Irina Shayk, jedna z nejznámějších a nejúspěšnějších modelek současnosti, se letos poprvé objevila v renomovaném kalendáři Pirelli. „Nezaváhala jsem, řekla jsem ano, konečně ano!“ popsala moment, kdy ji oslovili. V rozhovoru prozradila, co pro ni znamená být součástí tohoto prestižního projektu ve stylu živlů, jak spletitou cestu k modelingu měla a jak vnímá roli ženy v dnešním světě.
Pro Shayk byl kalendář Pirelli dlouholetým snem. „Vždycky to bylo na mém seznamu přání. Když mi přišel telefonát s nabídkou, okamžitě jsem věděla, že to chci,“ říká s úsměvem Shayk, která se ke své profesi dostala neobvyklou cestou.
Vyrostla v malé vesnici, kde o světě modelingu neměla ani ponětí. Až ve dvaceti letech dostala příležitost odjet do Paříže a Barcelony, kde se její kariéra rozjela. „Tehdy to bylo úplně jiné. Bez sociálních sítí, bez mobilních telefonů, jen s papírovou mapou a čtyřiceti eury kapesného na týden,“ vzpomíná.
V kalendáři Pirelli pro rok 2026 s názvem Elements – Živly ztvárňuje Irina vítr. Ačkoli se zprvu necítila s tímto symbolem spojená, časem zjistila, že k němu vlastně má blízko.
„Jsem Kozoroh, jsem přísná, uzemněná a tvrdohlavá. Ale jak jsem o tom víc přemýšlela, uvědomila jsem si, že vítr je opravdu mým živlem. Jsem nepředvídatelná, život se mění a se mnou nikdy nevíte. Vítr je svoboda a to je něco, co všichni chceme,“ vysvětluje.
Pózovala norskému fotografovi Sølvu Sundsbømu téměř nahá, zakrytá jen kouskem látky, ale vnímala to jako umělecký projekt. „Na plac jsem přinesla svou nahou duši, protože jsem byla úplně otevřená. Řekla jsem si, že na plac musím přijít a ztělesnit přidělený živel vítr. Moje duše byla pro tenhle projekt víc nahá než moje tělo,“ popisuje v rozhovoru.
Jaká byla vaše první myšlenka, když jste viděla své fotky v kalendáři Pirelli?
Dívala jsem se na to jako na něco, co bych sama za sebe pustila do světa. Možná se v tom spousta lidí najde. Pirelli se vyvinulo v oslavu sounáležitosti, posílení žen, úspěchů žen a víc zdůrazňuje to, kým jsme jako ženy. Pirelli je tu víc než padesát let, vyvíjelo se s časem, a proto pro mě bylo strašně důležité být součástí kalendáře 2026.
Takže vám asi netrvalo dlouho rozhodnout se, jestli chcete být součástí tohoto kalendáře…
Asi tak vteřinu, spíš půl vteřiny! Čekala jsem už strašně dlouho, až mě požádají. (smích) Ale teď vážně, vždycky to bylo na mém seznamu přání. Takže když mi telefonát přišel, ani jsem neváhala. Řekla jsem na to: ano, konečně ano.
Jste v Pirelli poprvé…
… a doufám, že ne naposled. Napište to, ať cítí trochu tlak. Dozvěděla jsem se to, když jsem přistávala s dcerou z Turecka do New Yorku. Když mi zavolali, řekla jsem: Děláte si srandu? Samozřejmě. Kalendář Pirelli je ikonický. Pro mě je to umělecký projekt.
Splnil se vám sen…
Ano. A mám pocit, že život je o momentech a příležitostech. Nikdy bychom se neměli vzdát svých snů. Vždycky věřte sami sobě. Pirelli oslavuje ženy v každém věku. A je moc krásné vidět skupinu žen, které oslavujeme v roce 2026, a každá z nich představuje v životě něco jiného a jsou všechny jiné. Takže jsem moc šťastná, že jsem toho součástí. Opravdu se mi to líbí.
Ztvárňujete vítr. Vybrala jste si ten živel sama? Jak jste se s ním ztotožnila?
