Jeden z nejlepších indických interiérových designérů Rahul Shankhwalker, jenž svůj styl otiskl do luxusních resortů v Singapuru, na Bali i na Maledivách, se s návštěvníky Forbes Stage na festivalu Pulse podělil o tajemství, co z hotelů po celém světě dělá místa, kde se cítíte dobře.
Interiérovému designu se na nejvyšší úrovni věnuje již dvacet let. Navrhuje luxusní hotely, resorty a rezidenční projekty po celém světě. Ve svém portfoliu má například renomované brandy, jako jsou Conrad Bangalore, Raffles Bali, Six Senses, nebo resorty na soukromých ostrovech v Maledivách.
Indický interiérový designér Rahul Shankhwalker se nebrání navrhnout hotel ani pro Českou republiku, pokud by se mu ozval někdo z investorů. Prozradil to v závěrečném panelu Forbes Stage na ostravské konferenci Pulse.
Renomovaný profesionál, který se opakovaně umisťuje mezi top osobnostmi indické architektury, se svým studiem HBA pracuje na zakázkách pro luxusní hotely, resorty a rezidenční projekty po celém světě.
Při debatě se s návštěvníky konference Pulse podělil o svůj přístup k práci, který z něj dělá celosvětově vyhledávaného partnera při navrhování výjimečných projektů. Jeho gros zní: Myslet při navrhování prostoru na jeho koncového uživatele a být citlivý k jeho skutečným potřebám.
Ať už jde o soukromý dům, nebo hotel, měl by být jeho prostor schopen zakořenit v těch, kdo v něm pobývají, silné vzpomínky. „Skvělý design vám toto umožní,“ říká Rahul Shankhwalker. Jako příklad ze své vlastní praxe uvádí hotel, který se svým studiem HBA navrhli na okraji saharské pouště.
Ač stojí v industriálním městě, dokáže přenést do interiéru romantiku pouště pomocí detailů, jako je například použití materiálu, látek odkazujících k nomádské tradici, ale i zachycení tohoto narativu ve vůni interiéru. „To vše vytváří pouto s uživatelem prostoru,“ dodává designér.
Na otázku, jak empatie a citlivosti v architektuře interiéru docílit, se Rahul Shankhwalker podělil o radu se začínajícími designéry: „Pozorujte své okolí – ať už žijete, nebo se pohybujete kdekoli. Všude je toho spoustu k vidění, všude se toho můžete mnoho naučit. Jen tomu musíte být otevření, nasávat tyto vjemy jako houba a pak je zpracovávat svým vlastním způsobem. Jen tak může být výsledkem hluboký, originální a autentický design.“
Foto Marek Musil
A jaké vjemy designér z Indie načerpal v industriálním prostředí Dolních Vítkovic, kde se konference konala, respektive v regionu střední Evropy? „Vnímám tu velký důraz na jemné detaily. Slyšel jsem skvělé prezentace řečníků z různých zemí v regionu a vidím, že tu na opravdu mikroskopické úrovni lidé přemýšlejí například o původu materiálů, jejich vzájemné kombinaci, jejich nejlepším použití i o dopadu na okolní prostředí. To je velmi inspirativní.“
V porovnání se zvyklostmi z indického prostředí vidí Rahul středoevropskou architekturu a design v tomto směru o krok napřed. „Spousta našich designérů ale kráčí stejnou cestou a pomalu se tam dostáváme.“
Náš region by se podle něj v oboru designu a architektury mohl naopak od Indie učit v tom, aby byl otevřenější experimentu: „Pocházím z části světa, kde pracovní síla ve stavebnictví nepatří mezi nejdražší položky. To nám umožňuje více experimentovat, nemusíme vždy hned dělat věci tak, jak mají být,“ uvedl designér.
Rahul Shankhwalker vnímá jazyk designu jako univerzálně platný – ne v tom smyslu, že by měl design vypadat všude stejně, ale že by měl být vytvářen pro potřeby jeho koncového uživatele. A to kdekoli na světě – v Indii jako v Ostravě, a stejně tak když jde o židli nebo celý hotel.
Foto Marek Musil
Ze svých bohatých designérských zkušeností v oboru hospitality je Shankhwalker schopen odhadnout, jaké potřeby hosté mají, i jak se v průběhu času mění.
„Když jsem před dvaceti lety začínal svou kariéru v oboru hospitality a navrhoval jsem hotel kdesi v jihovýchodní Asii, dostal jsem zadání, že má vypadat, jako kdyby stál v Americe. Měl jsem použít stejné barevné tóny, tvary a materiály, aby se ten, kdo do Asie přicestuje ze západního světa, cítil jako doma. Toto se ale naprosto změnilo s moderním způsobem cestování,“ popisuje designér.
Z vlastní zkušenosti dodává, že když během tří dnů navštíví tři různá světová města, nechce se cítit všude stejně. Design hotelu by podle něj měl návštěvníka propojovat s místem, v němž se nachází – ne se zemí nebo městem, ale konkrétní lokalitou.
„Hotel by měl fungovat jako most do sousedství a poskytovat lokální zážitky, prostřednictvím hudby, umění i kuchyně. Vím například o hotelech, které zaměstnávají v kuchyni místní seniory, kteří znají staré tradiční lokální recepty a vaří je hostům. To je skvělé,“ popisuje změny, které se v oboru udály za posledních dvacet let.
Do budoucna očekává Rahul Shankhwalker, alespoň co se oblasti interiérového designu týče, především změny v poměru ceny práce a materiálu.
„Čím více materiálu potřebujete, tím více práce to stojí. Dynamika trhu povede k tomu, že se množství použitého materiálu bude minimalizovat, omezí se detaily a prostory budou jednodušší,“ říká designér s tím, že tento trend již ve své práci pozoruje. S tímto zjednodušením podle něj přichází nová estetika, již už nyní pozoruje ve střední Evropě a pomalu se začíná projevovat i v Asii.
The post Hotel má být mostem do sousedství, míní designér, který navrhuje luxusní interiéry appeared first on Forbes.
