V Česku zadrhlo nejen vydávání stavebních povolení, ale dlouhodobě i vydávání licencí umožňujících otevírání nových pískoven. Do všeho navíc vstupuje takzvaný NIMBY efekt (Not In My BackYard, tedy Ne na mém dvorku). Situace směřuje ke zdražení materiálu i samotných staveb.
Okolí největší české řeky Labe ve Středočeském kraji je bohaté na písečné podloží a i statistiky potvrzují, že jde o největší tuzemský zdroj štěrkopísku, který zajišťuje až třetinu roční české produkce.
Namátkou můžeme zmínit už vysloužilé, ale dobře známé pískovny, protože se po vzedmutí spodní vody přeměnily na oblíbené rekreační areály. Mlékojedy, Lhota, Konětopy, Vojkovice, Proboštská jezera. Tam všude se těžil zlatavý sypký materiál, na což někde ještě jako relikvie odkazují rezavé těžební stroje a přepravní pásy.
Mezi Prahou a Mělníkem hned vedle dálničního přivaděče u Vraňan pak z okna vozu můžete zahlédnout novou, před několika málo lety otevřenou pískovnu. I když je už zalitá vodou, těžit se tam ještě dlouho bude. Stejně jako u Litoměřic, kde sice pískovna u obce Nučničky zásobující i pražské betonárky dospěla ke svému vytěžení, hned vedle ní v Počaplech se ale otevírá nová. Je ale jedna z mála takových.
Foto: České štěrkopísky
Právě tady, na písek nejhojnější oblasti naší kotliny, operuje firma České štěrkopísky s ročním obratem přesahujícím 1,5 miliardy korun. Petr Dušek, který je mediální tváří firmy, ale i přes otevření nových pískoven moc dobrých zpráv nemá. Nové totiž nestíhají nahrazovat ty staré.
„V minulých letech se zde uzavřelo mnoho ložisek z důvodu vytěžení zásob. V následujícím období budou končit další, až jich na začátku třicátých let zůstane sotva desetina,“ říká s tím, že otevření nových ložisek naráží zejména na komplikovaný povolovací proces a nesouhlas dotčených obcí – v úvodu zmíněný NIMBY efekt.
„Aktuální legislativa de facto znemožňuje otevřít novou pískovnu či lom v rozumném čase. Nyní je třeba počítat s časem minimálně deset let na otevření nového ložiska,“ vypočítává pro Forbes jednatel rodinné firmy CS-Beton Marek Matějka.
Těžba písku v Česku nezaznamenává výrazných výkyvů, zpomalila ji jen ekonomická krize v roce 2023, jinak má mírně rostoucí tendenci. Ze zhruba sto padesáti tuzemských lokalit se ročně vytěží zhruba jedenáct milionů tun štěrkopísku, ovšem v následující pětiletce dojde z valné většiny k jejich vytěžení.
Podle dřívější analýzy České geologické služby (ČGS) do roku 2032 těžaři jen ve Středočeském kraji ukončí těžbu až na devíti z deseti pískoven. Z dnešních zhruba třiceti ložisek by tak měly být funkční pouhé čtyři.
„V udělování licencí na otvírku nových kamenolomů a pískoven se toho bohužel za poslední dobu moc nezměnilo,“ přidává se mluvčí Metrostavu Radim Mana.
Petr Dušek z Českých štěrkopísků pak vzhledem k řečenému varuje. „Výsledkem bude stavební surovinová krize, která se již dnes projevuje v některých regionech, naplno však udeří až na začátku třicátých let.“
Lidé se na jednu stranu mohou těšit na nové rekreační lokality s průzračnou vodou, pokud ale s uzavíráním těžebních lokalit nepůjde ruku v ruce otevírání nových pískoven a lomů, pak i na růst cen stavebního materiálu. Poptávka po štěrkopísku i kamenivu, nutných součástí betonu, totiž dle odhadů jen poroste.
„Tady a teď píšeme historii české železnice. Začali jsme stavět první rychlé spojení v republice,“ zvolal ministr dopravy Martin Kupka za ODS v pondělí na střední Moravě. Právě tam poklepal na základní kámen plánované vysokorychlostní tratě (VRT) v republice.
Devítikilometrová trať mezi Kojetínem a Nezamyslicemi má být první svého typu v Česku. Vlaky dosahující rychlosti dvě stě kilometrů po ní mají začít jezdit nejpozději v roce 2028 a v další dekádě mají od Lanžhotu až po Aš přibýt desítky až stovky kilometrů nových tratí VRT. K jejich výstavbě je potřeba písek a kamenivo.
Do toho tu máme plánovaný rozvoj dálniční sítě (zase písek a kamenivo) a také energetické infrastruktury (opět písek a kamenivo). Česko právě nyní vyjednává dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Její výstavba před padesáti lety spolkla jeden milion tun betonu.
Foto: Jan Strouhal
U jedné jaderky to ale neskončí, v plánu jsou plynové i přečerpávací elektrárny, spalovny odpadů, tématem další dekády podle všeho budou i malé modulární reaktory, které budou potřebovat stejnou masivní betonovou ochranu jako velké jaderné bloky, jen v o něco menším rozsahu.
„Pokud nedojde k radikální změně legislativy, tak plány, jako jsou vysokorychlostní železnice či ještě větší rozvoj dálniční sítě a letišť, jsou pouhou utopií,“ říká Matějka z CS-Beton.