Byl mi přidělený. Když jsem přijela na focení, ptali se, jak se v tom cítím. Nejdřív jsem si říkala, že přece nejsem vítr. Jsem Kozoroh a jsem hodně přísná, tvrdohlavá a uzemněná. Ale čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím víc jsem si říkala: já jsem vítr. Život se mění a se mnou nikdy nevíte.
Jsem hodně nepředvídatelná a vítr je svoboda. Všichni chceme být volní. Takže jsem se se svým živlem ztotožnila. Měli jsme skvělého fotografa, který dokázal zachytit kouzlo okamžiku. Sølve byl naprosto dokonalým člověkem na to, aby tenhle magický moment proměnil v obraz.
Co v kalendáři uvidí ten, kdo si ho otevře?
Přináší hodně dobré energie, čerstvé energie. Pirelli před lety začínalo jako legendární obraz ženy a teď mám pocit, že jde vpřed směrem k sounáležitosti. A to je také to, co vidíme v každé ženě.
Co byste poradila ženám v dnešní době?
Vždycky sobě i ostatním říkám: nikdy nepřijímej „ne“ jako odpověď. V tomhle odvětví jsem spoustu „ne“ proměnila v „ano“. Vyrostla jsem v čistě ženské domácnosti. Přišla jsem o tátu, když mi bylo čtrnáct. Vychovávaly mě dvě babičky, maminka a sestra. Takhle jsem byla v útlém věku uvedená do světa. Všechny jsme byly tvrdohlavé, každá chtěla dělat věci po svém.
Co byste poradila svému mladšímu já?
Své mladší já bych naučila nikdy nebrat „ne“ jako odpověď a přeměnit si to „ne“ v „ano“. A také cítit se dobře ve vlastní kůži a stát si za sebou.
Jaké bylo vaše dospívání?
Vyrostla jsem v malinké vesnici. Tehdy jsme moc módu nevnímali. Maminka byla pianistka a tatínek byl domácí kutil, staral se o dům. Žili jsme normální život, celé dětství jsem byla na zahradě. Takže jsem ani nevěděla, že existuje něco jako práce profesionální modelky. Když mi bylo skoro dvacet let, dostala jsem příležitost odjet do Paříže, moje druhá zastávka byla Barcelona a tam jsem poznala svět modelingu.
Tehdy to muselo být úplně jiné.
Ano, nebyl Instagram, nic takového. Dostali jste knížku, papírovou mapu, čtyřicet eur kapesného na týden a šli jste pracovat.
Takže jste modeling neřešila od útlého věku.
Nebyla jsem jako některé dívky, které chtěly být modelkami odmalička. O kalendáři Pirelli jsem se dozvěděla na začátku své modelingové kariéry. Dnes je má profese jinde, mění se i se sociálními sítěmi. Když jsem začínala, bylo to úplně jiné. Máte sociální sítě, máte už svou platformu. Tehdy jsem vyrůstala bez počítače, bez mobilního telefonu.
Foto Pirelli
Foto Pirelli
Foto Pirelli
Foto Pirelli
Jak na to vzpomínáte?
Pamatuju si, jak jsem se přestěhovala do New Yorku a bydlela v modelkovském bytě. Prosila kolegyně, aby mi kontrolovaly e-maily, protože jsem si nemohla dovolit normální počítač. Nechci říkat, že je to dnes lehčí, nebo naopak. S časem se vyvíjí technologie a všechno kolem. Tehdy to bylo prostě úplně jiné. Člověk si musel budovat cestu sám.
Nemohli jste si jen tak udělat fotku, hodit ji na sociální sítě, aby se stala virální. Jak říká Shalom Harlow, jedna z nejikoničtějších modelek devadesátek, jenom dělat hezké fotky z vás supermodelku neudělá. A má pravdu. Je za tím spousta tvrdé práce. Není to jen o tom hezkém. Je to o tvrdé pracovní morálce i o tom, jaký příklad dáváte lidem.
A ptala jste se dcery, co si o vás v časopise Pirelli myslí?
