Na evropském kontinentu je to jeho velká premiéra. A odbývá si ji v liberecké galerii. Japonský umělec Koji Kakinuma je výjimečný svými ikonickými gigantickými díly, v nichž vzdává hold tradiční kaligrafii v moderním pojetí.
Už jen vidět, jak díla vznikají, je zážitek. Na bílé plátno, po němž chodí bos, obrovským štětcem nanáší černou tuž a jedním tahem vytvoří kaligrafický znak. V přípravách mu pomáhá jeho bratr, občas i manželka. Namočený štětec totiž může vážit až kolem třiceti kilogramů.
Složený je z jedenácti hlav a vyrobený z žíní mongolských koní. I tuž, kterou na svá díla umělec používá, je speciální. Vyrábí si ji sám z rozemletého dřevěného uhlí, které smíchá s kravskou kůží, jež mu slouží jako pojivo, a vytvoří hutnou strukturu. To vše pak suší třeba deset let, aby potom na plátnech roztíral s vodou.
Foto se souhlasem Kojiho Kakinumy
Dostat do Liberce jednu z významných osobností japonské soudobé umělecké scény považuje ředitel galerie Filip Suchomel za menší zázrak. Poprvé se spolu setkali před deseti lety v Praze, kam přijel japonský výtvarník na pozvání umělce Rostislava Vaňka, který byl velkým fanouškem Kakinumových děl.
Až před rokem a půl se však začali na obrysech výstavy v Liberci domlouvat. Ač je Koji Kakinuma známou osobností v Asii a Americe a své fanoušky a sběratele má řadu let i ve Velké Británii, Německu či Švýcarsku, v kontinentální Evropě vystavuje vůbec poprvé.
A návštěvníci galerie se budou mít na co dívat. Výstava s názvem Travelling Alone představuje všechny umělcovy tvůrčí postupy. Společně s Filipem Suchomelem, který je i v roli kurátora, na ni vybrali čtrnáct děl z minulé i současné tvorby. Včetně velkoformátových obrazů, z nichž některé jsou i osm metrů široké.
Foto se souhlasem Kojiho Kakinumy
Právě ty vytváří v rámci unikátního představení gigantickými štětci, za doprovodu tradičních hudebních nástrojů. Je autorem rovněž techniky takzvaných nekonečně opakovaných sentencí, kdy píše jedno a totéž slovo nebo větu mnohokrát za sebou na jeden formát, přičemž každé opakování je trochu jiné.
„Věnuje se i kaligrafickému tapeworku, technice, kdy to, co chce sdělit, zapisuje na velmi dlouhý papír pomocí rychle trhané lepicí pásky různé tloušťky,“ přibližuje Filip Suchomel.
Samotnou kaligrafii, která pracuje s písmem a textem, je komplikované publiku představit. Zvláště pak tomu, které znaky neumí a neovládá. Koji Kakinuma i jiní soudobí umělci se toho proto ujímá moderním a avantgardnějším způsobem.
„Poslední dobou v Japonsku popularita kaligrafie trochu upadá, i z toho důvodu, že abyste znakům pořádně rozuměli, je důležité umět je číst i psát. Proto se snažíme tohle umění zpopularizovat a představit ho trochu jinak a oprostit se přitom od pravidel tradiční kaligrafie,“ přibližuje Koji Kakinuma.
Foto se souhlasem Kojiho Kakinumy
V japonském světě kaligrafie když píšete znak, musíte ho napsat jedním tahem a nevracet se už zpátky. „Historie japonské kaligrafie je stará až tři tisíce let, já z ní sice vycházím, nicméně snažím se jít modernější cestou a hledám nové způsoby vyjádření. V performanci vycházím z okamžiku, u jiných děl pak ze svého života, z toho, co se mi děje,“ vysvětluje umělec.
Samotná realizace děl mu prý nezabere tolik času. Třeba obraz s názvem B-eat měl hotový za pět minut, One pak dokonce za deset vteřin. Jenže v prvním případě tomu předcházelo třicet dní příprav a úklidu a dvouleté vytváření koncepce. V tom druhém zase přípravám věnoval jen desetinu času, zato koncepce se podle něj rodila dvacet let.
Výtvarník, který se narodil na ostrově Honšú ve městě Yaita, se japonské kaligrafii věnuje od svých pěti let. Nejdříve se učil u svého otce Suiryuay Kakinumy, poté u velmi uznávaných umělců Yukeiho Teshimy a Ichijoa Uematsu.
Je absolventem Katedry výtvarného a scénického umění na tokijské univerzitě a sám pak v letech 2006 až 2007 působil jako hostující vědecký pracovník na Princentonské univerzitě v USA.
Foto se souhlasem Kojiho Kakinumy
Svou tvorbu představil třeba v Kennedyho centru ve Washingtonu nebo v Metropolitním muzeu umění v New Yorku, v galerii v Tokiu nebo muzeu v Kanazawě. Často vystavuje v Singapuru, Tchaj-wanu či Číně a prodejní cena jeho největších obrazů se pohybuje okolo dvaceti milionů korun. Jen letecká doprava jeho čtrnácti děl do Česka a následně pak převoz do Liberce vyšla na více než milion korun.
Obrazy uvidí návštěvníci galerie v bazénové a podbazénové hale, a to až do 28. září. Kromě japonského výtvarníka si mohou prohlédnout i monografickou výstavu, která patří sarkastické umělkyni minulého století Naděždě Plíškové.
Letní program se věnuje rovněž designérovi Romanu Šedinovi a jeho životnímu cyklu nádoby. Trojici nových výstav ještě doplňuje projekt představující mikropříběhy českých a českoněmeckých umělců, kterým do života zasáhla druhá světová válka.
The post Japonský umělec v Liberci. Obraz chystal dvacet let, hotový byl za pět sekund appeared first on Forbes.
