Americký prezident Donald Trump vyjednal s Evropskou unií cla na dovoz zboží do USA ve výši 15 procent. Ačkoliv jde o nižší sazbu než se předpokládalo, část českých firem stále plánuje přestěhovat výrobu za oceán, mnohé už to udělaly. Další společnosti promítnou změnu do cen a zdraží. Jiní dohodu vítají a nepovažují ji za tragédii a upozorňují, že slabý dolar dělá ještě větší problémy.
Původně se počítalo s ještě vyššími cly. Přesto považuje miliardář Pavel Juříček, majitel skupiny Brano dodávající autodíly předním světovým automobilkám, dohodnutých 15 procent za průšvih. „My to asi ustojíme díky stěhování do zámoří,“ říká pro Forbes.
Nyní platí Brano podle typu zboží při vývozu do Spojených států cla 2,5 až 4,5 procent. Půjde tedy o navýšení o více než deset procentních bodů. „Je to částka, která může náš byznys úplně zastavit,“ vysvětluje Juříček s tím, že při výrobě autodílů je profitabilita jen tři až pět procent.
Aby zabrzdění rozjetého podnikání nedošlo, připravuje se Brano Group už delší dobu na přesun části výroby do Spojených států. V americkém závodě by odpadla nutnost platit dovozní cla. „Už jednáme se zákazníky v zámoří. V září budeme mít v Georgii připravenou ke spuštění první výrobní linku,“ popisuje Juříček.
Za ještě větší problém než cla však majitel skupiny s obratem více než šest miliard korun považuje celkové podmínky pro podnikání v Evropě. „Trápí nás vysoké ceny energií, přehnaná regulace, Evropa se podnikatelsky dovede zničit i sama,“ myslí si Juříček.
Přesun části výroby zvažuje také výrobce nemocničních lůžek Linet Group. „Ale není to záležitost několika týdnů a až teď máme mantinely, v jejichž rámci se můžeme rozhodnout. Nikdo to nemohl udělat v předchozích zmatených týdnech,“ vysvětluje pro Forbes CEO Linetu Tomáš Kolář.
Nejde jen o cla
Tržby skupiny přesahují devět miliard a zhruba pětina z toho pochází z amerického trhu. Aktuálně bude firma na cla ve výši 15 procent reagovat tak, že je promítne do cen. „Samozřejmě musíme upravit ceny směrem nahoru, ale pohybujeme se na vysoce konkurenčním trhu, takže jen obtížně přeneseme celé dodatečné zdanění na naše zákazníky,“ vysvětluje Kolář.
Navíc upozorňuje, že vývozce v poslední době trápí i oslabení dolaru v letošním roce. „Celkový dopad na české exportéry se tak blíží k 30 procentům, což je opravdu hodně. Situace pro český export do USA je letos složitá i bez cel,“ říká Kolář.
Ale ani přesun výroby není podle něj úplně jednoduchý. „Mimo obvyklých potíží, nákladů a překážek musíte vzít v úvahu, že část komponentů bychom i do Ameriky museli dovážet, takže ani v tomto případě bychom se clům úplně nevyhnuli,“ upozorňuje Kolář.
Majitel strojírenské skupiny Wikov Martin Wichterle oceňuje zejména to, že byla vůbec nějaká dohoda uzavřena. „Nejhorší byla nejistota. Snad bude tahle dohoda alespoň na nějaký čas definitvní,“ říká pro Forbes.
Zavedených 15 procent není podle něj úplně příjemných, ale nejde ani o likvidační záležitost. I Wichterle upozorňuje, že oslabení dolaru v posledních letech má na byznys větší vliv než cla. „I přes zavedená cla a oslabený dolar se však stále vyplatí být na americkém trhu. Je obrovský, dá se na něm dobře vydělat,“ zdůrazňuje Wichterle.
Skupina Wikov, která prodá v USA ročně průmyslové převodovky a turbíny za miliardu, v tuhle chvíli ve Spojených státech výrobu má. Pokud by tomu tak nebylo, nezakládal by Wichterle v USA pobočku jen kvůli patnáctiprocentním clům. Plánuje nicméně cla promítnout do cen.