Ne, máma si dělá svá rozhodnutí sama. (smích) Je ještě malá, neví, o co jde. A doufám, že až vyroste a my budeme mít ten obraz, tu fotku z kalendáře pořád na zdi – dělám si legraci – tak se na to bude moct podívat a oslavit sílu žen a inkluzivitu. Bude moci vidět krásné, silné ženy, které jsou součástí kalendáře Pirelli 2026.
Co by vaše dcera měla vědět?
Chci, aby věděla, že není důležité, jak vypadá a jaké tvary její tělo má.
Pózujete téměř nahá, zakrytá kouskem látky. Jaké to pro vás bylo?
Beru to jako umělecký projekt. Nedívám se na to stylem: Bože, jsem nahá. Mám pocit, že jsem na plac přinesla svou nahou duši, protože jsem byla úplně otevřená. Řekla jsem si, že na plac musím přijít a ztělesnit přidělený živel vítr. Přišla jsem na set spíš s tím, že si s sebou nesu myšlenky o větru a svobodě, než abych myslela na svoje tělo.
V čem tohle focení bylo jiné?
Bylo jiné i myšlenkou a poselstvím, které Pirelli 2026 přináší. Každý věk ženy je teď oslavovaný. A ve fashion průmyslu vidíme různé tvary, různá těla, různé typy, různé věky. Nemyslím, že vám musí být dvacet nebo třicet let, abyste byli krásní. Krásu nacházíme v každé ženě. To poselství je pro mě hodně osvěžující a je v souladu s tím mým.
Je na fotce váš podpis?
Je to společná práce. A to je na Sølvem krásné. Má své nápady, ale pak se ptá, jak já sama můžu jeho nápad interpretovat a co můžu na plac přinést. Sølve je perfekcionista v tom nejmagičtějším slova smyslu. Nafotili jsme opravdu hodně fotek a oba jsme přicházeli stále s nápady zkusit ještě to a tamto. Nebylo to o perfektní poloze těla nebo o vlasech. Bylo to mnohem víc o tom, jak vaše emoce jdou zevnitř ven a jak v tom daném momentu ztělesňujete vítr.
Setkáváme se v Praze. Co tu chcete vidět a navštívit?
Určitě chci znovu vidět svou terapeutku ve spa. Dnes ráno byla úžasná. Není to moje první návštěva Prahy, už jsem tu byla. Ale kulturní stránka vašeho města je neuvěřitelná. Rozhodně chci navštívit historickou část. Mám to štěstí, že ji vidím z okna. Doufám, že ochutnám českou kuchyni. Miluju jídlo, takže doufám, že si stihnu trochu projít město, projít se podél vody.
Jenom dělat hezké fotky z vás supermodelku neudělá.
Daří se vám při cestování dobíjet baterky?
Předně, já svou práci dělám s nadšením. Nabíjí mě energie ostatních lidí. Jsem hodně na energie a ráda lidi potkávám. Jsem ráda, že s vámi mohu mluvit.
Co vám v životě dělá radost?
Rodina, přátelé, určitě. Držím si kolem sebe energii své rodiny a přátel a lidí, které miluju. Také miluju jídlo, mohu děkovat za geny po rodičích. Nechápu, jak mohou být lidé na dietě, jídlo mi přináší tolik radosti. Taky se ráda vzdaluju od sociálních sítí a zůstávám při zemi. Pamatuji na to, odkud pocházím.
Když jste součástí fashion průmyslu, modelka se někdy dostane do robotického režimu. Dnes jste tady, potom v tomhle letadle, pak v jiném letadle, pracujete s těmihle a pak s jinými lidmi. A přitom já jsem ráda i v teplácích s mojí dcerou a psem. Doma nenosím účesy ani make-up. Zajdu si do sauny, koukám se na televizi, jím ruské jídlo a prostě jsem sama sebou. To je radost. A já mám obrovské štěstí, že tu možnost mám.
The post Moje duše byla víc nahá než moje tělo, říká Irina Shayk o focení pro Pirelli appeared first on Forbes.
