné. Pokud provozujete organizaci s nějakou úrovní dohledu nad financemi, nemůžete nikdy jen tak posílat finanční prostředky bez podkladu – buď vyúčtování, faktury, písemné smlouvy – o tu jsem několikrát žádal, jednal o ní, předkládal návrhy, seděl kvůli ní na schůzkách se svědky. Nabídl jsem kompromis, ale přišla mi opět jen ta samá odmítnutá faktura – pak už se mi do dnešního dne neozvali,“ dodává Jelačič.
Podle Paralelní Polis Jelačič organizaci ETHPrague zneužil i k získávání financí od partnerů na svůj vlastní projekt virtuální zastavárny PWN.
Díky ETHPrague mělo PWN tímto způsobem získat finance v objemu několika milionů dolarů. To Jelačič nerozporuje, ale získání těchto prostředků je podle něj zásluha agentury DTP, nikoliv Paralelní Polis.
Komplikovanější je, zdá se, i role externisty Josepha Schweitzera. Ten byl původně Jelačičem doporučen do role ředitele Paralelní Polis. Ještě během zkušební doby se mu ale podle zástupců Polis podařilo téměř zlikvidovat dosavadní zdroje příjmů pod hranici nutnou k přežití.
„Ano, přivedl jsem Joea do Polis a velmi si ho vážím. Považuji ho za schopného člověka se zkušenostmi s neziskovými organizacemi a člověka, který by do Paralelní Polis přinesl nové myšlenky a byl by partnerem pro diskusi o směřování prostoru,“ říká k působení Schweitzera Jelačič.
Jeho role byla podle Jelačiče přesně opačná, než jak ji popisuje Týc. Schweitzer měl prý naopak napravovat chyby neprofesionálního „anarchistického“ vedení.
Jak celá situace dopadne? Těžko říct. Paralelní Polis prý podle Týce pořád doufá, že mezitím přejmenovaná agentura svoji část původní džentlmenské dohody přeci jen nakonec splní. Pokud se tak nestane, může prý jen vyzývat k bojkotování akcí pořádaných agenturou a Josefem Jelačičem.
Naopak Jelačič tvrdí, že jediný důvod, proč se Týc neobrátil na policii, se skrývá v tom, že sám ví, že by u ní nepochodil. Celá eskapáda je podle něj snahou vedení Paralelní Polis odvést pozornost od vlastních neúspěchů a získat od veřejnosti peníze na svou záchranu.
Co tedy bude s Paralelní Polis dál? Týc tvrdí, že peníze na provoz, přibližně 600 tisíc korun, na nejbližší měsíce zatím má. Získala je skrze kolateralizovanou půjčku v protokolu decentralizovaných financí (DeFi) Aave.
Jedná se o systém, s jehož pomocí si mohou uživatelé automatizovaně půjčovat proti zástavě v kryptoměnách, nebo naopak na úrok půjčovat své vlastní prostředky. Vše běží na ekosystému Etherea. Používání podobných nástrojů není ale pochopitelně nikdy úplně bez rizika.
Je také trochu ironické, že využívat lendingové služby DeFi světa, jak Týc sám přiznává, je v Polis naučil právě Jelačič. Proběhlo také několik aktivit k získání další rezervy. „Pořád pracujeme s nějakou poučenou strategií z krypto světa a s jejich technologiemi. Za ta léta jsme v tomto směru vybudovali obrovské know how, které jsme vždycky chtěli předávat i dalším neziskovkám. Bohužel nás většinou neposlouchaly,“ povzdechne si Týc.
Je to konec? Prý spíše transformace. Podle Týce nyní Polis balancuje na laně mezi dvěma propastmi – krizí a kolapsem. Od pádu je zatím dělí jen zmíněná rezerva. Pokud k němu dojde, neměl by to být pád neřízený, činnost by se ale nejspíš omezila a došlo by k radikálnějšímu přeuspořádání finančních a majetkových vztahů.
Podle Týce ale nejsou v podobných provozních potížích dnes jediní, na vině má být i doba. „Je to pěkně vidět na umělcích. Ještě před rokem byly levné peníze a bohatí hledali, kam je ukrýt před krizí. Já osobně jsem měl před rokem a půl výstavu a vyprodal všechny obrazy včetně skladu. Dnes prodej obrazů prakticky stojí,“ snaží se zarámovat dění do širší perspektivy.
