Vím, jak se jedná s Trumpem i co funguje na Putina, řekla Angela Merkel v Praze

Forbes Před 5 dny

Kdo šel v úterý večer kolem pražské Lucerny, mohl podlehnout dojmu, že v tomhle sále se bude konat koncert nějaké hvězdy. Zástup lidí se táhl od vstupu do sálu Lucerny skrze celou pasáž až na Vodičkovu ulici. A kdyby zhruba o dvě hodiny později slyšel potlesk, který v sále zněl dlouhé minuty (a pokračoval by, pokud by hlavní aktérka po několikátém úklonu neodešla za oponu), myslel by si, že koncert se mimořádně povedl.

Na pódiu ovšem nestála žádná hvězda showbyznysu, ale jedna dáma, která před pár lety odešla do důchodu. Ta dáma se jmenuje Angela Merkel, a jak ukázala i při své návštěvě Prahy, o názory ještě nedávno nejvlivnější ženy světa je stále obrovský zájem.

Angela Merkel, která přijela do Prahy na pozvání Martina Vopěnky, majitele nakladatelství Práh. Právě to vydalo loni na podzim její biografii Svoboda. Rozsáhlá kniha, která vyšla ve víc než třech desítkách zemí, se vyprodala a už ji nakladatelství dvakrát dotiskovalo.

Česko se včerejší návštěvou zařadilo mezi pouhých pár států, kam bývalá německá kancléřka přijela svou monografii představit osobně. A jak na pódiu při rozhovoru s redaktorem Respektu, který debatu pořádal, řekla, zrovna se vrátila z Japonska.

Žena, která po šestnáct let vládla největší evropské ekonomice a coby německá kancléřka měla silné slovo nejen v evropské politice, na pódiu dokázala, že i po odchodu z vrcholné politiky, kdy se absolutně stáhla z veřejného prostoru, má k současnému dění co říct. A bylo na ní vidět, že ji zápal do politiky ani v sedmdesáti letech neopouští.

Mluvila o tom, co funguje na ruského prezidenta Vladimira Putina, jak má Evropa jednat s šéfem Bílého domu Donaldem Trumpem, co jí v dnešní světové politice nejvíc chybí, i o tom, co jí dodává radost. Mnohem víc z aktuálního dění jí ovšem dělá starosti.

„Strach o Evropu nemám, jako politička jsem vždy říkala, že strach není dobrý rádce, ale dělám si starosti, to ano,“ řekla Angela Merkel, která do Prahy přicestovala z Německa vlakem. Upozornila, že v Evropě sleduje v mnoha zemích netrpělivost a posilování představy, že jednotlivé země budou samy silnější.

To je ale podle ní mylná představa. „Když bude stát každá země samostatně, bude slabá. Jednotlivé země se nedokážou prosadit proti USA a už vůbec ne proti Číně,“ upozornila bývalá kancléřka. Právě naopak je podle ní nutné, aby Evropa vystupovala jednotně a její představitelé mluvili stejnou řečí a neukazovali se jako slaboši, jinak Evropa nedosáhne ničeho.

„Trump je jako obchodník s nemovitostmi, má představu, že buď vyhraje on, nebo ten druhý. Ale v Evropské unii nakonec vyhrají všichni společně,“ říkala a při těchto slovech se jindy klidně vystupující politička viditelně rozohnila.

Právě spolupráci s USA uvedla jako naprosto zásadní pro budoucnost Evropy. A i když není snadné s americkým prezidentem jednat, o to víc na tom podle ní musejí evropští politici pracovat. Vzpomněla při tom na svou osobní zkušenost, kdy stála v čele Německa v době, kdy byl Donald Trump poprvé americkým prezidentem.

„Jistě, že to není jednoduché, ale o to víc na tom musíme pracovat. Nemůžeme říct, že je nepotřebujeme,“ zdůraznila Angela Merkel a dodala, že tahle spolupráce je důležitá i pro samotné Spojené státy.

Silná Evropa je podle slov ženy, která z politiky odešla před čtyřmi lety, rozhodující i v řešení války na Ukrajině. „Všichni víme, že Putin rozumí jen síle,“ podotkla exkancléřka, podle které nebude snadné dotlačit Moskvu k míru.

Evropa a Spojené státy musejí táhnout za jeden provaz a vojenskou sílu musí prokázat i samotná Ukrajina. Pomoct jí v tom mají právě evropské země a Evropská unie. Sama Angela Merkel, která byla vždy ve vztahu k Rusku představitelkou diplomatických jednání, nyní zdůrazňuje, že cesta bez většího zbrojení v Evropě není.

Paralelně s tím ale musí podle jejích slov probíhat i diplomatický tlak a jednání. „I v době studené války se na jedné straně sázelo na odstrašení, ale zároveň také na diplomacii,“ připomněla žena, která je často kritizovaná za to, že právě její vstřícný postoj vůči Rusku nezabránil napadení Ukrajiny.

Otázce, zda mohla ještě v roli kancléřky nějak zabránit tomu, aby později Rusko neposlalo své tanky a vojáky na Ukrajinu, se věnuje ve své monografii a promluvila o ní také na pódiu před plnou Lucernou. Jak řekla, Německo za její vlády dostatečně nezvyšovalo výdaje na obranu.