Cena štěrkopísku už dnes na českém trhu roste. „Nedostatek surovin se logicky promítá do výsledných cen, které jsou často násobně vyšší ve srovnání s cenou v okolních zemích, například v Polsku, ale i v Německu,“ porovnává Matějka s tím, že dovoz v současné době vzhledem k vyšším dopravním nákladům nedává ekonomický smysl. „Zatím!“ dodal.
Mimochodem, neroste jen cena písku, ale i cena právě betonu, do něhož se propsala inflace vstupních materiálů a růst cen energií. Drahý beton pak přináší jednu změnu na trhu s pískem. „Do pískoven se vracejí takzvaní kárkaři, tedy drobní odběratelé,“ všímá si Dušek.
„Zatímco dříve jezdili kárkaři přímo na betonárny, teď jezdí k nám pro kamenivo a míchají si beton sami, protože na betonárnách by je stál skoro dvakrát tolik.“
Česko má zásoby písku pro svou vlastní potřebu na sto let, ovšem zdlouhavé povolovací procesy pro otevírání nových brání ve využití tohoto potenciálu. „Současné zásoby písku a kameniva odhadujeme maximálně na deset let při současné poptávce,“ říká jednatel CS-Betonu Matějka.
To přináší riziko výrazného růstu cen stavebního materiálu. U kameniva je situace stejně dramatická.
„Od roku 1989 se na území Česka neotevřelo žádné nové ložisko pro těžbu kameniva a v některých krajích je predikce, že do deseti let bude dotěženo až padesát procent těžitelných zásob,“ říká mluvčí Metrostavu Radim Mana.
„Nedostatku stavebních materiálů, včetně písku a kameniva, se intenzivně věnujeme. Se společnostmi a výrobci jsme v kontaktu,“ uvedl pro Forbes David Hluštík z tiskového oddělení ministerstva průmyslu a obchodu, které je ústředním orgánem státní správy v oblasti nerostných surovin a geologických prací.
„Naším cílem je zařadit vhodné oblasti mezi ložiska strategického významu, což zvýší samotnou těžbu a sníží tlak na cenu.“
Ministerstvo v tomto ohledu připravuje nařízení vlády, které zmíněné oblasti identifikuje a těžbu v nich umožní. Jde zejména o oblasti s výskytem štěrkopísků a stavebního kamene, ale také dalších materiálů.
„V souvislosti s délkou legislativního procesu se předpokládá schválení předmětného nařízení vlády v srpnu,“ upřesnil Hluštík s tím, že konkrétní lokality určuje Česká geologická služba (ČGS) na základě odborného posouzení, přičemž do tohoto procesu ministerstvo nijak nezasahuje.
Nejen maloodběratelé, ale i české firmy vzhledem k prognózám mění své chování. A to hlavně stavební i betonářské podniky, které už nechtějí být závislé jen na dodavatelích materiálu a v poslední době skupují pískovny i lomy.
„Co můžeme dělat a děláme, je předcházet rizikům,“ uvedl v nedávném rozhovoru pro Forbes Karel Nosek, který řídí stavební holding DEK 24. nejbohatšího Čecha Víta Kutnara.
„Máme vlastní pískovnu a k tomu další spící ložiska, což jsou místa, která máme připravena k případné těžbě,“ dodal.
„Samozřejmě se koukáme po možných příležitostech, protože to je cesta, jak si zajistit základní suroviny pro výrobu betonu,“ přidává se Matějka za CS-Beton.
Metrostav, který ročně spotřebuje miliony tun kameniva a štěrkopísku, pak před dvěma lety koupil tři kamenolomy na jihozápadě Čech patřící pod firmu Reno Šumava a podle vyjádření Radima Many kontinuálně vyhledává další vhodné akviziční příležitosti.
„Ohledně stavu kamene v Česku je ze zveřejněných podkladů zjevné, že zásoby této strategické suroviny dlouhodobě docházejí a potřeby se naopak v posledních letech zvyšují a budou nadále zvyšovat,“ uvedl Mana z Metrostavu pro Forbes.
Uzavírání pískoven a lomů s sebou ale v době horlivého kormidlování k uhlíkové neutralitě nese jeden negativní ekologický aspekt. S řídnutím těžebních lokalit se totiž budou prodlužovat vzdálenosti, odkud se písek bude dovážet. To kromě vyšších nákladů přinese i vyšší emise.
„Je paradoxní, že objektivně největším ekologickým problémem těžby štěrkopísku je nákladní doprava. Právě ta bude ale s řídnoucí sítí pískoven dramaticky narůstat,“ říká Dušek z Českých štěrkopísků.
Obě posledně jmenované firmy se vzhledem k pískovnám a stavbám poblíž řeky snaží nákladní dopravě ulehčit pomocí lodí. Dceřinka TBG Metrostav od Českého štěrkopísku odebírá materiál a pro jeho dopravu do své betonárky na Rohanském ostrově využívá říční tok. Jedna loď tím ušetří silnice až o čtyřicet nákladních vozů.
„Díky tomuto unikátnímu řešení nemuselo vyjet na středočeské a pražské silnice kvůli dovozu kameniva jediné nákladní auto,“ uzavírá Dušek.
The post Konec lomů a pískoven v Česku? Nové se těžko otevírají, hrozí zdražování staveb appeared first on Forbes.
