Sedmnáct třeťáků z jedné třídy vyběhne ve 2:17 ráno ze svých domovů neznámo kam a už se nikdy nevrátí. Vyšetřování mrazivé události se v novém velebeném hororu Hodina zmizení pomalu mění v novou adaptaci knihy Stephena Kinga. Text obsahuje spoilery.
Pokud jste o víkendu na hororovou novinku dorazili do některého z pražských kin, byla velká šance, že vám ji uvede přímo její režisér Zach Cregger. Na několik projekcí si totiž odběhl z preprodukce adaptace videohry Resident Evil, již bude Česku několik měsíců točit. Pro diváky to bylo překvapení, i když si mnozí z nich jistě říkali – jak to, že není v Los Angeles a nový film nepropaguje?
Faktem ale je, že Hodina zmizení, v originále Weapons, se propaguje sama. Ještě než se vůbec rozjely kamery, o práva na uvedení se servala všechna hollywoodská studia – a u těch neúspěšných se prý dokonce kvůli této aukci vyhazovalo. Producenty totiž namlsal Creggerův předchozí thriller Barbar, který se na streamu vyznamenal temnou historkou z detroitského předměstí, která se dějově neustále svlékala jako had.
Hodina zmizení má ambici překvapovat podobným způsobem, studio Warner Bros. ji kvůli tomu například nepromítlo ani kinařům, protože se bálo, že by se na internet dostalo, cože se to těm sedmnácti nebohým dětem stalo. Dokonce se šlo do takových extrémů, že se červeného koberce před premiérou nezúčastnili někteří z herců, aby se jejich role nepropálily. A v rozhovorech o dějových bodech nechtěl mluvit ani Cregger.
Největší reklamou tak mají být patrně samotné kvality filmu, o něž se nadšení diváci rádi podělí a přesvědčí ostatní, aby šli do kina. První víkend zní v tomto ohledu slibně, neboť globálně horor přepočítává už přes sedmdesát milionů dolarů. Co tedy o filmu bez zásadnějších spoilerů napsat?
Nakonec to není tak složité, protože Hodina zmizení vnadí na něco, co ve finále úplně nedodá. Na předměstí poznamenané tajemným exodem nahlížíme skrze několik postav včetně učitelky, otce zmizelého nebo místního feťáka. Cregger každému věnuje jednu kapitolu, takže se několikrát vrací na začátek celého příběhu a mění oči, jimiž se na podobné události díváme.
Velí to očekávat velké věci. Spletité vyprávění, v němž se bude prát několik verzí události, na níž si vylámali zuby profesionální detektivové, divácký rébus, v němž si budeme muset skládat jednotlivé dílky skládačky do sebe, plejádu nespolehlivých vypravěčů – vždyť hned několik postav tu má problémy se závislostmi!
Jenže Hodina zmizení své řazení do kapitol tímto způsobem nevyužívá, nejde v ní o žádné „rašómonovské“ rokování, ale velmi efektní clonu, která má zakrýt veskrze banální podstatu celé vyprávěnky. Každá kapitola se totiž zastaví ve chvíli, kdy se stane něco nevysvětlitelného. Chceme znát odpovědi, ale režisér nás s potěšením trýzní tím, že odhalení záhady oddaluje.
Možná ale měl s tímhle edgingem pokračovat až do nejzazšího momentu, protože když se v jednu chvíli ukáže, o co v Hodině zmizení jde, film poněkud splaskne.
Cregger začne realisticky, když do příběhu komponuje i záběry z bezpečnostních kamer nebo FBI, nakonec ale uhne k volné adaptaci jedné z nejslavnějších knih Stephena Kinga, v níž musíme přijmout, že celé městečko bylo zlem tak trochu znecitlivěno. Někdo by řekl až zlobotomizováno.
Je tu však jeden aspekt, který Hodinu zmizení od žánrových souputníků odlišuje. Cregger a jeho tým formálně předvádějí jakousi soustředěnou hravost, kdy je vidět, že je to celé baví. Možná si říkáte, že je to přece samozřejmost, že by Hollywood nedával příležitost lidem, které natáčení filmů obtěžuje.
Jenže pak si zapnete libovolný pořad na streamu a konstantně se ptáte, proč jsou všichni tak znudění a zda to už celé převzala AI.
Creggerův vypravěčský grip se projevuje ve chvílích, které režisérskou zručnost vyžadují především, protože mísí hrůzu s groteskností. Třeba když z jednoho z domů vyjde žena, jež kvůli trhavým pohybům vypadá jak obří loutka. V ruce nese nůžky a usedá do jednoho z aut, v němž sedí nic netušící spáč. Poťouchlost se jen díky kameře, která je najednou statická, mění v hrůzu.
Proto je možná škoda, že se tohle delikátní kyvadélko ve finále vychýlí spíš k rozjívenosti, která ukazuje na autora, jenž si chce silnou diváckou reakci na závěr pojistit na první dobrou. Ale ruku na srdce – kdo vám dneska v kině dokáže vyvolat spontánní potlesk?
The post Je hype reálný? Horor Hodina zmizení je skvěle natočená banalita appeared first on Forbes.