Velkou roli ale sehrál i docela jiný faktor. Podle jejího názoru sehrála v radikalizaci Vladimira Putina silnou roli pandemie koronaviru (ta mimochodem měla podle Merkel negativní vliv na mezinárodní spolupráci celkově).

Protože se státníci nepotkávali osobně, nemohly se řešit kontroverze v osobních jednáních. „Taková jednání se nedají nahradit online schůzkami,“ upozornila s tím, že kdyby nebylo minských dohod, u jejichž zrodu stála, zřejmě by Rusko napadlo Ukrajinu už o několik let dříve.

Řešení války vidí jednak ve vojenském posílení Ukrajiny a v diplomatickém a sankčním tlaku na Rusko. Pochválila i dosavadní kroky Evropské unie. „Musíme udělat všechno, abychom zabránili válce,“ zdůraznila a dodala, že byla pro ještě větší hospodářské sankce vůči Rusku.

„Když se dnes podíváte, kdo odebírá v Evropě ruský plyn, tak je to řada středoevropských a východoevropských zemí. Německo to není,“ konstatovala Angela Merkel.

Promluvila i o řadě dalších současných krizí a poté, co přes kritiku války v Pásmu Gazy zdůraznila svou podporu Izraeli, ozval se sálem dvakrát po sobě hlasitý potlesk.

Jedním z problémů, na který se podle jejích slov zapomíná, je vývoj v Africe. Přitom právě na tamním kontinentu je podle jejích slov budoucnost Evropy.

„Musíme Afriku řešit a věnovat se jí,“ míní bývalá kancléřka s tím, že ale právě nyní kvůli zvyšujícím se výdajům na obranu se v Německu snižují rozpočty na projekty v afrických zemích. Jejich budoucnost je ale zásadní například v tématu migrace.

Právě s tímhle tématem ji má velká část Čechů hluboce spojenou, a to zejména díky jejímu výroku ze září roku 2015, kdy při kolapsu migrační vlny do Evropy pronesla „my to zvládneme“ a uvolnila vstup uprchlíkům do Německa. „Nedokázala bych si představit, že bychom zaháněli lidi vodními děly od hranic,“ reagovala tvrdou kritikou Maďarska.

I dnes si za svým postojem stojí a v Praze zdůraznila, že před téměř deseti lety neřekla, že to zvládne ona, ale „my“. A tak je to i dnes, kdy je stále nutné při řešení migrace volit v Evropě jednotný postup.

Mimochodem právě dramatické dění v době největší migrační krize bylo spouštěčem, který ji přivedl k myšlence sepsat – až skončí ve vrcholné politice – své paměti.

Ty připravila se svou dlouholetou a blízkou spolupracovnicí Beate Baumann a loni vyšly zároveň v němčině a desítkách dalších jazyků včetně češtiny.

Na pódiu před českým publikem mluvila i o tom, jaké pro ni bylo si po rychlém politickém tempu sednout ke stolu a psát. „Jako politička jsem měla pomocníky, kteří mi pomáhali s projevy. Teď bylo velmi naplňující, když jsem se sama pustila do psaní,“ pronesla.

V obsáhlé knize Svoboda, vydané nakladatelstvím Práh, ale nepíše jen o své politické kariéře, zhruba sedmisetstránková monografie je rozdělena do dvou částí. První se věnuje prvním 35 letům života Angely Merkel v bývalém východním Německu, ve druhé části pak vzpomíná na svou politickou kariéru ve sjednoceném Německu.

„Kdybych vyrůstala na Západě, nejspíš bych do politiky nikdy nešla,“ prozradila v úterý podvečer. Nejspíš by se z ní podle jejích slov stala učitelka nebo psycholožka. V bývalé NDR ale tuhle hodně stranicky zatíženou cestu volit nechtěla, vystudovala fyziku a pracovala jako vědkyně. Ve svobodném světě by se to ale nejspíš nestalo.

Po pádu Berlínské zdi ale nabral její život nový směr. „Bavilo mě mluvit s lidmi, navíc jsem věděla, že potřebujeme nové lidi v politice,“ vzpomínala na svůj začátek cesty, která ji dovedla až do úřadu spolkové kancléřky. Jak ovšem říká, na Západě by ani neměla šanci na tak rychlý kariérní start.

„Trochu ve vtipu říkám, že jsem se velmi brzy stala ministryní proto, že jsem zastupovala tři menšiny. Byla jsem mladá, žena a z východu,“ smála se s tím, že to hrálo v její prospěch, aby získala rychle velkou příležitost.

Na ženě, která na sobě měla tyrkysové sako s decentním náhrdelníkem ve sladěných barvách, bylo patrné, že ji politika stále velmi zajímá, a jak sama řekla, chce povzbuzovat mladé lidi, aby se angažovali v politice.

Základní podmínka je podle ní mít rád lidi. A mluvit k věci, pronesla Angela Merkel, která se s publikem rozloučila česky.

„Děkuji. Na shledanou. A ahoj!“

Slova, která následoval dlouhý potlesk.