Teorie říká, že bitcoinu bude v oběhu vždy maximálně 21 milionů. Jenže dnes už víme, že realita je ještě skoupější.
Téma ztracených bitcoinů je fascinujícím temnějším pohledem do historie zapomenutých hesel, ztracených klíčů, vykradených burz i lidských chyb. Odhady hovoří o tom, že z celkového množství 21 milionů bitcoinů je mezi 2,3 až 3,7 miliony nenávratně mimo oběh.
V textu se podíváme na různé příčiny ztrát i na rady psychologů, jak se nezbláznit ve chvíli, kdy vám býčí trh zpětně vystaví účet.
Pizza za více než miliardu dolarů
Dvě pizzy od Papa John’s zaplacené 22. května 2010 za deset tisíc bitcoinů se staly legendou kryptosvěta. Programátor Laszlo Hanyecz tehdy nabídl na fóru, že někomu pošle digitální mince výměnou za dvě pizzy. Jeden z uživatelů mu objednávku skutečně doručil.
V té době šlo o transakci za zhruba 41 dolarů (kolem devíti set korun), což odpovídalo ceně oběda. Z dnešního pohledu ale mluvíme o hodnotě přibližně 1,1 miliardy dolarů (asi 24 miliard korun). Byla to drahá pizza.
Hanyecz sice později připustil, že ho utracené digitální mince mrzí, ale zároveň se odmítá utápět v sebelítosti. Dodal, že šlo o přelomový okamžik. Jeho nákup se stal první známou reálnou transakcí bitcoinem a komunita si ji každý rok připomíná jako takzvaný Pizza Day.
Podobný příklad pochází i z Česka. Marek Palatinus, známý pod přezdívkou Slush a zakladatel hardwarové peněženky Trezor, si v dřevních dobách krypta pořídil ponožky. Nic neobvyklého, řeklo by se. Za objednávku tehdy zaplatil 82 bitcoinů včetně poštovného, tedy zhruba devět milionů dolarů (asi 198 milionů korun) v dnešních cenách největší světové kryptoměny. V tuzemsku Socks Day zatím nevznikl, rozhodně by si to ale zasloužil.
Ztracené disky
James Howells, IT technik z Walesu, se „proslavil“ tím, že v roce 2013 omylem vyhodil pevný disk s přístupem k osmi tisícům bitcoinů. Obsah jeho koše skončil na skládce v Newportu, kde je nyní pohřben pod tunami odpadu.
Nešťastník Howells se roky snažil o povolení, aby mohl začít skládku systematicky a s použitím moderní techniky začít prohrabávat. Nabídl městu, že zaplatí veškeré náklady a rozdělí se o zisk v případě úspěchu. Neuspěl. V lednu letošního roku mu britský nejvyšší soud sdělil, že na disk nemá právní nárok, protože odpad patří městu. V březnu pak Howells prohrál i odvolací proces. Nyní zvažuje žalobu u Evropského soudu pro lidská práva.
Hackeři a zranitelné burzy
K největším ztrátám v historii kryptoměn patří rovněž pád japonské burzy Mt. Gox. V roce 2014 z ní zmizelo přes 850 tisíc bitcoinů. Důvodem byla kombinace špatného zabezpečení a údajného hackerského útoku, který umožnil dlouhodobé skryté odčerpávání bitcoinů z burzy. Ta zkrachovala a do dneška se ztracené prostředky daří kompenzovat jen částečně.
Jde o případ, který vedl k hluboké nedůvěře v kryptoměnové trhy a nastartoval debatu o nutnosti regulace i větší bezpečnosti. Smutný příběh zůstává mementem toho, jak zranitelné byly (a již nikdy by neměly být) kryptoměnové burzy z technologického a organizačního hlediska.
Smrt
Když v prosinci 2018 zemřel zakladatel burzy QuadrigaCX Gerald Cotten, kryptosvět zůstal v šoku. Měl totiž jako jediný přístup k soukromým klíčům peněženek, kde bylo uloženo zhruba 190 milionů dolarů, tedy přes čtyři miliardy korun.
Po jeho skonu se navíc ukázalo, že burza fungovala jako Ponziho schéma. Většina prostředků byla utracena už dřív. Zákazníci se ke svým prostředkům nikdy nedostali a Cottenův případ zůstal dalším z varovných příběhů o tom, jak laxní kontrola může skončit katastrofou.
