Mimořádná expozice Národního muzea v budově Českého muzea hudby představuje epochální život a dílo české pěvkyně a výrazné osobnosti české kulturní a umělecké scény Soni Červené (1925–2023). Připomíná tak jejích nedožitých sto let, které by oslavila letos v září.
Její první angažmá bylo u Voskovce a Wericha. Sny o Národním divadle jí zničil komunistický převrat, její rodinný původ a emigrace. Stala se pak světovou operní hvězdou. Zpívala s Josém Carrerasem i Lucianem Pavarottim, spolupracovala s Tomem Waitsem i Lou Reedem.
Když se však po půl století vrátila do vlasti, takřka nikdo ji tu neznal. Ale vrátila se na vrchol. Její příběh dobře znáte ostatně i z Forbesu – v listopadu 2017 byla paní Červená dokonce hvězdou naší obálky a mimořádně otevřeného a plastického cover rozhovoru, který mezi čtenáři ohromně rezonoval, snad proto, že byl tak překvapivý a na Forbes nezvyklý.
Soňa v něm obsáhle mluvila nejen o svém pozoruhodném životním osudu a mnoha letech v emigraci, ale i o současné české společnosti, politice, byznysu i naději, kterou vkládala do mladé generace.
V druhém zářijovém týdnu, 9. září, by paní Soňa Červená oslavila sto let. Bohužel se stovky nedožila, zemřela před dvěma lety, 7. května 2023. Právě k jejímu jubileu však nyní Národní muzeum v budově Českého muzea hudby v Karmelitské ulici na Sonině milované Malé Straně uspořádalo velkolepou výstavu k uctění její kariéry, života a odkazu.
Nová výstava v Českém muzeu hudby je věnována Soně Červené jako jedné z nejvýznamnějších osobností české i světové hudební scény, operní pěvkyni, ale i jako důležité a respektované osobnosti českého umění a kultury.
Tento výstavní projekt nabízí jedinečný pohled na život a tvorbu umělkyně, která svou mimořádnou barvou hlasu, širokým hlasovým rozsahem a nezaměnitelným charismatem ovlivnila pěvecké umění po celém světě, ale měla i svou druhou kariéru a druhý život – ten ve staré vlasti, z níž byla kdysi proti své vůli nucena odejít.
Expozice věnovaná Soně Červené v Českém muzeu hudby, která potrvá až do 9. dubna 2026, je obdivuhodná a bohatá na exponáty i zážitky. A laděná do tónů červené – jako pocta Soninu příjmení.
Diváci si mohou prohlédnout bohatou sbírku více než 200 vystavených předmětů pocházejících ze sbírek Národního muzea – Českého muzea hudby a Nadace Soni Červené, které zahrnují soukromé osobní předměty, divadelní kostýmy od špičkových návrhářů (jednou z dvorních návrhářek paní Soni byla například uznávaná Liběna Rochová, která vytvořila řadu jejích jevištních i večerních modelů), archivní fotografie, audio a video záznamy i unikátní dokumenty z její životní i profesionální dráhy.
Výstava představuje nejen slavné operní role, které Soňa Červená ztvárnila na prestižních scénách od Bayreuthu přes milánskou La Scalu až po operní domy pěti kontinentů, ale také její rané herecké začátky v Československu, období emigrace a pozdější návrat do vlasti po roce 1989.
Prostřednictvím tematicky členěných sálů výstava přibližuje nejen umělecký odkaz, ale i osobní historii umělkyně, včetně rodinného dědictví významného výrobce dechových nástrojů Václava Františka Červeného.
Otevírá cestu od mládí přes těžké období komunistických perzekucí a emigrace (připomeňme, že Sonina milovaná matka, přeživší z nacistického koncentračního tábora v Ravensbrücku, nakonec zemřela po jednom z brutálních výslechů komunistické StB), až po vrcholné úspěchy na světových scénách a pozdní tvůrčí experimenty, které přinesly nové umělecké formy v oblasti činohry, melodramatu a experimentálního divadla.
Výstava Soňa Červená je tak nejen poctou jedné z nejvýraznějších div a osobností české kultury, ženy, která během svých 75 uměleckých sezon zazářila na více než 5500 vystoupeních, ale i inspirativním svědectvím o síle lidského talentu, odvahy a důstojnosti.
Výstava zároveň připomíná i období konce Sonina života, které barvitě popsala i v našem tehdejším rozhovoru.
Ve své rodné vlasti prožila po revoluci svou druhou kariéru. Nečekanou. A neuvěřitelně živý, barvitý „podzim života“. Až do svých 95 let měla takřka každý den diář zcela plný, včetně víkendů. A v Národním divadle v průběhu této své druhé kariéry také přímo zářila.
Právě v Národním divadle byla přece doktorkou Miladou Horákovou v dechberoucí Nekvasilově a Březinově inscenaci Zítra se bude… V nastudování slavného režiséra Roberta Wilsona oslnila v Čapkově Věci Makropulos, kde ztvárnila titulní roli.
V době premiéry tohoto mimořádně náročného představení jí bylo 85 let. A hrála i vysoko přes devadesát. „Ráda stojím na jevišti. Ne pro ten potlesk, ale pro tu práci. A že stojím tři hodiny? To mi nevadí. Já tam nestojím nohama. Já tam stojím hlavou,“ řekla mi při našem rozhovoru.
Stála a z okna ve výklenku svého krásného bytu na Rašínově nábřeží pozorovala panorama Pražského hradu. Zajímala se o politiku, ráda o ní mluvila s mladými lidmi, ráda komentovala aktuální dění.
Když jsme se Soni Červené tehdy při našem cover rozhovoru zeptali, co je podle ní nejdůležitější, odpověděla jasně a jednoznačně.
„Samozřejmě chodit k volbám! Už jen proto, aby se naší nedbalostí nedostali k veslu zase komunističtí soudruzi. Zažila jsem nadšenou dobu po válce, ale pak přišel únor 1948. A jímá mě úzkost, když kolem lidé tvrdí, že se něco takového už nemůže opakovat. To jsme si tehdy také mysleli, víte? Taky jsme si po válce mysleli, že totalita už nikdy nepřijde. Za tři roky to tu bylo znovu. My doufali, že je to jen zlý sen, že to bude na chvíli, že to nějak přežijeme. A co lidí to ve věznicích, v dolech a na popravištích nepřežilo.“
Pamatujme ostatně na slova velké operní divy znovu třeba i letos v říjnu, až půjdeme sami k volbám.
The post Stoletá Soňa Červená. Národní muzeum připravilo operní divě výstavu k jubileu appeared first on Forbes.