Majitel firmy Sopo Vladimír Olmr založil před pár týdny pobočku ve Spojených státech a nyní je rád. „Tušili jsme, že to s cly nebude snadné a nyní jsme připraveni. Vyvíjet budeme v Česku, vyrábět můžeme z části ve Spojených státech,“ říká Olmr. Modletický podnik s obratem zhruba půl miliardy, který se specializuje vynutí do elektromotorů, už v zámoří jedná s prvními zákazníky.
Z cel nemá radost ani ředitel společnosti Bohemia Sekt Ondřej Beránek. „Jsem proti zavádění cel,“ říká s tím, že tahle přirážka ovlivní jak výrobce, tak prodejce i spotřebitele. „Způsobí výrazné narušení trhu,“ podotýká Beránek.
Spolu s dalšími tuzemskými vinaři se obává, že velcí producenti vína z Evropy i z ostatních států začnou hledat nová odbytiště mimo Spojené státy. Česko tak bude čelit přílivu levných a dotovaných vín. „Tím se ještě více prohloubí už tak složitá situace domácích vinařů,“ říká Beránek.
Ocel a hliník Čechy zásáhne oklikou
Také skupina mmcité z Uherského Hradiště, která vyrábí městský mobiliář, plánuje kvůli clům spustit ve Spojených státech vlastní výrobu. „Od jara 2025 investujeme do jejího rozvoje, na podzim začneme pracovat na prvních zakázkách,“ říká Jana Tyrer, výkonná ředitelka mmcité pro USA.
Na celkovém exportu mmcité se loni americký trh podílel z osmnácti procenty. Mmcité zatím do Spojených států vyváží výrobky ze svých závodů v Česku a Brazílii. Jelikož vyrábí lavičky, přístřešky, stojany na kola nebo třeba koše, kde je podstatnou složkou ocel a hliník, vztahují se na tyto části výrobků cla 50 procent. Nejde tedy o zanedbatelné částky a přesun výroby bude klíčový.
„Tímto krokem snižujeme závislost na clech, ale zkracujeme také dodací lhůty a zjišťujeme si větší flexibilitu a stabilitu, jak pro klienty, tak pro náš tým,“ vysvětluje další důvody pro přesun do zámoří Jana Tyler.
V případě cel na dovoz oceli a hliníku do Spojených států aktuální dohoda žádnou změnu nepřinesla, ale cla jsou velmi vysoká. Od 4. června činní tato cla 50 procent, před tím byla 25 procent. „Jak se to změní do budoucna je obtížené předvídat,“ říká Jiří Dufek, manažer pro obchodní politiku a analýzy z Ocelářské unie. O konkrétní výši těchto cel se má ještě jednat.
„Pro české ocelářské firmy se tak v tuto chvíli nic nemění. Přímé dopady na zdejší podniky nejsou nijak zásadní, protože v posledních letech české firmy do Spojených států vyváželi zhruba 1 až 1,5 procent své produkce,“ vysvětluje Dufek.
To třeba případ skupiny Moravia Steel, kterou ovládá miliardář Tomáš Chrenek a patří do ní i Třinecké železárny.. „Naším hlavním exportním teritoriem je Evropa, do USA směřuje pouhé jedno až dvě procenta celkové výroby,“ potvrzuje Petr Popelář, předseda představenstva skupiny Moravia Steel.
Vedle Třineckých železáren s USA obchodují třeba Válcovny trub Ostrava nebo společnost Liberty. Všechny tyto podniky by se však měly obávat spíše nepřímého dopadu cel. „Jakákoli plošná cla mají vliv na přesměrování globálních obchodních toků,“ varuje Dufek.
Výrobci z dalších zemí tak budou hledat nová odbytiště pro ocel a hliník mimo USA. A to povede ke zvyšování tlaku na zdejší producenty. „Je pravděpodobné, že vše bude mít dopad na německý trh a postihne to i české vývozce,“ myslí si Popelář.
Problémem jsou i nadbytečné globální kapacity pro výrobu oceli. Omezení vývozu oceli do Spojených států povede podle Popeláře k tomu, že Evropu, která nemá zavedeny obranné celní mechanismy, zaplaví levná ocel z Asie.
The post Trumpova cla a slabý dolar. Rozjíždíme výrobu v Americe, reagují české firmy appeared first on Forbes.