Záměrná likvidace
V roce 2013 se redaktoři amerického magazínu Wired rozhodli zničit privátní klíče ke třinácti bitcoinům, které získali při testování těžebního hardwaru. Důvodem byla snaha zabránit možnému střetu zájmů a zároveň dodržet etické standardy redakce. Redakce českého Forbesu podobné experimenty neplánuje.
Propité jmění
Bitcoiny lze nejen ztratit technickou chybou nebo hackem, ale také prostě utratit bez většího rozmyslu třeba v baru. Ekonom Dominik Stroukal se v této souvislosti s nadsázkou ohlíží za dobami, kdy s přáteli tímto způsobem utratili nemalé množství bitcoinů v době, kdy šlo o téměř bezcenná virtuální čísla na displeji.
„Někdo se ze ztráty zbláznil, jiní to neštěstí dokázali přetvořit v inovativní sílu a zabránit tomu, aby se to v takové míře dělo i v budoucnosti,“ říká. To je ostatně i příběh hardwarové peněženky Trezor, na jejímž úplném začátku byla krádež obrovského množství bitcoinů.
Zakladatel společnosti Marek Palatinus (ano, jde již o zmíněného ponožkového krále) přišel tehdy o tři tisíce bitcoinů, tedy hodně přes sedm miliard korun při dnešním kurzu.
„Bohužel známe i případy lidí, kteří si kvůli tomu sáhli na život. Není dobré podceňovat, v takové situaci má smysl se obrátit na odborníky,“ doporučuje Stroukal.
Co na to psychologové?
Psycholog Richard Amaral popsal ve svém textu o finančním zármutku, že základem je přijetí. „Nemůžete udělat nic s tím, co jste ztratili. Ale můžete přijmout, že jste tehdy jednali nejlépe, jak jste uměli, podle tehdejších informací,“ shrnuje.
Podle psychologa Jeronýma Klimeše bývá náhlá změna psychicky snesitelnější než ta pozvolná, i když se to na první pohled nemusí zdát. Náhlá ztráta sice přináší šok, ale zároveň aktivuje adaptační mechanismy. Může dojít k takzvané reaktivní depresi, která však obvykle odezní během několika měsíců. Oproti tomu dlouhodobá nejistota nebo postupná ztráta naděje bývají pro psychiku často daleko zatěžující.
„Poruchy přizpůsobení jsou milosrdné i tím, že odeznívají do tří až čtyřiadvaceti měsíců. Pro srovnání, u rozchodu z vážného vztahu literatura hovoří o pěti letech rekonvalescence. Pokud ale třeba van Beethoven přicházel o sluch celé roky, musela tato pozvolnost být doslova k zbláznění,“ pokračuje Klimeš.
Podle něj přijít o velké jmění bývá rána na začátku, občas lidé páchají i sebevraždy. Následný průběh je ale celkem milosrdný. „Známe v psychologii mnohem horší traumata, například nejrůznější pomalé degenerativní choroby,“ uzavírá Klimeš.
Největší ticho blockchainu
Nejlepší na konec? Těžko říct. Jedním z nejzajímavějších případů „ztracených“ bitcoinů je samotný tajemný tvůrce kryptoměny – Satoshi Nakamoto. Analýzy blockchainu ukazují, že Satoshi v rané fázi vývoje vytěžil přibližně jeden milion digitálních mincí, které dodnes nebyly přesunuty z původních adres.
Můžeme tedy jen spekulovat o tom, zda byly přístupové klíče ztraceny, nebo se jejich držitel záměrně rozhodl s nimi nikdy nemanipulovat. Nebo zda ještě žije a čeká na důchod, ve kterém to roztočí skutečně ve velkém stylu.
Ať už je důvod jakýkoli, tyto bitcoiny jsou v některých zdrojích považovány za fakticky ztracené a představují největší jednotlivý „zmizelý“ podíl v historii kryptoměn.
Pokud obří ztráta nejde za vámi, důvod truchlit není namístě. Jak sám Satoshi v roce 2010 napsal: „Ztracené mince pouze zvyšují hodnotu těch zbývajících. Považujte to za dar všem.“ Dalším ztrátám se tedy meze nekladou. Ale udělejte všechno pro to, aby se to netýkalo právě vás.
The post Pizza, ponožky, skládky. Kdo přišel o nejvíc bitcoinů? appeared first on Forbes.
