Umění viselo nad sporákem. Příběh ojedinělé sbírky Karla Tutsche

Forbes Před 1 dnem

Galerie moderního umění v Hradci Králové vystavuje do půlky října výjimečnou sbírku umění Karla Tutsche, za níž stojí pozoruhodný příběh. Popsala jej také v nové publikaci, jež si spolu s touto výstavou odnesla z nedávných cen Vizium dvě hlavní ocenění. Kdo byl Karel Tutsch, co po sobě zanechal a v čem může inspirovat dnešní sběratele?

Brněnský sběratel a galerista Karel Tutsch byl na naší výtvarné scéně svébytným úkazem. Původně středoškolský profesor matematiky dokázal z čistého zájmu už v období normalizace navazovat kontakty s výtvarníky, vybudoval hodnotnou sbírku umění a ještě před sametovou revolucí otevřel jednu z prvních soukromých galerií u nás.

Většinu děl, která tento pozoruhodný muž díky své sběratelské vášni za svůj život nastřádal, od jeho rodiny před čtyřmi lety koupila Galerie moderního umění v Hradci Králové. Do 12. října jsou díla, která se v expozici částečně obměňují, k vidění na velké výstavě Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche.

Ten galerie také podrobně zmapovala v publikaci nazvané Umění napříč generacemi. Sběratel a galerista Karel Tutsch (1941–2008). Expozice a kniha se staly Výstavou roku a Publikací roku ve výročních cenách Vizium za rok 2024, které na konci dubna udělila Česká akademie vizuálního umění.

Výstava završila několikaletý podrobný výzkum, jehož výsledky jsou zaznamenány ve zmíněné publikaci.

„Mezi kurátory kolovala zpráva, že je sbírka Karla Tutsche na prodej. Do té doby o ni sice projevili zájem i významní sběratelé, ale dědic nenabyl dojmu, že její podoba nebude nakonec rozprodána. My jsme si dědice Jindřicha Tutsche získali tím, že sbírkotvorná instituce garantuje nedělitelnost sbírky,“ sdělil Forbes Life ředitel královéhradecké galerie František Zachoval s tím, že sbírku nyní udržují ve tvaru, v jakém byla vybudována a profilována.

„V tom je její nevyčíslitelná hodnota,“ dodal. Pokud by se díla rozprodávala samostatně, odhadoval by její současnou komerční hodnotu na něco přes sto milionů korun. Na cenovce, kterou si Hradecká galerie domluvila s bratrem zesnulého sběratele, však stála suma dvanáct milionů korun s tím, že o odkaz tohoto „díla“ bude náležitě pečovat.

Osobnost Karla Tutsche i jeho sbírkotvornou činnost dodnes doprovází mnoho záhad. Pedagog začínal směnou exlibris, drobné grafiky a kreseb přímo od autorů, jejichž prodejem si postupně vydělal na nákupy větších děl.

Obrazy získával také darem přímo od autorů, jimž pořádal výstavy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nejdříve na chodbách činžovních domů a později v malém podkrovním bytě ve Václavské ulici v Brně, který pojmenoval Galerie Na bidýlku.

Šlo o první soukromou galerii u nás a především významné místo setkávání a prezentace neoficiální umělecké scény. Fungovala mezi lety 1986 až 2008 a za tu dobu v ní proběhlo 169 akcí, jejichž kurátorem byl převážně sám Tutsch.

Sbírka Karla Tutsche, o níž si její majitel za života nevedl žádné precizní záznamy, obsahovala více než 1300 výtvarných děl z období od osmdesátých let dvacátého století. Do Hradce Králové se z ní dostalo přes osm stovek děl. Tento konvolut zahrnuje zásadní díla české moderny a postmoderny, ale také mnoho zahraničních zástupců.

Tutschovi se totiž ještě před listopadem 1989 podařilo oficiálně vycestovat na brigádu do Západního Berlína, tajně tam navázat kontakty s uměleckou scénou a díla řady jejích zástupců prezentovat ve své galerii. Absolvoval také několik cest do Berlína a Vídně s galeristou Petrem Novotným, který později po Tutschově úmrtí pomáhal Jindřichu Tutschovi sbírku katalogizovat.

Cenné obrazy Tutsch neuchovával v žádném sofistikovaném depozitáři, ale visely mu třeba i nad sporákem v jeho skrovné garsonce nebo byly uskladněny na půdě. Svou sbírkou se prý nechlubil ani dobrým přátelům, natožpak veřejnosti.

