Kendeho vila. Na jihu Čech se potkává krása první republiky s pamětí hudby a tragédií dějin

Forbes Před 2 týdny

Na první pohled vypadá nenápadně. Elegantní funkcionalistická vila ukrytá mezi stromy v jedné z klidných ulic Českých Budějovic by mohla snadno zůstat bez povšimnutí. Ale právě tady, v Kendeho vile, se letos v květnu odehrál večer, který s lehkostí spojil kulturu, paměť židovské komunity i naději na nový kulturní život. Stejně jako Brno má svou vilu Tugendhat a Praha Winternitzovu, i jižní Čechy mají svou možná méně známou, ale o to silnější.

Kendeho vila je jednou z těch staveb, které nejsou jen esteticky působivé, ale nesou složitý příběh. Byla navržená architektem Josefem Hauptvoglem pro ředitele dolů Viktora Konrada a dodnes nese jeho iniciálu na fasádě. Temné dřevěné obložení, vysoké stropy, propracované detaily.

Stavba vypráví o meziválečné eleganci a poctivém řemesle. Jen tři roky po dokončení ji koupila židovská rodina Kendeových, provozující úspěšnou velkočistírnu peří, jejich jméno dnes vila nese a skrývá dosud málo poznaný příběh jejich syna, Rudolfa.

Skladatel Rudolf Kende byl kvadruplegik, který nemohl psát, a přesto komponoval hudbu. Svým žákům ji diktoval, jak se mu navzdory utrpení rodila v hlavě. A právě jeho opus Smyčcové kvarteto z roku 1944 zazněl až nyní v polovině května poprvé veřejně, v jeho někdejším salonku, kde dodnes stojí rodinný klavír.

„I když Rudolf Kende sám nemohl hrát na žádný nástroj, nějakým v současné době už neznámým způsobem vyučoval hru na klavír. Vilu, v níž s rodiči a sourozenci bydlel, však 11. května 1939 zabavili nacisté a nadějný hudebník i jeho blízcí skončili v Terezíně,“ vzpomíná Tomáš Trantina, ředitel Paměti národa Jižní Čechy.

Do Kendeho vily se nejdřív nastěhovala říšská bezpečnostní služba, později zde sídlila německá kriminální policie Kripo. Vyšetřovala kriminální delikty, hospodářské přestupky proti Říši a podezření na sabotážní činnost.

V rozsáhlém sklepě vznikly vězeňské cely, služebnou prošla řada mlynářů udaných a zatčených za černé mletí, řezníků a soukromých zemědělců kvůli nedovoleným porážkám hospodářských zvířat. Tito lidé často skončili v koncentračních táborech.

Osmdesát let od konce války se vila znovu také naplnila tóny židovských skladatelů, kteří tvořili i ve stínu nacistické perzekuce: Schulhoff, Krása, Haas.

Ty už připomněl poprvé projekt Státní opery Musica non grata, za který tým uměleckého ředitele Pere Boy Hansena získal uznání světových médií jako Frankfurter Allgemeine Zeitung a The New Yorker.

Nyní v polovině května hudební produkci v Kendeho vile uspořádal Festival Krumlov ve spolupráci s Pamětí národa. Je to další z řady projektů hudebního festivalu pod vedením ředitelky Gabriely Rachidi, který se neomezuje jen na dobu svého konání během července, ale také chce oživovat důležitá místa v regionu mimo hlavní program hudební přehlídky.

„Pořádáme večer se snahou, aby se nejen na jména židovských skladatelům, jako byli Rudolf Kende, Hans Krása, Pavel Haas, Gideon Klein či Viktor Ullmann, nezapomnělo. Také jako poděkování všem, kteří se zasloužili o ukončení druhé světové války, a rovněž jako připomínku konfliktu, který přinesl více než šedesát milionů padlých, mnohonásobně více raněných a naprosto nepředstavitelné materiální škody. Rovněž se snahou zdůraznit, že je velmi důležité poučit se z chyb z minulosti a už je neopakovat,“ říká Gabriela Rachidi.

Kendeho vila v jihočeské metropoli ale nemá fungovat pouze jako místo vzpomínek, ale také centrum živé paměti. „Nechceme, aby zapadlo, co se tady odehrálo,“ říká Tomáš Trantina. Jeho vize je ambiciózní a správná: vrátit vile život, který jí byl násilně vzat. A udělat z ní kulturní centrum, kde se budou potkávat generace, umění i reflexe.

The post Kendeho vila. Na jihu Čech se potkává krása první republiky s pamětí hudby a tragédií dějin appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek