V zemi obrů. Čech šel z hecu na školu v USA a dostal se do Mety, Applu i OpenAI

Forbes Před 4 dny

„Jednou se klidně můžeš dostat do Facebooku.“ Když tohle před několika lety slyšel Jakub Zegzulka na designérské akci, chodil na střední školu a vidina práce v tak vlivné firmě pro něj byla něčím z jiného světa. Vzdálená, nepředstavitelná. Teď je mu dvaadvacet let a angažmá v Metě bylo teprve první zastávkou na jeho cestě v zemi technologických kolosů.

Následovala práce pro Apple a nyní má místo v jedné z nejvlivnějších společností v oblasti umělé inteligence, OpenAI. „Jsem tam jako první stážista na design v historii firmy, což beru jako obrovskou zodpovědnost.“

Na pozici se hlásilo podle Zegzulkových informací na pět tisíc lidí. Sám se tam poptával už několikrát předtím. Nyní ale zužitkoval i to, že se v minulosti nebál ozvat.

Oslovil jsem ohledně práce nižší tisíce lidí. Asi 99 procent mi neodpovědělo, ale beru to tak, že se tím nesmím nechat odradit.

Před čtyřmi lety se snažil dostat do softwarové společnosti Asana v San Francisku. „Psal a volal jsem tehdy s jedním jejich manažerem, že jsem student z Čech a rád bych k nim šel na stáž,“ vzpomíná Zegzulka, kdy jeho angažmá nakonec nedopadlo.

„Teď ale ten člověk dělá design manažera v OpenAI. Tak jsem se mu ozval s tím, že jsem ten týpek, jak jsme si pár let zpět volali. A roky budování kontaktů a tvrdé práce se vyplatily, protože mi dal doporučení.“

Když Zegzulka říká roky práce, není to jen slovní obrat. Různé vývojářské pozice zastával i ve významných českých společnostech už během svého působení na gymnáziu.

Jako dítě tvořil světy

Celé jeho profesní směřování odstartoval počítač, který dostal, když mu byly čtyři roky. „Nejdřív jsem na něm hrál různé hry, asi v sedmi jsem začal hodně hrát Minecraft. A to mě dostalo k designu,“ popisuje Jakub Zegzulka.

„Začal jsem tvořit vlastní minecraftové servery pro ostatní lidi, kde jsem nastavil pravidla, co tam funguje a co tam můžou dělat. Vlastně šlo o můj první experience design.“ Posléze zjistil, že pro úspěšný server potřebuje i vlastní web a logo.

Podílel se i na vývoji jednoho z největších minecraftových serverů v Česku. „Kluci, kteří jej tehdy měli, byli teenageři a já jsem jim radši tvrdil, že je mi dvanáct, přestože mi bylo deset. Trochu mě při programování využívali a pak mě vyhodili,“ směje se.

Při tom se ale oťukal v designu. Při studiu na gymnáziu v Bílovci, městečku poblíž Ostravy, si pak začal hledat stáže v tomto oboru. To mu bylo šestnáct a už měl za sebou menší zakázky na webové stránky a podobné práce.

„Viděl jsem video, které říkalo, že když chce být člověk v něčem dobrý, měl by si najít stáž u toho nejlepšího, koho může najít.“ Začal proto obepisovat různé firmy, až se mu ozvala jedna z Ostravy.

Jak sám říká, šel do ní s tím, že už toho v designu hodně umí, ale hned zjistil, že je stále na začátku. „Je to už skoro sedm let zpátky a i teď, když někam nastupuju, tak se stále cítím jako na začátku a nevím, jestli to někdy skončí. Zda získám to sebevědomí.“

S touhou posunout se zase na další level obepisoval s žádostí o stáž další desítky firem. „Dodnes jsem myslím oslovil tak nižší tisíce lidí ohledně práce. Asi 99 procent mi neodpovědělo, ale beru to tak, že se tím nesmím nechat odradit.“

I díky tomu se ještě jako žák dostal do společností, jako je Avast nebo Kiwi.com. Kvůli první zmíněné se jednou hodil ve škole marod, aby mohl jet do Prahy dohodnout si stáž. Na dálku také pracoval pro startupy v cizině.

Zároveň ho posunulo, že chodil na různé akce pro designéry. „Hodně mi pomohlo obklopovat se v tak mladém věku lidmi, kteří v tu dobu byli fakt nejlepší v odvětví. Všichni byli hodně otevření a povzbuzující. Taky mi to dalo mindset, že limity nemusejí být tak nízko, jak to vypadá.“

Z hecu do Ameriky

Když končil gymnázium, byl rozhodnutý, že chce do ciziny. Byť české designéry uznává, měl v sobě chuť poznat, jak to funguje jinde. „Chtěl jsem jít tam, kde jsou ti úplně nejlepší lidi v mém odvětví a já se od nich můžu učit. Proto mě lákalo zahraničí.“

Přihlášku do Ameriky jsem naťukal asi během třiceti minut o přestávce na gymplu.

Proto si ani nepodal přihlášku na žádnou z českých vysokých škol, byť na něj někteří pohlíželi jako na hazardéra. Přihlásil se na školy ve Finsku, v Nizozemsku a ve Velké Británii. A na soukromou uměleckou vysokou školu ArtCenter College of Design v Los Angeles.

„Přihlášku do Ameriky jsem naťukal asi během třiceti minut o přestávce na gymplu. V zásadě ze srandy, protože jsem si říkal, že na to třeba ani nebudu mít peníze.“ Nakonec se dostal na všechny školy a Kalifornie s lákadlem v podobě Silicon Valley vyhrála.

Peníze na studium a život za oceánem jsou ale podle Jakuba Zegzulky trochu problém. A to i když má stipendium, které pokryje část školného. „Stejně potřebuju asi sto dvacet tisíc korun měsíčně, abych tu mohl někde žít a platit školu.“

Pomohla mu ze začátku rodina a aktuálně sponzor, který hradí část nákladů. Něco si vydělává i sám v rámci stáží a designových projektů. Celé to bere ale s úsměvem a jako další výzvu, která jej může posunout.

Podíval se na budoucnost

Po roce na škole se pak dostal na stáž do Mety. Obří technologické společnosti, pod kterou spadá Facebook, Instagram a WhatsApp. O místo u technologického giganta se ucházel dříve už asi čtyřikrát. Psal tam ještě z Česka, když zkoušel štěstí v mnoha firmách.

Dokonce se mu tehdy ozval šéf designérů, ale protože byl ještě na střední škole v Evropě, tak stáž nedopadla.

Okolnosti v roce 2023 už ale byly jiné – byl ve Spojených státech, s vízy, více zkušenostmi a jasnou představou, co chce dělat. V souboji o místo, na které se hlásilo přes čtyři tisíce lidí, často už s titulem, uspěl.

Ve společnosti vedené druhým nejbohatším mužem světa Markem Zuckerbergem se dostal do divize Reality Labs, která se věnuje vývoji technologií pro virtuální a rozšířenou realitu.

Zegzulka tam při tříměsíční stáži spolupracoval na designu operačního systému pro chytré brýle Orion. Jde o první brýle s rozšířenou realitou z dílny Mety, které vypadají jako tlustší dioptrické brýle, ale jsou schopné zobrazovat digitální obsah v reálném světě.

„Kromě toho, že jsem se tam naučil nové věci a mohl se bavit s lidmi, kteří jsou špičky ve svém oboru, tak mi přišla jako nejzajímavější ta možnost nahlédnout do budoucnosti technologií. Přestože jsem byl jenom stážista, dostal jsem se tam skoro ke všemu a mohl jsem se podívat, jaké mají plány na následující roky.“

Loni se Jakubu Zegzulkovi splnil sen: dostal práci v Applu. Už nešlo o stáž, ale o regulérní zaměstnání na osm měsíců. „Oslovila mě rekruterka s tím, že viděla mé portfolio a hledají někoho pro následující měsíce do Special Projects Group.“ Tedy do týmu, kde se vyvíjí přelomové projekty.

Šlo o všechno. A práce v Applu mě zachránila.

Když ale rekruterka zjistila, že Zegzulka ještě studuje, byla překvapená a znervózněla. I tak ji přemluvil, aby jej vzali na pohovor.

„Měli stále obavy a říkali mi, že když jsem na škole, tak ten kontrakt nemůžu dostat. Ale nedal jsem se, v zásadě jsem je spamoval, poslal všechny potřebné papíry a říkal jim, že ‚we can make it happen‘.“

„Kdybych to netlačil, tak si myslím, že by to nedopadlo,“ říká ke svému odhodlání a urputnosti, které mu pomohly k tomu, se dostat na místo, které je v jeho očích top adresou, kam se může designér ve své kariéře dostat.

„V tu chvíli to byl pro mě vrchol, kterého jsem si vždycky myslel, že jestli jej dosáhnu, tak možná až za několik let,“ vzpomíná Zegzulka.

Aby si sen splnil, musel navíc potajmu skloubit studium i práci. Ve škole jej neuvolnili, což nemohl ve firmě říct, jinak by práci nedostal. „Takže jsem pár měsíců dělal školu i práci na plný úvazek a musel lítat ze San Francisca do Los Angeles na některé hodiny a zkoušky. Naštěstí se to nikdo nedozvěděl.“

Navíc mu tehdy nešlo jen o dosažení vysněné mety. Kdyby práci nedostal, neměl by tehdy dost peněz a hrozil by mu návrat do Česka. „Šlo o všechno. A práce v Applu mě zachránila.“

Původně měl smlouvu s firmou jen na dva měsíce, nakonec v ní pracoval téměř tři čtvrtě roku. Za tu dobu získal řadu zkušenostní, ale i cenných kontaktů. Mimo jiné za tu dobu narazil u tamní posilovny například na šéfa společnosti Tima Cooka.

O tom, na čem v jedné z nejhodnotnějších společností světa pracoval, nemůže Jakub Zegzulka mluvit.

Dělat něco, co má dopad

Letos zhruba před měsícem pak nastoupil do OpenAI, společnosti stojící za ChatGPT. „Pozice, do jaké jsem se v životě dostal, je fakt šílená. Zároveň to vnímám jako obrovskou příležitost a zodpovědnost,“ říká k tomu, jakými firmami už v životě prošel.

Mnoho lidí by se podle něj spokojilo s tím, kam už se dostali, a po stáži například v Metě by tam zůstali pracovat třeba dalších deset let. „Mám to tak, že teď opravdu chci prozkoumat všechny své možnosti. A pozici, kterou aktuálně mám, využít na dvě stě procent.“

Do budoucna ale i sám vnímá, že není nejlepší cesta jen přeskakovat mezi firmami. Rozhodnout se chce ale až poté, co dokončí bakalářské studium. „Budu hledat místo, kde mě to bude nejvíc bavit, kde jsou nejlepší lidé na světě a kde budu moct mít vliv na budoucnost lidstva i technologie samotné.“

Ve hře je ale ještě jedna varianta. Zvažuje, zda se pustit do další velké výzvy a založit vlastní projekt.

A jaká bude podle něj budoucnost technologií, kterou bude možná sám formovat?

Technologie se budou daleko více přizpůsobovat našim dlouhodobým cílům ve všem, co děláme, nejen krátkodobým potřebám. Budou nenápadné, ale budou vědět, co člověk dělá, kde je a jak to zapadá do širšího kontextu života. „Vstoupí do hry jen tehdy, když je to skutečně nutné, bez potřeby otevírat celé aplikace. Budou nás znát lépe než kdokoli jiný na světě.“

The post V zemi obrů. Čech šel z hecu na školu v USA a dostal se do Mety, Applu i OpenAI appeared first on Forbes.

Pokračovat na celý článek