Tato zjištění, která přináší zmiňovaná kniha, vycházejí mimo jiné z osobních rozhovorů s řadou důležitých českých i zahraničních umělců, s nimiž byl sběratel v kontaktu. O své vzpomínky na svérázného sběratele se podělili například Jiří Kovanda, Jiří David nebo Eva Koťátková – dnes nejúspěšnější česká umělkyně, jíž Karel Tutsch tehdy uspořádal její vůbec první výstavu.

Součástí sbírky byla i díla, u kterých jsme neznali tvůrce, a mile nás překvapilo, že se jedná o mezinárodně uznávané osobnosti.

Stejně tak si už hned na AVU vyhlédl Jiřího Petrboka, Jána Mančušku nebo Jakuba Špaňhela. Mezi další umělce, které Tutsch podporoval, patřili například Jiří Načeradský, Jiří Kovanda, Jan Merta, Michal Gabriel, Jiří Sopko, Jiří Sozanský či Vladimír Skrepl.

V Berlíně se sběratel seznámil například s Jiřím Georgem Dokoupilem nebo Janem Kotíkem, jimž v Brně postupně uspořádal výstavy po otevření hranic v roce 1990. Na počátku devadesátých let se Tutsch stal ambasadorem i řady dalších zahraničních umělců u nás – například Christiana Mackeztanze a vedl čilou obchodní korespondenci se zahraničními aukčními domy.

„Součástí sbírky byla i díla, u kterých jsme neznali tvůrce, a mile nás překvapilo, že se jedná o mezinárodně uznávané osobnosti. Především drobnější práce na papíře od Rakušana Petera Friedla, který aktuálně žije v Berlíně, nebo díla od Nizozemce Gerarda Koeka,“ dodává František Zachoval.

Tutschovy vztahy s umělci jsou v knize, která zároveň nabízí i zajímavý vhled do zákulisí trhu s uměním, také popsány a současní sběratelé umění si díky tomu mohou udělat obrázek nejen o sběrateli samotném, ale také o situaci, jaká tu na trhu s uměním především v osmdesátých a devadesátých letech minulého století panovala.

Jedním z témat je mimo jiné i to, kam se nejen v Tutschově sbírce, ale v celé generaci československých umělců osmdesátých let poděla ženská jména.

Sbírka Karla Tutsche je podle ředitele hradecké galerie až na několik drobnějších kolekcí, které sám za života daroval různým institucím, ucelená a věrohodně vypovídá o samotném sběrateli.

„Sbírka se neprofiluje pouze nákupy, ale i prodejem a dary. Proto dary za sběratelova života Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně, Galerii výtvarného umění v Hodoníně a Moravské galerii v Brně považujeme svým způsobem za tříbení samotné sbírky, neboli její přesnější profilaci,“ vysvětluje František Zachoval.

Výstava v Galerii moderního umění v Hradci Králové je stejně jako sbírka sama rozdělena do čtyř hlavních oddílů –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nová figurace, postmoderna, konceptuální a postkonceptuální tendence a zahraniční provenience. V první části stojí za to zmínit například Běžce od Jiřího Načeradského, emocionální stavy postav Jiřího Sopka a obrazy Otakara Slavíka.

Generace postmoderny zahrnuje jména, jako jsou Jiří David, Michal Gabriel, Stanislav Diviš, Antonín Střížek, Jiří Georg Dokoupil nebo Milan Kunc. Konceptuální směr pak zastupuje především Jiří Kovanda se svými ready-made objekty a postkonceptuální tendence absolventi pražské Akademie Ján Mančuška, Tomáš Vaněk a Tomáš Svoboda.

„Významnou pozici ve sbírce má kolekce zahraničních autorů, kde je zastoupen André Butzer, Marcus Selg, Kalin Lindena nebo Andrew Gilbert,“ uzavírá výběr toho nejlepšího František Zachoval.

Část výstavy nazvaná Kabinet sběratele se každé dva měsíce obměňuje, většinou jsou v ní vystaveny práce na papíře. Závěr expozice vzdává hold Tutschově galerii.

Prostor nazvaný Na bidýlku II se věnuje nejmladší generaci autorů a pomyslně tak navazuje na sběratelovy snahy objevovat mladé talenty. Již od zakoupení sbírky jsou podle Zachovala jednotlivá díla z Tutschovy sbírky hojně zapůjčována na další výstavy.

The post Umění viselo nad sporákem. Příběh ojedinělé sbírky Karla Tutsche appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek